28 C 178/2020-119 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 28.10.2020 domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 10. 11.20, čj. KRPJ -89457/TČ-2012-160071 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Následně byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11.20 čj. 11 T 23/2015 podle § 226 písm. c) trestního řádu ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.5.2017, čj. 4 To 14/2017-3096 zproštěn obžaloby. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním v rámci nutné obhajoby zvolil obhájkyni [titul] [jméno] [příjmení], která vykonala úkony právní služby, které žalobce specifikoval v příloze své žaloby (čl. 7 spisu), za což jí uhradil částku 72 930 Kč. Žalobce uvedl, že jeden úkon právní služby je podle § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu pro daný trestný čin ohodnocen částkou 3 100 Kč, v případě společných úkonů – s ohledem na souběžný výkon obhajoby u spoluobviněné [příjmení], činí odměna částku 2 480 Kč. Po zahájení trestního stíhání žalobce pro další trestnou činnost podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, k němuž došlo dne 2.3.2015, je nárokován pouze rozdíl mezi odměnou obhájce v souvislosti s trestním stíháním pro skutek podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku, která činí 2 300 Kč a pro skutek podle § 173 odst. 2 trestního zákoníku, u něhož odměna činí 3 100 Kč, tj. částka 800 Kč (případně 400 Kč) bez režijních nákladů, protože ve výši tohoto rozdílu se náklady obhajoby navýšily z důvodu nezákonného trestního stíhání při použití přísnější právní kvalifikace, což se odrazilo ve vyšším tarifu advokátní odměny. Žalobce pak předběžně svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalovaného. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody dne 26.4.2020. Žalovaný po projednání uvedeného nároku dospěl k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání pro žalobcem popsaný trestný čin a žalobci v souvislosti s vynaloženými náklady na obhajobu přiznal částku ve výši 67 310 Kč, což mu sdělil svým stanoviskem ze dne 27.4.2021. Dále žalovaný nesporoval průběh trestního řízení tak, jak je ve své žalobě popsal žalobce. Žalovaný uvedl, že za každý z úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu žalobci přísluší, s ohledem na to, že žalobcova současná právní zástupkyně obhajovala žalobce samotného i jeho partnerku, odměna snížená o 20 %, tedy 2 480 Kč, s výjimkou těch úkonů, které byly činěny pouze v rámci obhajoby žalobce, kde přísluší 3 100 Kč. Také nelze přehlédnout, že žalobce byl obviněn a shledán vinným z trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, tj. se sazbou 2 až 10 let. V případě úkonů, které byly činěny (také) v souvislosti s tímto trestným činem, je tedy třeba odměnu, která za ně náleží odečíst od odměny, která by náležela za trestný čin loupeže, (pro který byl žalobce obžaloby zproštěn) a nepřiznávat za tyto úkony režijní paušály, když ten byl ve stejné výši hrazen i v souvislosti s úkony konanými v rámci obhajoby pro trestný čin podle § 283 trestního zákoníku. V úvahu tak přichází úkony se sazbou 3 100 Kč (samotná obhajoba bez souvislosti s § 283 trestního zákoníku), 2 480 Kč (společná obhajoba bez souvislosti s § 283 trestního zákoníku), 800 Kč (samostatná obhajoba se souvislostí s § 283 trestního zákoníku) a 180 Kč (společná obhajoba se souvislostí s § 283 trestního zákoníku, tj. 2 480 Kč – 2 300 Kč, když sazbu 2 300 Kč není důvod pro účely odečítání snižovat o 20 %). V případech podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu pochopitelně náleží odměna ve výši jedné poloviny z uvedených sazeb. Žalovaný pak přiznal úkony právní služby, jak je uvedl ve svém vyjádření vyjma úkonů: první porada, neboť tato je hrazena v rámci převzetí obhajoby, návrh na doplnění dokazování ze dne 1.12.2014, návrh na přezkum postupu policejního orgánu ze dne 2.2.2015 a účast u rekognice včetně cestovného dne 10.2.2015 (neboť příslušné protokoly nebyly nalezeny v trestním spisu). Dále nebyl uznán úkon v podobě účasti u výslechu svědka [jméno] ze dne 10.4.2015, neboť z protokolu o výslechu se podává, že svědek byl pronajímatelem jedné z pražských nemovitostí, ve kterých ze strany žalobce docházelo k pěstování konopí a k této otázce byl také slyšen. K loupeži, pro kterou byl žalobce stíhán, a která se měla stát v jiné části republiky, slyšen nebyl a z povahy věci ani být nemohl. Jelikož byl žalobce odsouzen pro trestný čin § 283 trestního zákoníku a vzhledem k tomu, že obsahově byla právě toto jediná otázka, ke které byl svědek slyšen, nesměřovala účast obhájkyně u tohoto výslechu ke zrušení nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení žalobcova trestního stíhání pro trestný čin loupeže. Za účast u tohoto výslechu tedy nebyla odměna přiznána. Dále žalovaný u úkonu ze dne 18. 11.20 nehradil navýšení odměny o 50 %, jak nárokoval žalobce z důvodu časové náročnosti studia spisu dne 19. 11.20, neboť nahlížení není úkonem právní služby. Účast při domovní prohlídce, byla uznána jen jako dva úkony právní služby, neboť z protokolu o domovní prohlídce vyplývá, že obhájkyně žalobce se účastnila domovní prohlídky od 12.15 do 14.50 hod., přičemž následně byla prohlídka přerušena výslechem paní [příjmení] v postavení obviněné a to v čase od 14.50 do 15.30 hod. Z protokolu o domovní prohlídce se dále podává, že v čase 15.30 až 16.25 hod. studovala obhájkyně žalobce trestní spis (což není úkonem právní služby) a domovní prohlídka se souhlasem obhájkyně se konala bez její účasti. Z místa se obhájkyně žalobce vzdálila v 16.25 hod. Účast u úkonu přípravného řízení, kterou by bylo možné uznat jako úkon právní služby tedy probíhala v čase 12.15 až 15.30 hod. (je nerozhodné, zda šlo formálně o jeden nebo více úkonů) a za toto časové období pak přísluší náhrada za dva úkony právní služby á 2 480 Kč. 3. Vzhledem k tomu, že vzal žalobce svou žalobu podáním ze dne 7.5.2021 co do částky ve výši 67 310 Kč, kterou mu žalovaný mimosoudně uhradil, zpět, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. zastavil. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 72 930 Kč uplatnil u žalovaného dne 26.4.2020. Žalovaný po projednání tohoto nároku žalobci na nákladech obhajoby přiznal částku ve výši 67 310 Kč, což mu sdělil svým stanoviskem ze dne 15.12.2020. Dále nebylo mezi účastníky řízení sporné, že usnesením Policie ČR ze dne 10. 11.20, čj. KRPJ -89457/TČ-2012-160071 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11.20, čj. 11 T 23/2015 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.5.2017, čj. 4 To 14/2017-3096 obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn. Dále nebylo sporné, že žalobce po zahájení uvedeného trestního stíhání byl stíhán pro další trestnou činnost, pro spáchání trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, pro který byl odsouzen. V souvislosti s trestním stíháním žalobce vykonávala jeho právní zástupkyně společnou obhajobu ještě pro spoluobviněnou paní [příjmení]. Dále mezi účastníky řízení nebyla sporné sazba odměny za úkon právní služby, a to ve výši 3 100 Kč (samostatná obhajoba bez souvislosti s trestním stíháním pro § 283 trestního zákoníku), ve výši 2 480 Kč (společná obhajoba bez souvislosti s § 283 trestního zákoníku), ve výši 800 Kč (samostatná obhajoba v souvislosti s § 283 trestního zákoníku). Žalobce si v souvislosti se svým trestním stíháním zvolil na plnou moc obhájkyni [titul] [jméno] [příjmení]. Také nebyla sporná výše cestovného ve výši 745 na trase Praha – Jihlava a zpět a náhrada za promeškaný čas za tuto cestu ve výši 400 Kč. Jelikož tato skutková tvrzení byla mezi účastníky řízení shodná, vzal je soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř. 5. Soud provedl dokazování spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 11 T 23/2014, konkrétně záznamem o nahlédnutí do spisu ze dne 19.11.2014, protokolem o domovní prohlídce ze dne 18.11.2014. Podáním ze dne 1.12.2014, návrhem na přezkum postupu Policie ČR ze dne 2.2.2015, protokolem o rekognici ze dne 10.2.2015, protokolem o výslechu ze dne 10.4.2015 (svědek [jméno]), protokolem o výslechu ze dne 6.5.2015 (svědkyně [příjmení], svědek [příjmení]). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 19.11.2014 nahlížela do trestního spisu. Dne 18.11.2014 byla právní zástupkyně žalobce účastna na domovní prohlídce, kdy této se účastnila v čase od 12.15 hod. do 14.50 hod., následně byla přítomna při výslechu obviněné [příjmení] od 14.50 hod. do 15.30 hod.