44 C 38/2020-171 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 28. 8. 2020 na žalované domáhal zaplacení nemajetkové újmy a náhrady škody, jež mu měly vzniknout v souvislosti s jeho trestním stíháním zahájeným usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů, Oddělení vyšetřování – oblast západ, ze dne 9. 6. 2016, [číslo jednací], které bylo pravomocně skončeno usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 2 T 31/2017, jímž byla věc podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupena služebnímu funkcionáři, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako kázeňský přestupek. Konkrétně se domáhal celkové částky 494 941 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), tvořené nemajetkovou újmou za nezákonné trestní stíhání ve výši 400 000 Kč, náhradou škody spočívající v účelně vynaložených nákladech na jeho obhajobu ve výši 80 196 Kč s DPH a další přímou majetkovou újmou v celkové výši 14 744,86 Kč (spočívající v nákladech na ubytování a stravu advokáta v souvislosti se soudními jednáními, konkrétně 2 400 Kč za ubytování + 338 Kč za stravu, částce 10 435 Kč za řádnou dovolenou, jíž čerpal díky předvolání k soudním jednáním, a částce 1 571,86 Kč za cestovní náklady a opotřebení jeho vozidla). Žalobce v žalobě ve vztahu k nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání dále uvedl, že v předmětném trestním řízení byl stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Vedením trestního stíhání bylo znatelným způsobem poškozeno jeho dobré jméno, dobrá pověst i čest, a to jak v jeho rodině, tak i v místě jeho bydliště a v jeho zaměstnání. Zasažen byl jak jeho soukromý, tak i pracovní život, a to zejména rozsáhlou medializací předmětné věci a jeho osoby. Trestní řízení trvalo více než 3 roky a po celou tuto dobu byl žalobce vystaven obrovskému mediálnímu tlaku jak ve standardních tištěných periodikách, televizi, tak i na mnoha zpravodajských a internetových serverech, kde bylo prezentováno nejen jeho jméno, věk, služební zařazení, ale byl zde vyobrazován i vizuálně, což bylo spojeno se zcela zásadní psychickou zátěží. V místě bydliště se díky této medializaci proti své vůli stal„ známou osobou“. Vzhledem k tomu, že v rámci [stát. instituce] [anonymizováno 19 slov] [obec], kdy opatření, na kterých se podílí, jsou prováděny v celém Libereckém kraji, byl znám velkému množství policistů z okresu [obec], [obec], [obec] a dokonce i z [anonymizována dvě slova], kde se pořádková jednotka pod jeho vedením podílí na posilujících opatřeních pro zajištění veřejného pořádku. Od začátku medializace tak bylo jeho jméno hojně propíráno, kdy kamkoliv přišel, byl na stav svého trestního stíhání ostatními příslušníky dotazován. Tato nechtěná publicita se negativně odrazila i na jeho postavení u nadřízených z hlediska možného služebního postupu, neboť trestně stíhaný příslušník nemá možnost jakéhokoliv kariérního postupu, byť byl ponechán ve výkonu služby, a navíc v případě odsouzení je samozřejmá ztráta zaměstnání, kdy ze zákona o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů vyplývá služebnímu funkcionáři povinnost takového příslušníka propustit ze služebního poměru, a to bez jakýchkoli náhrad. O délce trestního řízení pak nejlépe vypovídá skutečnost, že se mu během této doby narodily dvě děti. I s ohledem na ně pro něj bylo celé trestní stíhání velmi stresující. Na základě nejistoty v postavení obviněného a posléze obžalovaného si nezajistil vlastní bydlení pro sebe a svou rodinu, jelikož existovalo reálné riziko, že by v případě ztráty zaměstnání nebyl schopen splácet hypotéku, přičemž jeho přítelkyně s dětmi se nachází na rodičovské dovolené. Díky této skutečnosti je stále nucen se svoji rodinou bydlet v nemovitostech s dalšími rodinnými příslušníky bez svého vlastního soukromí. Během období, kdy zakládal rodinu, bylo také bydlení znatelně levnější, neboť byly dostupnější hypotéky. Pokud jde o částku 80 196 Kč s DPH, jež byla vynaložena na jeho obhajobu v trestním řízení, dále uvedl, že náklady obhajoby v celkové výši 129 285 Kč s DPH byly zaplaceny prostřednictvím [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova].“), která mu poskytla právní pomoc spočívající v uhrazení nákladů jeho obhajoby, neboť je členem Nezávislého odborového svazu Policie ČR, jemuž hradí členské příspěvky, které mu mimo jiné zajišťují právní ochranu [anonymizována dvě slova]. Částka 80 196 Kč s DPH je tak podle žalobce přímou škodou, která byla trestním řízením způsobena za účelně vynaložené náklady podle advokátního tarifu na jeho obhajobu v předmětné věci. K další přímé majetkové újmě v celkové výši 14 744,86 Kč pak žalobce dále uvedl, že náklady na ubytování jeho advokáta v souvislosti se soudními jednáními ve dnech 13. - 14. 2. a 12. 6. 2018 za celkem 3 noci v [příjmení] [jméno] [obec] v hodnotě 800 Kč/noc, představují celkem částku 2 400 Kč, a náklady na stravu advokáta částku 338 Kč. Protože v postavení obžalovaného nemohl čerpat služební volno v souladu se zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, bylo nutné na všechna soudní jednání, výslechy a úkony policejního orgánu čerpat řádnou dovolenou příslušníka, pročež požadoval za dva dny dovolené, tj. 15 hodin, v únoru 2018 částku 4 270 Kč, za jeden den dovolené, tj. 7,5 hodiny, v červnu 2018 částku 1 914 Kč, za jeden den dovolené, tj. 7,5 hodiny, v únoru 2019 částku 2 111 Kč a za jeden den dovolené, tj. 7,5 hodiny, v září 2019 částku 2 140 Kč. Na cestovních nákladech a opotřebení vozidla za celkem ujetou vzdálenost 916 km při průměrné spotřebě dané výrobcem vozidla 5,2 l a průměrné ceně benzinu 33 Kč požadoval celkem 1 571,86 Kč. Zákonný úrok z prodlení z částky 494 941 Kč požadoval (po upřesnění učiněném při jednání soudu dne 19. 2. 2021) od 29. 8. 2020 do zaplacení s tím, že předmětný nárok dne 28. 2. 2020 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti, které však do dne podání žaloby o jeho žádosti nerozhodlo. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce u ní dne 28. 2. 2020 z důvodů v žalobě popsaných uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění a na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), v celkové výši 494 941 Kč. K projednání žádosti došlo dne 14. 10. 2020, když nároku žalobce na náhradu škody nebylo vyhověno v žádném z požadovaných položek, a to ani částečně, a jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy bylo vyhověno částečně, a to ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a ve formě omluvy. Pokud jde o požadavek na náhradu škody spočívající v nákladech trestního řízení ve výši 80 196 Kč, žalovaná namítla, že z žádosti žalobce ze dne 28. 2. 2020, jakož i z přiložených dokladů – faktur, vyplývalo, že předmětné náklady trestního řízení nehradil žalobce, ale pojišťovna [anonymizována dvě slova]. Tato skutečnost vyplývá i ze samotné žaloby. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobce je tak zřejmé, že žalobci škoda spočívající v úhradě nákladů obhajného nevznikla, a není tak dán jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu podle zák. č. 82/1998 Sb., tedy vznik škody v tvrzené výši na straně žalobce. Uváděné členské příspěvky, které měl žalobce hradit, jako člen Nezávislého odborového svazu Policie ČR, jsou pak podle žalované zcela jiným plněním, nadto plněním ze zcela jiného titulu (členství ve shora uvedené organizaci), než je plnění obhájci – advokátu z titulu poskytnuté obhajoby v rámci konkrétního trestního řízení. Pokud jde o požadavek žalobce na náhradu škody – nákladů na ubytování advokáta v souvislosti se soudním jednáním ve dnech 13. 2. až 14. 2. 2018 a 12. 6. 2018, žalovaná uvedla, že z úřední činnosti je jí známo, že náklady na ubytování jsou standardně součástí nákladů obhajného, a to v položce„ náhrada skutečných nákladů“. Pokud tedy měly být náklady daného trestního řízení hrazeny pojišťovnou [anonymizována dvě slova]., není podle názoru žalované žádného důvodu, aby tyto hradil žalobce sám. Je tedy na žalobci, aby si tuto položku obhajného„ vyřídil“ s uvedenou pojišťovnou. Dále zde žalovaná sporovala účelnost takto vynaložených nákladů, když obhájce žalobce byl z [obec], hlavní líčení byla konána u Okresního soudu v České Lípě, přičemž cesta tam ze sídla obhájce k okresnímu soudu trvá (dle aplikace mapy.cz) cca 1,5 hodiny a obhájce se k těmto dostavoval pomocí osobního automobilu. K požadavku žalobce na náhradu škody - nákladů na stravu advokáta ve výši 338 Kč žalovaná uvedla, že ve vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátním tarifu (dále též jen„ vyhl. č. 177/1996 Sb.“), žádná náhrada za stravné advokáta zakotvena není a tento požadavek tak nemá oporu v příslušném právním předpisu. Pokud zde žalobce v rámci mimosoudního projednání nároku odkazoval na ust. § 32 vyhlášky Ministerstva