12 C 9/2021-124 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 11.1.2021 se žalobce domáhal zaplacení celkové částky 116 896,18 Kč s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované žádostí ze dne 17.3.2020, avšak do dne podání žaloby o ní žalovaná nerozhodla. Žalobce dále uvedl, že byl trestně stíhán v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], a to na základě usnesení [příjmení] o zahájení trestního stíhání ze dne 6.5.2019 pro porušení povinnosti strážní služby dle § 389 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byla podána obžaloba, o níž rozhodl [název soudu] dne 30.10.2019 tak, že věc postoupil příslušnému policejnímu orgánu, neboť skutek by mohl být posuzován jako kárný přestupek, a v odvolacím řízení [název soudu] zamítl odvolání státního zástupce. Žalobce tedy byl nezákonně trestně stíhán a z toho titulu požadoval náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu ve výši 41 896,18 Kč, a dále požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 75 000 Kč. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že vedením trestního stíhání bylo znatelným způsobem poškozeno jeho dobré jméno, pověst i čest, a to jednak v rodině, u přátel i v místě bydliště a v jeho zaměstnání. Zasažen byl soukromý i pracovní život po dobu téměř 1 roku, kdy žalobce žil v nejistotě ohledně budoucí kariéry u policie, ale i z hlediska obavy o osobní svobodu a bezúhonnost. Trestní řízení mělo značně negativní vliv na osobu žalobce i na jeho rodinu, která těžce snášela nejistotu z jeho další budoucnosti v případě možného odsouzení. To se velmi negativně projevovalo i v chování žalobce a ve vztazích v rodině. Žalobce byl po dobu trestního stíhání pod obrovským psychickým tlakem. 2. V podání ze dne 24.5.2021 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 13.7.2020 uplatnil nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Žalovaná dále učinila nesporným, že u ní žalobce dne 13.7.2020 uplatnil svůj nárok. O nemajetkové újmě žalovaná rozhodla tak, že konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Žádné peněžité plnění však žalovaná nepřiznala. 3. Dne 10.2.2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 41 896,18 Kč. Usnesením ze dne 4.3.2021 bylo řízení co do částky 41 896,18 Kč zastaveno pro zpětvzetí žaloby. 4. V podání ze dne 14.12.2021 žalobce uvedl, že jsou dány objektivní důvody, pro které se mohl cítit znatelně poškozen nezákonným trestním stíháním. 5. Při jednání dne 4.1.2022 žalobce uvedl, že bere zpět žalobu též v rozsahu požadovaných úroků z prodlení z částky 41 896,18 Kč, odpovídající nároku na náhradu škody, s čímž žalovaná souhlasila. Při jednání byl žalobce poučen a vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., a to ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě, a byl poučen o případných následcích nesplnění výzvy. 6. V podání ze dne 8.3.2022 žalobce v návaznosti na výzvu soudu při jednání dne 4.1.2022 (avšak po lhůtě) uvedl, že má dostatečně za prokázaná svá skutková tvrzení, a trval tak na žalobě, další tvrzení či důkazní návrhy již neuvedl. <b>K částečnému zastavení řízení:</b> 7. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 8. Jelikož žalobce vzal částečně svou žalobu zpět, s čímž žalovaná souhlasila, soud v daném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Skutková zjištění: 9. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce adresovaná žalované ze dne 13. 7. 2020 a stanovisko žalované ze dne 20. 5. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne 13. 7. 2020 obrátil na žalovanou se svou žádostí o zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované pak soud zjistil, že žalovaná žádosti částečně vyhověla, když žalobci poskytla náhradu nákladů za obhajobu ve výši 41 896,18 Kč a ve vztahu k požadovanému odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se omluvila. 10. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 11. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení [příjmení] ze dne 6. 5. 2019, [číslo jednací], pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti strážní služby podle ust. § 389 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne 30. 10. 2019 bylo rozhodnuto tak, že dle § 222 odst. 2 trestního řádu byla věc zdejšího žalobce postoupena k projednání příslušnému policejnímu orgánu, neboť by skutek mohl být posuzován jako přestupek. Usnesením [název soudu] ze dne 14. 1. 2020 byla stížnost státního zástupce proti usnesení [název soudu] ze dne 30. 10. 2019 zamítnuta, datum právní moci dne 14. 1. 2020 (srov. též usnesení [název soudu] ze dne 30. 10. 2019, č.j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne 14.1.2020, čj. [číslo jednací]). 12. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Soud dále neprovedl k důkazu listiny týkající se vyúčtování obhajoby a úkonů právní služby, a to pro nadbytečnost, neboť v daném rozsahu byla žaloba vzata zpět. <b>Právní úprava:</b> 13. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení. 14. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 15. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 16. Podle § 7 zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 17. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 18. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 19. Podle § 31a zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. <b>Právní posouzení věci:</b> 20. Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal přiměřeného zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 75 000 Kč s přísl., a to z důvodu, že trestní stíhání jeho osoby neskončilo odsouzením. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy. 21. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán