28 C 267/2017-254 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky představující dluh žalovaného spojený s úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne 24.10.2012. Podle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěrovou jistinu ve výši 200 000 Kč spolu se sjednaným 16 % úrokem z jistiny za každý rok a sjednanou celkovou úplatou 72 000 Kč a poplatkem za sjednání smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč. Tedy žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 474 000 Kč uhradit (po odečtení poplatku) v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 6 444 Kč s tím, že poslední 72. splátka měla být ve výši 6 476 Kč s tím, že poplatek a první splátka byly splatné ke dni vyplacení úvěru, tj. dne 26.10.2012. Každá další splátka pak měla být hrazena vždy k 20. dni každého následujícího měsíce až do úplného zaplacení. Dne 26.10.2012 právní předchůdce žalobce žalovanému vyplatil částku sjednanou podle smlouvy, přičemž žalovaný řádně a včas nehradil poskytnutý úvěr. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil poplatek za sjednání smlouvy ve výši 10 000 Kč, 54 splátek v celkové výši 347 976 Kč a část 55. ve výši 192 Kč, která byla splatná dne 20.4.2017. Dále pak žalovaný již ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením, zaslal žalobce žalovanému dne 25.5.2017 výzvu k úhradě dlužných částek s poskytnutím lhůty k jejich úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani ve stanovené lhůtě, přistoupil žalobce v souladu s článkem III. odst. 2 smlouvy k zesplatnění úvěru, což žalovanému písemně sdělil dopisem ze dne 9.10.2017. Za prodlení žalovaného pak žalobce nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, maximálně však 100 000 Kč, přestože si ve smlouvě smluvní strany dohodly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z jistiny za každý den prodlení. Smluvní pokuta činí ke dni vyhotovení žalobního návrhu, tj. k 18.12.2017 částku 8 223 Kč (0,1 % z 115 832 Kč od 10.10.2017 do 18.12.2017), tj. 71 dnů prodlení x 115,83 tj. 8 223 Kč. Na žalobce pohledávka za žalovaným přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2013 uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba] Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 24.10.2012 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč se splatností 72 měsíců, roční procentní sazbou nákladů ve výši 44,9 %, přičemž žalovaný na tomto úvěru měl žalobci celkem uhradit částku ve výši 474 000 Kč. Žalovaný dále ve svém vyjádření uvedl, že úvěr byl zajištěn zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný je spotřebitel, v době uzavření úvěru mu bylo 57 let. Žalobce poskytl žalovanému částku toliko částku 183 556 Kč (nikoli 200 000 Kč), když od sjednané výše úvěru sám rovnou odečetl poplatek za uzavření smlouvy ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 4 686,55 Kč a nad rámec tohoto úroku ještě další část úplaty ve výši 1 757,45 Kč. Ujednání o výši roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) ve výši 44,9 % je neplatné pro rozpor s ustanovením § 39 občanského zákoníku, neboť se příčí dobrým mravům. Stejně tak je i neplatné ujednání o smluvní pokutě. Podle statistik ČNB činila v říjnu 2012 průměrná RPSN u úvěrů na spotřebu 16,204 %. Sjednaná RPSN tak byla třikrát vyšší než RPSN průměrná, tj. nepřiměřeně vysoká a tedy neplatná. S ohledem na zajištění úvěru zástavním právem k nemovitostem v hodnotě vysoce převyšující výši poskytnutého úvěru se nejednalo o úvěrový obchod pro žalobce rizikový a žalobce tak při sjednání úvěru pouze využil finanční tísně a tíživé životní situace žalovaného. V tomto směru žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, s tím, že není zřejmé, že by žalobce s odbornou péčí zjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru bonitu žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet s ohledem na jeho příjmy, věk apod. a splnil by tak povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Je tedy třeba zdůraznit, že i podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na úhradu závazku ze smlouvy o úvěru před podáním žaloby celkem částku 357 975 Kč, tedy částku výrazně převyšující částku, kterou by uhradil, pokud by byla sjednána RPSN v obvyklé výši pro spotřebitelský úvěr. Žalobci se v průběhu čtyř a půl let a ještě před podáním žaloby dostalo vrácení celé jistiny, která byla poskytnuta ve výši 183 556 Kč a navíc další částky ve výši 174 420 Kč, což je cena za poskytnutí obdobného úvěru vysoce nadstandardní. