17 C 154/2017-221 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou po všech doplněních po žalované domáhal odškodnění za majetkovou a nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 2 141 558 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobená v souvislosti s řízeními vedenými: 1) Okresním soudem v Kladně a posléze Obvodním soudem pro Prahu 10, sp. zn. 31 Sd 29/2010, 2) Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. 49 EXE 1392/2010, ve spojení s řízením vedeným u Exekutorského úřadu Cheb (Mgr. [příjmení]), sp. zn. 074 EX 14888/10 a 3) Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. 48 EXE 1284/2011, ve spojení s řízením vedeným u Exekutorského úřadu Domažlice (Mgr. [příjmení]), sp. zn. 165 EX 1684/11. Na jednotlivých nárocích se žalobce domáhal částky 1 808 000 Kč coby náhrady škody způsobené znemožněním běžné obchodní a provozní činnosti žalobce, konkrétně mělo jít o úrok z neoprávněně blokovaných nemovitostí v hodnotě 10,69 milionů Kč, přičemž k neoprávněné blokaci nemovitostí mělo dojít v souvislosti se zřízením exekutorského zástavního práva v obou exekučních řízeních. Částku žalobce stanovil tak, že pokud by mohl předmětné nemovitosti prodat, tak by tyto prostředky investoval do dluhopisů a vycházel z úrokové míry pro tyto dluhopisy za 2,6 let. Dále se žalobce na náhradě škody domáhal částky 49 558 Kč, a to na náhradě nákladů exekuce, jednak ve výši 28 258 Kč dle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum], částky 7 800 Kč dle příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum], a dále částky 13 500 Kč, která byla duplicitně složena do soudní úschovy. Na náhradě škody dále žalobce požadoval 12 000 Kč na nákladech právního zastoupení, a 40 000 Kč na nákladech na údržbu a vytápění domů po dobu, kdy byly zatíženy exekutorským zástavním právem. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobce se domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce všech tří řízení, přičemž celkově žalobce požadoval částku 232 000 Kč s tím, že za nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. 31 Sd 29/2010 žádal 23 000 Kč, za řízení vedené pod sp. zn. 49 EXE 1392/2010 žádal 23 000 Kč a za řízení vedené pod sp. zn. 48 EXE 1284/2011 žádal částku 186 000 Kč. Žalobce uvedl, že usnesením Městského soudu v Praze z října 2009, č. j. 19 Co 358/2009-80, mu bylo uloženo uhradit Správě služeb hlavního města Prahy částku 13 500 Kč. Toto rozhodnutí žalobce považuje za nezákonné, jak rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 Nejvyšší soud v obdobné kauze. Předmět řízení, tedy částka, kterou měl uhradit žalobce, však byla příliš nízká, než aby se věcí Nejvyšší soud zabýval, a proto dovolání žalobce bylo odmítnuto. Žalobce tedy byl nucen tuto částku uhradit. Žalobce se rozhodl složit částku 13 500 Kč do soudní úschovy, pročež dne [datum] podal u Okresního soudu v Kladně návrh na přijetí této částky do soudní úschovy. Okresní soud v Kladně dne [datum] zahájil řízení, a usnesením sp. zn. 31 Sd 29/2010 vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku, který žalobce uhradil dne [datum]. Soud následně rozhodl o povolení soudní úschovy. Z opatrnosti však žalobce uhradil částku 13 500 Kč současně i Správě služeb hlavního města Prahy. Uhradil tedy cekem částku 27 000 Kč. Přesto dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil proti žalobci exekuci, kterou posléze zastavil. Současně bylo žalobci uloženo uhradit náklady exekuce ve výši 7 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce uhradil více, než byla přiznaná částka, včetně nákladů exekuce, exekuce byla zastavena. Proti tomuto rozhodnutí se nikdo neodvolal, všichni tedy souhlasili s tím, že k úhradě nákladů exekuce došlo. Přesto, že měl žalobce za to, že je vše vyřízeno, uhradil znovu částku 7 800 Kč prostřednictvím zřizovatele oprávněné [příjmení] služeb hlavního města Prahy, a to dne [datum]. Dne [datum] předložil soudní exekutor, Mgr. [příjmení], zřizovateli Správy služeb hlavního města Prahy exekuční příkaz na částku 26 520 Kč. Další soudní exekutor, Mgr. [příjmení], zcizil žalobci ze zrušeného bankovního účtu č. [bankovní účet] v lednu 2012 částku 27 780 Kč, nicméně exekuční příkaz datovaný dnem [datum] žalobci doručen nebyl. Oběma exekutory byla tedy žalobci celkem zabavena částka 89 100 Kč, tedy částka, která o 67 800 Kč přesahovala hodnotu údajných pohledávek. Dne [datum] bylo pravomocně obnoveno exekuční řízení, když Městský