15 C 106/2022-94 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s odůvodněním, že dne [datum] bylo zahájeno na Ministerstvu spravedlnosti řízení o žádosti žalobkyně o přiznání peněžité pomoci obětem trestných činů pod sp. zn. [jednací číslo MSP], a to paušální částkou 50 000 Kč ve smyslu § 28 odst. 1 písmeno b zákona č. 45/2013 Sb. Řízení bylo ukončeno dne [datum], kterým žalobkyni v tomto řízení byla přiznána částka 50 000 Kč jako peněžitá pomoc, řízení trvalo 2 roky 2 měsíce a 6 dní, což dle žalobkyně představuje nepřiměřenou délku řízení, a v tomto ohledu i nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/98 Sb. Žalobkyně se stala obětí trestného činu, kdy na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje služba kriminální policie a vyšetřování odbor obecné kriminality první oddělení proti [jméno] [příjmení] za zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně dne [datum] pod sp. značkou pod č.j. [číslo jednací] uznán vinným ze spáchání jemu kladenému trestnému činu, a to spočívajícím ve znásilnění žalobkyně. V přímém důsledku tohoto jednání žalobkyně utrpěla citelnou újmu na zdraví. Zejména četné oděrky na kůži prsou, krku, břicha, beder, zevně na stehnech a v oblasti genitálu, dále frakturu čtvrtého prstu levé ruky s nutností přiložení sádrové dlahy, která ji omezovala v obvyklém způsobu života. Do [datum] trpěla posttraumatickou stresovou poruchou středně těžkého až těžkého charakteru. Jedná se o závažnou psychickou poruchu, žalobkyně není schopna se svobodně pohybovat na veřejnosti, přetrvávají u ní úzkostné epizody opakovaného oživování traumatu ve vzpomínkách. Musí se podrobovat individuální a skupinové psychoterapii, užívat psychofarmaka, vznikla i sekundární újma na osobních věcech, ztrátě na výdělku v podobě pracovní neschopnosti. Ve vazbě na výše uvedené trestní stíhání vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně požádala Ministerstvo spravedlnosti o pomoc na základě zákona o obětech trestných činů. Žalobkyně se v podané trestní věci považuje za zvlášť zranitelnou oběť, a z tohoto důvodu [datum] podala žádost dle § 23 a následujícího zákona o obětech trestných činů ve výši 50 000 Kč ve smyslu § 28 odst. 1 písmeno b) tohoto zákona. Dále popsala průběh uvedeného řízení. Dne [datum] odeslal právní zástupce žalobce na Ministerstvo spravedlnosti oznámení o převzetí právního zastoupení žalobkyně s žádostí o sdělení aktuálního stavu, a kde lze očekávat vydání rozhodnutí. Doložil znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] v odvětví psychiatrie, potvrzující následky trestné činnosti na zdraví žalobkyně. Po třech měsících od doručení oznámení a po jednom roce a třech měsících a čtyřech dnech od posledního úkonu Ministerstva spravedlnosti a po téměř roce odročení podkladů od Policie České republiky kontaktovalo ministerstvo žalobkyni se žádostí k odstranění vad spočívajících v nutnosti doložení plné moci, a to i navzdory tomu, že z plné moci jednoznačně vyplývalo, že zástupci jsou oprávněni v souvislosti s trestnou činností, která byla na žalobkyni spáchána, žalobkyně zastupovat. Dne 21. 10. byla plná moc doručena. Na žádost o sdělení stavu řízení nebylo reagováno, dne [datum] pro zastoupení žalobkyně doručil k ministryni spravedlnosti žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti Ministerstva spravedlnosti ve smyslu § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád. Dne [datum] byla doručena právnímu zástupci žalobkyně výzva Ministerstva spravedlnosti k doplnění žádosti a o sdělení, zda se žalobkyni připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy a dále uvedl, že opakovaně zjišťovalo stav trestního řízení, který nedovolovalo učinit závěr o splnění podmínek poskytnutí peněžité pomoci a požádalo Policii České republiky KŘP o zaslání usnesení o zahájení trestního stíhání, které nemělo k dispozici a dalších listin ze spisu provedených dokazování. Dne [datum] žalobkyně listiny, týkající se trestního řízení doručila. Po dvou letech, dvou měsících a šesti dnech od zahájení řízení bylo vydáno Ministerstvem spravedlnosti rozhodnutí [číslo jednací] ODSK- [spisová značka], kterým bylo podle § 24 odst. 1 písmeno b, § 28 odst. 1 písmeno b) zákona o obětech trestných činů přiznána peněžitá pomoc ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně v uvedeném postupu shledává nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/98 Sb. s tím, že v