44 C 57/2020-388 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8. 12. 2020 na žalované domáhal zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měly vzniknout v souvislosti s jeho trestním stíháním zahájeným usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, ze dne 15. 9. 2016, č. j. NCOZ-610-2503/TČ-2016-41770, pro zločin zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a se zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 3. 4. 2020, č. j. 4 VZV 4/2015-2283, bylo trestní stíhání žalobce zastaveno. Konkrétně se žalobce domáhal náhrady škody vzniklé mu náklady vynaloženými na obhajobu v uvedené trestní věci v celkové výši 111 329,68 Kč včetně DPH a náhrady nemajetkové újmy ve výši 973 348 Kč vzniklé mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním; celkem se tak žalobce domáhal zaplacení částky 1 084 677,68 Kč. Nárok u žalované předběžně uplatnil dne 8. 6. 2020. 2. K náhradě nákladů vynaložených na obhajobu žalobce v žalobě a v dalším průběhu řízení uvedl, že si zvolil obhájcem advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., který v předmětné trestní věci zastupoval další čtyři obviněné osoby. Tento obhájce ve věci učinil celkem 32 úkonů právní služby, jež žalobce blíže specifikoval v přiložené tabulce (č. l. 73 spisu). Odměna za jeden úkon právní služby činila 2 300 Kč, za jeden úkon právní služby požadoval poloviční odměnu. Celkem tak na uhrazené odměně advokáta žalobce požadoval částku ve výši 72 450 Kč bez DPH (31 x 2 300 Kč + 1 x 1 150 Kč), dále požadoval náhradu režijních paušálů podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, celkem ve výši 9 600 Kč bez DPH (32 x 300 Kč), cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s vykonanými cestami obhájce k úkonům trestního řízení (cesty vlakem z [obec] do [obec] a zpět dne 7. 3. 2017, 30. 3. 2017, 30. 11. 2017, 15. 12. 2017 a 6. 11. 2018; 60 půlhodin) v celkové výši 9 958 Kč bez DPH (3 958 Kč a 6 000 Kč) a DPH ve výši 21% v celkové částce 19 321,68 Kč, celkem tedy požadoval částku 111 329,68 Kč vč. DPH. Dodal, že žalovaná jej dne 7. 1. 2021 vyzvala k doložení účelně vynaložených nákladů trestního řízení, což považuje s ohledem na zákonnou šestiměsíční lhůtu k projednání jeho nároku za neoprávněné a opožděné; na výzvu žalované tak nereagoval i s ohledem na podanou žalobu. 3. K nemajetkové újmě způsobené mu nezákonným trestním stíháním žalobce v žalobě a v dalším průběhu řízení uvedl, že je třeba posuzovat povahu trestní věci, délku trestního stíhání a následky způsobené trestním řízením v osobní, rodinné a pracovní sféře poškozené osoby, kdy již samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného a výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. K povaze trestní věci uvedl, že mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce pět až deset let, pročež nelze shledat jako dostatečnou formu zadostiučinění poskytnutí omluvy. Podmíněný trest odnětí svobody z důvodu výše trestní sazby nepřipadal v úvahu, navíc za předpokladu, že byl spolu s dalšími spoluobviněnými trestně stíhán jako organizovaná skupina a hrozilo, že bude skupina trestně stíhaných posouzena jako organizovaná zločinecká skupina. Soud by následně přistoupil k mimořádnému zvýšení trestu odnětí svobody. Představa, že jako dosud bezúhonný bude ve výkonu trestu s kriminálníky a drogově závislými vyvolávala u žalobce pocity úzkosti. Trestný čin, pro který byl žalobce stíhán, působí společenské odsouzení, zvlášť když bylo žalobci kladeno za vinu způsobení škody velkého rozsahu přesahující sto milionů korun. Trestní stíhání bylo vedeno téměř 4 roky, kdy po celou tuto dobu trval neúměrný zásah do jeho osobnostních práv a integrity. Zahájením a vedením trestního stíhání došlo k narušení jeho morální osobnosti, profesní a soukromé sféry a k totálnímu rozpadu jeho rodinných vztahů. Trestní stíhání přispělo ke zhoršení vtahu žalobce s jeho bývalou manželkou [příjmení] [jméno] [příjmení], jejichž manželství bylo rozvedeno v listopadu 2017 pro jeho nefunkčnost. V listopadu 2016 totiž byly v rámci trestního stíhání zajištěny nemovité věci, které náležely do jejich společného jmění manželů, čímž bylo znemožněno toto společné jmění vypořádat. Proti zajištění se žalobce a jeho bývalá manželka