soud v Praze uvedl, že skutečnost, že žalobce nikomu nic nedluží, nemá žádný právní význam. Číslo jednací bylo poté změněno na sp.zn. 48 EXE 1284/2011, kdy oprávněným byl předchozí soudní exekutor Mgr. [příjmení], a jako soudní exekutor byl ustanoven Mgr. [příjmení]. V březnu 2013 byla žalobci doručena faktura od Mgr. [příjmení] na částku 7 800 Kč, kterou žalobce uhradil, přeplatek se tak zvýšil na 75 600 Kč. Dne [datum] byla žalobci vrácena částka 21 405 Kč, a dne [datum] částka 27 780 Kč. Dne [datum] byla poté stržena žalobci částka 28 257 Kč. Žalobce tedy částku, kterou dle svého názoru přeplatil, vyčíslil na 54 672 Kč. Dne [datum] byl proti žalobci vydán příkaz k náhradě nákladů exekuce, č. j. 165 EX 1684/11-122, který považuje za zmatečný, a proti němuž podal dne [datum] námitky, které Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum] odmítl. Opakovaný návrh na zastavení exekuce byl dne [datum] zamítnut usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 69 Co 226/2016-555, s odůvodněním, že o zastavení exekuce již bylo rozhodnuto. Žalobce namítal, že ve všech třech soudních řízeních došlo k průtahům a současně i k nesprávnému úřednímu postupu soudů a exekutorů. Dle žalobce měla věc být vyřízena již v roce 2010 soudní úschovou, přičemž pokud soud považoval soudní úschovu v dané věci za nemožnou, měl ji odmítnout. Dle žalobce byly soudy porušeny § 3, § 5 a § 6 o.s.ř., zásady spravedlivého procesu, jakož i nebyla šetřena ústavní práva žalobce, coby povinného. Dále žalobce uvedl, že dne [datum] omezil soudní exekutor, Mgr. [příjmení], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj žalobci mimo jiné vlastnické právo k budovám [adresa] na pozemku parcelní [číslo] [adresa] na pozemku parcelní [číslo] [adresa] na pozemku parcelní [číslo] [adresa] na pozemku parcelní [číslo] vše v [katastrální uzemí], přičemž toto omezení bylo zrušeno až dne [datum]. Vlastnické právo k uvedeným budovám bylo žalobci znovu omezeno dne [datum] soudním exekutorem Mgr. [příjmení], ve správním řízení vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj pod sp. zn. Z 75318/2012-101. V té době byla již žalobci zabavena částka 89 100 Kč, která o 67 800 Kč přesahovala hodnotu údajných pohledávek. Dle žalobce dům s označením„ Omezení vlastnického práva – nařízení exekuce“ v katastru nemovitostí je de facto neprodejný, banka na takový dům neposkytne hypotéku. Toto omezení vlastnického práva žalobce trvalo téměř 3 roky, ukončeno bylo dne [datum] O omezení svého vlastnického práva také žalobce nebyl nikdy informován. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí odškodnění ve smyslu OdpŠk ve výši 1 415 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 a Exekutorského úřadu Domažlice. Požadavek na odškodnění nemajetkové újmy žalovaná zamítla, neboť dospěla k závěru, že v daném případě nebyl dán odpovědnostní titul – nesprávný úřední postup, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Po stručné rekapitulaci spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 48 EXE 1284/2011, a spisu Exekutorského úřadu Domažlice sp. zn. 165 EX 01684/11, žalovaná dále uvedla, že na délce řízení se významně podílela jeho procesní složitost spočívající i v tom, že žalobce, coby povinný, podával celou řadu návrhů, o nichž musel buď soudní exekutor, nebo exekuční soud rozhodovat. Dále žalovaná uvedla, že k podnětu žalobce byl v průběhu exekuce vykonán i dohled ze strany žalované i Exekutorské komory ČR, přičemž žádná pochybení shledána nebyla. S výsledky šetření byl žalobce seznámen dne [datum], přičemž mu byl vysvětlen postup soudních exekutorů v exekučním řízení, a to jak v tom, které bylo vedeno pod sp. zn. 48 EXE 1284/2011, tak v tom pod sp. zn. 49 EXE 1392/2010. K požadované majetkové újmě žalovaná uvedla, že dle jejího názoru není žalobcem dostatečně specifikováno, v čem tato újma spočívá, a jaká je příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem, ať již jde o nepřiměřenou délku řízení, nebo jiným postupem exekutora či exekučního soudu. Žalovaná též poukázala na to, že dle jejího názoru žalobce porušil § 415 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť pokud by žalobce, coby povinný, dobrovolně zaplatil na základě vykonatelného exekučního titulu, nemuselo být zahájeno vykonávací řízení. Tím, že žalobce povinnost, která mu vyplývala z vykonatelného rozhodnutí, nesplnil dobrovolně, zavinil podání návrhu na výkon tohoto rozhodnutí. Žalovaná proto