souladu s § 30 odst. 3 zákona o obětech trestných činů vydá Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutí o žádosti nejpozději do tří měsíců od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo doba nutná k provedení dožádání ke zpracování znaleckého posudku nebo doručení písemnosti do ciziny. Ministerstvo spravedlnosti nerozhodlo o žádosti žalobkyně v zákonné tříměsíční době a nerozhodlo ani v době přiměřené. Celková délka řízení byla 2 roky, 2 měsíce a 6 dní, což představuje devítinásobek zákonné lhůty k rozhodnutí. Celkově délce řízení přispěl procesní postup ministerstva, jeho procesní pasivita, kdy po provedení úvodních procesních úkonů zůstalo nečinné, nečinilo žádné úkony, což vedlo k nedůvodným průtahům. V neposlední řadě spatřuje v postupu Ministerstva spravedlnosti i zjevnou nadbytečnost některých procesních úkonů, kdy ani nečekalo na vyžádané dokumenty, které následně pro vydání rozhodnutí ze dne [datum] ani nepoužilo. Pakliže ministerstvo toto odůvodňuje tím, že mělo listiny přímo od žalobkyně, toto není pravda, žalobkyně nezaslala Ministerstvu spravedlnosti veškeré listiny, které si vyžádalo od KŘPP ČR. Ministerstvo spravedlnosti na dodání těchto listin zjevně nepočkalo. Pakliže Ministerstvo spravedlnosti vyzývalo žalobkyni o sdělení, zda se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, anebo nemajetkové újmy vůči obviněnému a v jaké výši to, že tímto není poskytnutí peněžité pomoci podmíněno. Toto dokládá důvodová zpráva k zákonu o obětech trestných činů, nárok na peněžitou pomoc není vázán na skutečnost, zdali oběť uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Vydání rozhodnutí nebránila ani skutečnost, že pachatel nebyl po nějakou dobu znám a obviněný se navíc po dobu několika let zdržoval na území státu Ukrajina. Peněžitá pomoc má sloužit dle ustanovení § 24 a zákona o obětech trestných činů, především k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem a musí být rychlá. V důsledku traumatizujícího zážitku žalobkyně se ocitla ve velmi tíživé životní situaci, kdy se její dosavadní život zcela změnil, musela čelit a nadále čelí důsledkům újmy na zdraví, které v důsledku předmětného skutku utrpěla, v neposlední řadě se podstatným způsobem změnily její dosavadní životní návyky. S touto nelehkou sociální situací byly navíc spojeny i zvýšené náklady, a to především v souvislosti s náklady na odbornou pomoc. Náklady na užívání osobního automobilu či taxislužby, z předestřených důvodů, kdy navíc osoba pachatele nebyla orgánům činných v trestním řízení dříve známa a následně bylo zjištěno, že se obviněný zdržuje na území státu Ukrajina se v zájmu dosažení alespoň částečného překlenutí tíživé situace rozhodla využít institut peněžité pomoci podle § 24 a následujícího zákona o obětech trestných činů, podala příslušnou žádost k Ministerstvu spravedlnosti. Za daných okolností byl bezpochyby na straně žalobkyně významně zvýšený zájem na předmětu řízení a na jeho výsledku, což by mělo být zohledněno. Žalobkyně tak požaduje částku 100 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. 2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni [datum], dále učinila nesporným průběh správního řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod č.j. [jednací číslo MSP] ODSK-OTC, kdy konstatovala, že v řízení vedeném Ministerstvem spravedlnosti, coby správním orgánem pod sp. zn. [jednací číslo MSP] ODS-OTC byla nedodržením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem určené lhůtě porušena práva žalobkyně a za tento zásah se žalobkyně omluvila. Pokud žalobkyně vyjádřila výhrady k postupu Ministerstva spravedlnosti v rámci správního řízení, žalovaná uvedla, že posouzení toho, zda se stal trestný čin a jaká je jeho právní kvalifikace náleží výhradně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, přičemž jejich rozhodnutím je Ministerstvo spravedlnosti v řízení podle zákona [číslo] vázáno viz § 57 zákona č. 500/2004 Sb. Ve stadiu prověřování přitom není ještě vedeno trestní řízení proti konkrétní osobě a není najisto postaveno ani to, zda ke spáchání trestného činu došlo podmínkou přiznání peněžité pomoci oběti trestného činu v souladu § 26 zákona č. 45/2013 Sb., přitom právě skutečnost, že na oběti byl spáchán trestný čin, stačí k tomu, že policejní orgán teprve prověřuje, zda trestný čin spáchán být mohl, což policejní orgán činí ve fázi prověřování před vydáním usnesen