26 C 216/2021 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhal proti žalované zaplacení újmy ve výši [částka]. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro dva skutky, respektive pro dva přečiny, podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku a § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl zproštěn obžaloby pro skutek, který je označen jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce nyní žádá náhradu újmy v podobě obhajného za 20 úkonů od vznesení obvinění do pravomocného rozhodnutí ve věci, a to [částka] za jeden úkon, [částka] režijní paušál, a 21% DPH. Součástí nákladů obhajoby je také náhrada za promeškaný čas a cestovné. 2. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku, avšak po podání žaloby, uhradila částku [částka] s níže uvedeným odůvodněním. 3. Žalobce vzal v této části žalobu zpět a soud ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř. řízení v této části zastavil. 4. Nadále žalovaný žádal, aby soud přiznal žalobci újmu ve výši [částka]. 5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř., rozhodl o nároku žalobce, aniž by nařizoval ústní jednání, když s tímto postupem účastníci souhlasili, a soud mohl rozhodnout pouze na základě listinných důkazů. 6. Mezi účastníky není sporný průběh trestního stíhání, které proti žalobci bylo vedeno u Okresního soudu v Písku, pod sp. zn. 5 T 99/2017. Žalobce byl obviněn a obžalován pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku, a přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Při hlavním líčení dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby pro trestný čin podle § 241 odst. 1 trestního zákona, neboť trestnost činu zanikla a uznán vinným pro přečin podle § 206 odst. 1 trestního zákona. Proti rozsudku do části odsuzující podal žalobce odvolání. V rozsudku ze dne [datum] soud v bodě 1 uvedl, že v případě přečinu podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku soudu obžalovaný [celé jméno žalobce] doložil, že uhradil dlužné částky jak na pojistném, tak na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. Tyto platby doložil, v bodě 11 pak soud uvedl, že obžalovaný (zde žalobce) splnil svou povinnost dodatečně, a to dříve, než soud prvého stupě počal vyhlašovat rozsudek, a proto byl v bodě obžaloby týkající se trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby zproštěn obžaloby, neboť trestnost činu zanikla. 7. K odvolání žalobce do odsuzujícího výroku rozsudku rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích [datum], vynesl rozsudek, kterým zrušil rozsudek soudu prvého stupně a i pro trestný čin zpronevěry žalobce zprostil obžaloby. 8. Žalobce předložil soudu faktury, na základě kterých je povinen zaplatit dlužnou částku za obhajobu. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 10. Podle § 31 odst. 1 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozenému účelně vynaloženy na zrušení, nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně. 11. Podle § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil, nebo mu poskytl náhradu. 12. Podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, kdo ve větším rozsahu nesplní, jako zaměstnavatel, nebo plátce, svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance, nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo pojistné na zdravotní pojištění, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta, nebo zákazem činnosti. 13. Podle ustanovení § 206 odst. 1 trestního zákoníku, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu, nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na 2 léta, zákazem činnosti, nebo propadnutím věci. 14. Podle § 10 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věci podle odst. 2, se považuje za tarifní hodnotu částka [částka], jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 1 rok a nepřevyšuje 5 let. A sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, činí z tarifní hodnoty do [částka] [částka] za jeden úkon. Podle § 13 vyhlášky odst. 4 nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce, jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka [částka] na jeden úkon právní služby. Podle § 14 vyhlášky není-li dohodnuto jinak, náhrada podle odst. 1 za promeškaný čas činí [částka] za každou i jen započatou půlhodinu. 15. V daném případě soud dospěl k závěru, že proti žalobci bylo vydáno rozhodnutí, a to sdělení obvinění, a následně byl obžaloby zproštěn z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 16. Soud dospěl k závěru, že posouzení věci tak, jak ho provedla žalovaná, je v souladu se zákonem. Žalovaná zaplatila žalobci újmu za 4 úkony, a to za poradu dne [datum], odvolání proti rozsudku ze dne [datum], další poradu s klientem [datum], a účast při veřejném zasedání [datum], ve výši [částka] za úkon, [částka] režijní paušál, dále cestovné z [obec] do [obec] a zpět, 310 km, a ztrátu času [částka] + 21% DPH, celkem částku [částka]. S tímto výpočtem i právním názorem se zdejší soud ztotožnil a nad rámec výše uvedeného soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004, který se zabývá právě případem více činného souběhu trestných činů, a kdy je poškozený pravomocně uznán vinným pouze ze spáchání některých z nich, tak má vůči státu právo na náhradu škody, spočívají v nákladech obhajoby v rozsahu odpovídající části odměny advokáta, která se vztahuje ke skutkům, pro které obviněný nebyl pravomocně uznán vinným. V daném případě příslušela částka za jeden úkon [částka] a to v případě obou trestných činů. A proto v případě, kdy řízení probíhalo ve vztahu k těmto dvěma trestným činům, které byly posuzovány společně, a to od převzetí a přípravy obhajoby dne [datum] do dne vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně [datum], se jednalo o úkony, které za toto období, jak správně uvedla žalovaná, žalobci náhrada majetkové újmy nepřísluší, neboť by stejně tuto částku musel vynaložit za trestný čin, pro který byl sice zproštěn obžaloby, avšak v důsledku, že zanikla trestnost, tedy toto trestní stíhání si žalobce zavinil sám. Čili za toto období a za tuto škodu nemá žalobce právo na její náhradu. Za další 4 úkony, cestovné a ztrátu času, které následovaly po pravomocném skončení trestního stíhání pro jeden skutek, pak žalovaná žalobce odškodnila, proto soud ve zbývající části žalobu zamítl. 17. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení [částka] podle ustanovení § 151 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný v 17%, neúspěšný 83%, čili po odečtení úspěchu od neúspěchu částka nákladů řízení [částka] představuje 66% nákladů řízení.