bránili stížností, nicméně bezúspěšně. Do zahájení trestního stíhání přitom byly vztahy s bývalou manželkou a dětmi dobré, manželé spolu prakticky od roku 2013 – 2014 nežili, děti rozpad jejich manželství braly dobře a rozchod rodičů je výrazně nepoznamenal. S bývalou manželkou nemohl rozvod řešit dohodou, jak bylo od počátku rozpadu jejich vztahu zamýšleno, a trestní stíhání výrazně zhoršilo celé rozvodové řízení (zejména vypořádání SJM), šlo o velmi citlivou dobu. Skutečnost, že mezi sebou nemohou vypořádat majetek, měla za následek velké spory mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou. Nicméně i sama skutečnost zajištěného majetku byla pro žalobce frustrující, citlivá a považoval ji za nespravedlivou a zcela v rozporu s právem nakládat s vlastním majetkem. Nepříznivý vliv na vzájemný vztah (bývalých) manželů měla taktéž skutečnost, že bývalá manželka žalobce byla přeřazena na nižší zaměstnaneckou pozici a následně ji bylo předestřeno, že má zaměstnání v důsledku trestního stíhání manžela opustit. Trestní stíhání žalobce dále způsobilo extrémní příkoří při úpravě poměrů a styku k jeho nezletilému synovi [jméno]. Na návrh žalobce (po domluvě se synem) bylo vedeno opatrovnické řízení za účelem úpravy styku v podobě střídavé péče. Bývalá manželka a kolizní opatrovník navrhovali syna svěřit do výlučné péče matky právě z důvodu trestního stíhání žalobce. V opatrovnickém řízení tak bylo zcela v rozporu s presumpcí neviny hodnoceno trestní stíhání žalobce. Přestože soud nakonec určil střídavou péči rodičů, došlo k narušení vztahů žalobce a jeho dospívajícího syna, který v době trestního stíhání žalobce byl v extrémně citlivém období budování osobnosti (15 – 19 let). V době započetí trestního stíhání žil žalobce ve společné domácnosti se svou současnou manželkou [jméno] [celé jméno žalobce], která byla po určitou dobu trestního stíhání na základě léčby navržené ošetřující lékařkou, psychiatričkou MUDr. [jméno] [příjmení], v pracovní neschopnosti. Trestní stíhání mělo nepříznivý vliv na její zdravotní stav a ten se dále zhoršil po následném zajištění majetku žalobce. Její léčba se tak prodloužila o několik měsíců, což mělo nepříznivý vliv na její příjem, kdy namísto mzdy pobírala nemocenskou. Tento její špatný zdravotní stav se negativně promítal i do psychického stavu a pohody žalobce, který tímto trpěl a dával si za vinu zhoršování jejího zdravotního stavu. Trestní stíhání také způsobilo, že žalobce nepůsobil v rámci Českého [anonymizována dvě slova] a nemohl tak vykonávat svůj koníček. V době započetí trestního stíhání vykonával (v rámci dobrovolné bezplatné práce) funkci místopředsedy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], avšak raději se rozhodl tuto činnost dobrovolně ukončit, aby jeho trestní stíhání nevedlo k negativní publicitě [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V neposlední řadě mělo trestní stíhání dopad i do pracovní sféry žalobce, který se po tomto trestním stíhání rozhodl, že se již nebude v rámci skupiny [právnická osoba] účastnit jakýchkoli obchodních aktivit pro veřejný sektor, zejména veřejných zakázek. Toto rozhodnutí žalobce omezuje v jeho profesní sféře, protože se tomuto oboru věnoval a měl v něm hluboké a bohaté zkušenosti. 4. Ke srovnání s jinými obdobnými případy žalobce v průběhu řízení navrhl rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. 69 Co 99/2016, sp. zn. 29 Co 375/2015 a sp. zn. 69 Co 302/2016 a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 4. 2019, č. j. 29 C 207/2017-151. 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce u ní dne 8. 6. 2020 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“). Žádost žalobce byla projednána dne 2. 3. 2020 (správně 2021; pozn. soudu), resp. po podání žaloby, a to tak, že nárok na náhradu nákladů trestního řízení z důvodů neprokázání vzniku a výše tvrzené škody žalovaná zamítla a nárok na náhradu nemajetkové újmy vypořádala poskytnutím morálního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, tj. konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení a žalobci se za něj omluvila. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení, včetně zastavení trestního stíhání žalobce podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu,