12 C 334/2015-600 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2015 (a v doplnění z 12. 5. 2016) se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 959 182 Kč, a to z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem exekutora [celé jméno vedlejšího účastníka] (tj. vedlejšího účastníka na straně žalované). Pochybení mělo spočívat v tom, že vedlejší účastník porušil svou zákonem stanovenou povinnost postupovat v exekuci rychle a účelně, a dbát ochrany práv účastníků exekučního řízení. [ulice] účastník totiž v exekuci vedené ve prospěch žalobkyně coby oprávněné nezřídil včas exekutorské zástavní právo na nemovitosti povinného [jméno] [příjmení]. 2. Žalobkyně uvedla, že na základě usnesení [název soudu] (dále jen„ OS“) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl pověřen exekucí vedlejší účastník, a to v návaznosti na vykonatelný platební rozkaz OS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k uspokojení pohledávky žalobkyně coby oprávněné ve výši 598 000 Kč, a dále nákladů předcházejícího řízení ve výši 83 253,40 Kč a nákladů exekuce, a to vše proti povinnému [jméno] [příjmení]. [ulice] účastník vydal dne 24. 6. 2009 exekuční příkaz, č. j. [číslo jednací], kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného [příjmení], a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, dále parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, kdy součástí tohoto pozemku je budova [adresa] - rodinný dům a pozemku parc. [číslo] – zahrada, všechny nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], všechny nemovitosti jsou ve společném jmění manželů povinného [jméno] [příjmení] a jeho manželky. Znaleckým posudkem zhotoveným za účelem ocenění nemovitostí před plánovanou dražbou byl předmětný nemovitý majetek povinného oceněn na částku 2 100 000 Kč. Ještě téhož roku, tj. v roce 2009, se žalobkyně obrátila na vedlejšího účastníka s žádostí o sdělení, v jakém stádiu se nachází exekuční řízení; ten žalobkyni ubezpečil, že vzhledem k nadcházející dražbě bude bezpochyby její pohledávka uspokojena v plné výši. K uskutečnění dražby však nedošlo. Dne 18. 5. 2012 bylo na základě insolvenčního návrhu podaného navrhovatelem – dlužníkem a povinným v předmětné exekuci [jméno] [příjmení] – zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Brně (dále jen„ KS“) pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. V reakci na výzvu KS podala žalobkyně přihlášku do předmětného insolvenčního řízení dne 2. 1. 2013 a svou pohledávku označila za zajištěnou majetkem dlužníka v celkové výši 961 314 Kč. Pohledávka žalobkyně však byla při přezkumném jednání popřena co do pořadí, tedy došlo k popření práva na uspokojení ze zajištění, a to z toho důvodu, že exekutorské zástavní právo pro pohledávku žalobkyně bylo vedlejším účastníkem zřízeno až na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva ze dne 20. 7. 2012 (právní moc dne 3. 8. 2012), tj. až více než 2 měsíce poté, co bylo zahájeno insolvenční řízení proti povinnému [příjmení]. Exekutorské zástavní právo bylo zároveň zřízeno až více než 3 roky poté, co byl vedlejší účastník pověřen k vedení této exekuce. Z uvedeného důvodu žalobkyni nebylo přiznáno postavení zajištěného věřitele. 3. Dle žalobkyně pozdní zřízení exekutorského zástavního práva na předmětných nemovitostech povinného vedlejším účastníkem způsobilo, že žalobkyně se může v insolvenčním řízení domáhat uspokojení své pohledávky pouze z pozice nezajištěného věřitele. Žalobkyně dále uvedla, že její věřitelská pozice byla v důsledku nečinnosti vedlejšího účastníka znehodnocena také tím, že dne 20. 4. 2010, tj. více než rok po pověření vedlejšího účastníka, bylo k předmětným nemovitostem povinného zřízeno zástavní právo ve prospěch jeho dalších věřitelů ([anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro pohledávku ve výši 212 666,46 Kč pro každého z nich). Pokud by tedy vedlejší účastník postupoval ve věci řádně a včas zřídil exekutorské zástavní právo (tj. v roce 2009), žalobkyně by v pořadí zajištěných věřitelů byla uspokojována jako druhá v pořadí, tedy před oběma výše uvedenými zajištěnými věřiteli, kterým zástavní právo svědčí až od 20. 4. 2010, a jako taková by částku odpovídající přihlášené pohledávce v insolvenčním řízení s největší pravděpodobností získala. Prvním zajištěným věřitelem v insolvenčním řízení je [právnická osoba] se zajištěnou pohledávkou ve výši 256 177,07 Kč. V důsledku nečinnosti vedlejšího účastníka poté, co se nepodařilo provést exekuci prodejem předmětných nemovitostí, byla žalobkyni způsobena majetková újma, když pozdním zřízením exekutorského zástavního práva jí nebylo přiznáno postavení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení. 4. Žalovaná ve svém podání ze dne 5. 5. 2016 se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným průběh řízení tak, jak byl popsán žalobkyní a dále uvedla, že se žalobkyně na žalovanou obrátila se svým nárokem ve výši 1 004 339,40 Kč žádostí ze dne 11. 11. 2014, doručenou žalované dne 14. 11. 2014. Žalovaná však žádosti nevyhověla, neboť dosud nebylo pravomocně skončeno insolvenční řízení vedené u KS, pročež je předčasné činit závěr o vzniku škody. 5. Podáním ze dne 2. 9. 2017 se ve věci vyjádřil vedlejší účastník, který rovněž navrhl zamítnutí žaloby a dále uvedl, že vzhledem k tomu, že proti povinnému [jméno] [příjmení] vedl ještě další exekuční řízení (pod sp. zn. [spisová značka]) a exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí ve prospěch zdejší žalobkyně (č. j. [číslo jednací]) nebyl ve smyslu § 14 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, první v pořadí, nemohl být daný exekuční příkaz proveden. V souvisejícím řízení vedeném vedlejším účastníkem (sp. zn. [spisová značka]) byl však dne 27. 10. 2008 vydán exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí povinného [příjmení], a proto bylo přistoupeno k jejich dražbě. Pohledávka žalobkyně tak měla být uspokojena v souladu s § 15 zákona č. 119/2001 Sb. z rozdělované podstaty. V rámci daného řízení (sp. zn. [spisová značka]) bylo dne [datum rozhodnutí] vydáno usnesení o dražbě nemovitostí, která byla stanovena na den 19. 1. 2010. V ten den sice dražba proběhla, nicméně předmětné nemovitosti vydraženy nebyly, neboť nikdo neučinil nejnižší podání. Dne 21. 5. 2010 bylo vydáno usnesení o opakované dražbě nemovitostí, která se měla konat 1. 7. 2010. Následně však povinný [příjmení] podal dne 24. 5. 2010 dlužnický insolvenční návrh, který byl ze strany KS odmítnut. Dražba nemovitostí se tudíž nemohla uskutečnit. Dne 7. 9. 2010 bylo vedlejším účastníkem vydáno další usnesení o dražebním roku na den 19. 10. 2010 na základě dražební vyhlášky. V den dražby, tedy dne 19. 10. 2010, podal povinný [příjmení] další insolvenční návrh, který byl následně dne 22. 10. 2010 KS odmítnut. Dne 27. 10. 2010 bylo vydáno další usnesení o dražebním roku na den 1. 12. 2010 na základě dražební vyhlášky, ovšem ani tehdy dražba neproběhla, neboť povinný [příjmení] opět podal insolvenční návrh, který byl následně odmítnut. [ulice] účastník tedy ve věci konal a pokusil se několikrát o dražbu nemovitostí povinného, nicméně vždy předtím, než měla dražba proběhnout, bylo zahájeno spekulativní insolvenční řízení, kvůli němuž musela být dražba nemovitostí odložena. [ulice] účastník tedy postupoval v souladu se zákonem, účelně a bez průtahů. V následujícím roce pak vedlejší účastník průběžně prováděl lustraci povinného, a to dotazy na banky a další subjekty. 6. [ulice] účastník trval na tom, že exekuci prováděl v souladu s občanským soudním řádem a § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kdy zvolil přiměřený způsob vymožení pohledávky povinného. [ulice] účastník dále uvedl, že institut exekutorského zástavního práva byl zařazen mezi způsoby provádění exekuce v období od 1. 11. 2009 do 30. 6. 2015, nicméně měl pouze funkci zajišťovací, nikoli realizační. [ulice] účastník nemůže nést odpovědnost za řízení probíhající mimo jeho sféru vlivu, kdy neměl možnost ovlivnit probíhající insolvenční řízení ani skutečnost, že povinný [příjmení] začal spekulativními insolvenčními návrhy mařit nařízené dražby. Jestliže žalobkyně měla za to, že její práva nejsou dostatečně zajištěna a že hrozí skutečná insolvence povinného, tak měla vedlejšímu účastníkovi navrhnout, aby provedl zajištění vydáním exekutorského zástavního práva. 7. Ve vztahu k požadované výši náhrady škody pak vedlejší účastník uvedl, že z usnesení KS o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům plyne, že předmětné nemovitosti povinného [příjmení] byly v rámci insolvenčního řízení prodány mimo dražbu za částku 800 000 Kč, přičemž dva věřitelé měli zajištěnou pohledávku vůči povinnému [příjmení] ještě předtím, než došlo k nařízení exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] k vymožení pohledávky žalobkyně. Zmíněné dřívější pohledávky by tak byl