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu podáním ze dne 1.3.2018 co do částky ve výši 4 155 Kč zpět, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil. 4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. 4312000112 ze dne 24.10.2012, včetně splátkového kalendáře, výpisem z účtu ze dne 26.10.2012, výzvou k úhradě dlužných splátek, smlouvou o postoupení pohledávek č. JM 201305 ze dne 15.6.2013 včetně seznamu postoupených pohledávek – příloha č.1, předžalobní upomínkou ze dne 13.11.2017, včetně podacího archu, oznámením o zesplatnění úvěru a uložení smluvních pokut ze dne 6.10.2017, včetně podacího archu, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.6.2016, včetně podacího archu, doručenkou na žalovaného ze dne 9.10.2017 (týkající se oznámení o zesplatnění). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce uzavřel dne 24.10.2012 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 4312000112, kterou se tato společnost jakožto věřitel zavázala poskytnout žalovanému jakožto dlužníkovi bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 72 měsíců (čl. I. smlouvy). Za poskytnutí úvěru měl dlužník věřiteli zaplatit sjednaný úrok 16 % z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy a sjednanou celkovou úplatu 72 000 Kč. Roční procentní sazba nákladů uvedené smlouvy činila 44,9 % (RPSN) (čl. II. smlouvy). Celkem se tedy žalovaný (dlužník) zavázal uhradit věřiteli částku 474 000 Kč, z toho poplatek za uzavření smlouvy ve výši 10 000 Kč a částku 464 000 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 440 Kč s tím, že poslední tzn. 72. splátka bude ve výši 6 476 Kč a první splátka bude splatná ke dni vyplacení úvěru, tj. 26.10.2012 a každá další vždy ke každému 20. dni každého následujícího měsíce počínaje měsícem listopadem 2012 až do úplného zaplacení (čl. III. smlouvy o úvěru). Dále byla mezi účastníky smlouvy dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,2 % z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení (čl. IV. smlouvy). Nedílnou součástí této smlouvy byl i splátkový kalendář. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že až do 40. splátky měly být jednotlivé splátky ve výši 6 444 Kč nejprve započítány na úrok ve výši 4 686,55 Kč a na úplatu ve výši 1 757,45 Kč. Teprve až od 41. splátky byla tato splátka a následující měsíční splátky započítány na jistinu. Žalovanému byla dne 26.10.2012 poskytnuta částka ve výši 183 556 Kč věřitelem – [právnická osoba] Žalovaný se počínaje 55. splátkou úvěru ocitl v prodlení, přičemž právní předchůdce žalobce jej vyzval k úhradě dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní ve lhůtě 30 dnů, může dojít k zesplatnění úvěru. Ke dni 6.10.2017 žalobce zesplatnil úvěr a současně vyzval žalovaného k úhradě jistiny ve výši 115 832 Kč. Na žalobce nárok za žalovaným přešel na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 15.6.2013, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. 5. Dále soud provedl dokazování žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 16.10.2012, daňovým přiznáním za rok 2011, licenční smlouvou ze dne 11.6.2012, fakturou ze dne 25.3.2012, výpisem z účtu žalovaného ze dne 30.6.2012, skoringem žádosti č. 1119554 ze dne 23.10.2012. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že příjmy žalovaného v roce 2011 činily částku 259 137 Kč, výdaje 103 655 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činil částku ve výši 155 482 Kč. Toto daňové přiznání, které žalovaný poskytl žalobci ke zhodnocení jeho solventnosti, nebylo kompletní (toliko první a poslední stránka daňového přiznání). Podle licenční smlouvy uzavřené dne 11.6.2012 měl žalovaný obdržet za užití díla částku ve výši 200 Euro v případě vysílání na TV a internetu a částku 150 Euro v případě vysílání v kině – role v reklamním programu [anonymizována dvě slova] v termínu od 11.6.2012 do 10.9.2012. Ze žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 200 000 Kč se současným zajištěním závazku rodinným demem ve [obec a číslo], okres [okres]. Ze skoringu žádosti o poskytnutí úvěru vypracované žalobcem vyplývá, že žalovaný v době podání žádosti pracoval jako osoba samostatně výděl