26 C 54/2017-264 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhá zaplacení celkem částky 1 240 000 Kč, což představuje částku 990 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v dlouhotrvajícím řízení a částku 250 000 Kč za nezákonné rozhodnutí. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dne [datum] podal k Městskému státnímu zastupitelství v [obec] trestní oznámení. Orgány činné v trestním řízení po několikátém postoupení věci, spojení věci a těchto procesních úkonech, které žalobce spatřuje jako nadbytečné a nesprávné, došlo ve většině případů žalobce a ostatních poškozených, respektive oznamovatelů k odložení věci. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 12. 7. 2013 č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193 podal žalobce spolu s ostatními obvodnímu státnímu zastupitelství námitky a stížnost, avšak ani u obvodního státního zastupitelství nedošlo ke změně situace, naopak rozhodnutí bylo potvrzeno, proto se někteří z účastníků trestního oznámení obrátili na Ústavní soud, který rozhodnutím II. ÚS 3626/13 usnesení Policie ČR a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č.j. 0 ZN 1423/2013-99 zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že napadenými usneseními došlo k porušení práva stěžovatelů na účinné vyšetření vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny, jakož i článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy. Od té doby ve věci nebylo zahájeno trestní stíhání ani o věci nebylo pravomocně rozhodnuto. 2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět ohledně návrhu na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím. 3. Soud postupem dle ustanovení § 96 o. s. ř. řízení v této části zastavil. 4. Žalovaná nesouhlasila s nárokem žalobce a sporovala to, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. 5. Soud má prokázáno, že dne [datum] žalobce uplatnil prostřednictvím právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] svůj nárok na náhradu škody. 6. Soud má prokázáno z oznámení ze dne [datum], že žalobce podal k Policii ČR, OŘ [obec] I toto oznámení, kde uvedl, že podezřelí jsou [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Připojil se také s nárokem na náhradu škody. Ve svém oznámení uvedl, že se domnívá, že se stal spolu s ostatními obětí organizované skupiny, která pod záminkou zajištění výdělku vylákala značné množství zahraničních dělníků na práci v lese, kde tyto dělníky nechala i několik měsíců pracovat, aniž by jim za odvedenou práci měla v úmyslu zaplatit. 7. Dne [datum] podal žalobce na Policii ČR vysvětlení, kde uvedl, že měl za práci dostat 24 333 Kč čistého. 8. Soud má dále prokázáno ze spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování, č.j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-1-D, že: -) Žalobce jako poškozený požádal, aby ho policejní orgán prostřednictvím uvedeného zmocněnce do jednoho měsíce od podání oznámení vyrozuměl o učiněných opatřeních s tím, že rovněž navrhl spojení věci, kdy byla prověřována stejná činnost podezřelých osob na základě jiných oznamovatelů. -) Z obsahu spisu pak bylo zjištěno, že ve věci docházelo k prověřování trestních oznámení, byla podávána vysvětlení i ostatních poškozených (a to i formou dožádání do zahraničí), osoby, na něž bylo podáno trestní oznámení, policejní orgán prováděl zajištění dokladů ke společnosti [právnická osoba] a dalších firem, prováděl šetření a zajišťování listin ve věci činnosti podezřelých osob a firem s nimi spojených, byla prováděna šetření přes Interpol do zahraničí. -) Dne 30. 10. 2012 byly pod č.j. ORI-56482/TČ-2012-001193-1-D zahájeny úkony trestní řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měli dopustit Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. -) Podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, bylo úředním záznamem ze dne [datum] vyloučeno z prověřování trestní věci podezřelých [příjmení] a [příjmení] vedeného pod č. j.: ORI [číslo] k samostatnému prověřování s tím, že věc byla vedena pod č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D. -) Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D byla odložena věc žalobce – podezření ze spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měly dopustit podezřelé osoby. Věc byla odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Věc byla odložena z toho důvodu, že policejnímu orgánu se nepodařilo všemi provedenými úkony trestního řízení podvodný úmysl podezřelých osob od počátku jejich jednání, tj. od okamžiku uzavření smluvního vztahu s osobami, jež následně vykonávaly práce v lesích, prokázat, neboť jak vyplývá z výpovědi některých osob, které práci v lesích prováděly, tak těmto byly vypláceny finanční prostředky v různých částkách a nelze mít za prokázané, že s těmito osobami byly uzavřeny smluvní vztahy s již úmyslem těmto osobám následně neuhradit žádnou odměnu za jimi vykonanou práci. -) Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 sp. zn. 0 ZN 1423/2013-99 byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost poškozených (jejichž počet byl 66) zastoupených právními zástupci, tedy i stížnost žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, když státní zástupkyně dospěla k závěru, že v posuzované trestní věci nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to ani souhrnně, ani pokud jde o jednotlivé dílčí útoky a rozhodnutí policejního orgánu je správné. -) O ústavní stížnosti žalobce a jiných osob do shora uvedených rozhodnutí Policie ČR a OSZ pro [část Prahy] rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. II ÚS 3626/13, kdy bylo rozhodnuto, že usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-D a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30. 9. 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a shora uvedená usnesení pak byla zrušena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Nález Ústavního soudu byl žalobci doručen dne [datum]. -) Vrchní státní zastupitelství pak dne [datum] rozhodlo, že dozorujícím orgánem v přípravném řízení je státní zástupce OSZ pro [část Prahy] strany Policie ČR byla na Policejní prezidium ČR dána žádost o provedení prověrky na Slovensko, do Rumunska a Vietnamu ze dne [datum], nyní se zjišťují místa pobytu některých poškozených osob. -) Dále se ve věci téměř nic nekonalo, až [datum] Policie ČR vyrozuměla žalobce o postoupení věci dle věcné příslušnosti, neboť byla dovozena věcná příslušnost na základě podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi podle ustanovení § 232a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 9. Dle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. 11. Dle ust. § 13 odst. 1 citovaného zákona je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkon nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ve smyslu ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 12. Dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vznikl