21 C 32/2022-97 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 8. 6. 2022 proti žalované domáhá, aby právo žalobkyně na bydlení ve výroku specifikované nemovité věci bylo vyloučeno z exekuce nařízené exekučním příkazem soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] dne 25. 7. 2019, č. j. 180 Ex 1814/18-58, proti povinné [jméno] [celé jméno žalobkyně], matky žalobkyně, s tím, že žalobkyně má za to, že jí svědčí právo na bydlení odvozeno od její matky a není tak možné na žalobkyni vztáhnout výkon výše uvedené exekuce. Žalobkyně tvrdila, že právo k užívání předmětného bytu získal v roce 1963 její prarodič [jméno] [příjmení] na základě rozhodnutí Odboru Obvodního národního výboru v [obec a číslo] o směně bytů podle § 32 zákona č. 67/1956 Sb. o hospodaření s byty: Ke dni 2. 11. 1963 získal [jméno] [příjmení] k bytu rovněž nájemní poměr, následně byt užíval až do jeho smrti v roce 1996, a k datu jeho smrti s ním v předmětném bytě žily manželka [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], pravnučka [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že v době mezi 1962 a 1964 nežila s [jméno] [příjmení] jeho manželka [jméno] [příjmení], a tak nevzniklo právo společného užívání bytu dle ust. § 501 zákona č. 40/1964 Sb. Dle žalobkyně tedy dle § 706 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. přešel ze zákona nájem na žalobkyni, její matku [jméno] [celé jméno žalobkyně] a její babičku [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tedy dovozuje, že [název žalované] postupovala nesprávně, když 11. 6. 1996 uzavřela novou nájemní smlouvu k předmětnému bytu s [jméno] [příjmení], a že nájemní smlouva z roku 1963 nebyla nikterak ukončena a je nadále platná. Z těchto důvodu považuje žalobkyně nájemní smlouvu z roku 1996 za neplatnou, neboť žalovaná nebyla oprávněna s bytem jakkoli nakládat. Ke dni smrti [jméno] [příjmení] (20. 5. 1996) dle žalobkyni přešel nájem bytu ze zákona na ni. Dále uvádí, že i kdyby [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k bytu vznikl společný nájem, tak by tento trval až do opuštění bytu [jméno] [příjmení] v roce 2010, kdy nastoupila do domova důchodců. K témuž dni by opět došlo k zákonnému přechodu nájmu dle § 706 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., a to na [jméno] [celé jméno žalobkyně], matku žalobkyně, a žalobkyni, kdy žalobkyně s babičkou tvořila společnou domácnost po dobu alespoň tří let a neměla vlastního bydlení. Žalobkyně dále uvádí, že tvrzení žalované, že [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu z roku 1996 vypověděla, pak toto tvrzení neobstojí, jelikož smlouva byla neplatná, a takové vypovězení by také bylo proti dobrým mravům, jelikož [jméno] [příjmení] byla v roce 2010 prakticky slepá a nebyla schopna rozpoznat, jaké právní jednání činí. Z tohoto důvodu není možné předmětné právo na bydlení v exekučním řízení vedeném proti povinné postihnout. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Exekuční vyklizení předmětného bytu bylo zahájeno dnem 4. 10. 2018 a od té doby se povinná [jméno] [celé jméno žalobkyně], matka žalobkyně, snaží různými kroky vyklizení předmětné nemovitosti zabránit. Nejprve povinná podala několik návrhů na odklad či zastavení exekuce, které byly soudem vždy zamítnuty. Žalovaná odkazuje na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 8. 2020, č. j. 55 EXE 1433/2018-209, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2020, č. j. 14 Co 316/2020-242, kterým došlo k zamítnutí návrhu povinné. Poté se povinná pokusila [jméno] [celé jméno žalobkyně] zabránit vyklizení bytu prostřednictvím pana [příjmení] [jméno] [jméno], který podal žalobu na vyloučení práva na bydlení z exekuce, s tím, že předmětný byt je nájemním bytem jeho dcery, opět však bezúspěšně, když byla zamítnuta Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 14 C 60/2020-115 mj. s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnosti, že podnájemní právo [titul] [jméno] [jméno] zaniklo se zánikem nájemního vztahu, bylo proto nadbytečné podávat žalobu na vyklizení předmětného bytu též proti [titul] [jméno] [jméno]. Zapsání na služby související s užíváním předmětného bytu nezakládá nájemní právo k předmětnému bytu. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 se pan [příjmení] [jméno] [jméno] odvolal. Městský soud v Praze dne 10. 6. 2021 pod č. j. 17 Co 162/2021-159 rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil s tím, že počínaje dnem 1. 7. 2010 [jméno] [celé jméno žalobkyně] eventuálně i další osoby užívaly předmětný byt bez právního důvodu, čímž neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalobkyně, dále že žádná další osoba se po [jméno] [příjmení] nájemcem bytu nestala, že osoby, které v bytě bydlely, zejména [jméno] [celé jméno žalobkyně], tam bydlely bez právního důvodu. Dále Městský soud konstatoval, že ani na základě dobrých mravů, ani na základě zápisu v evidenčním listu nelze získat titul k užívání bytu a že je zjevné, že byt oprávněné je dlouhodobě zneužíván osobami, které nemají k bydlení v bytě žádný titul a neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalované. Následně se povinná pokoušela oddálit exekuční vyklizení pro změnu tvrzením, že exekuční příkaz k vyklizení bytu byl vydán v rozporu s právním stavem ohledně vlastnictví bytového domu, tento návrh byl zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 8. 2020, č. j. 55 EXE 1433/2018-209. Další návrhy na odklad a zastavení exekuce podala povinná dne 28. 2. 2022 (zamítnuto Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 15. 3. 2022, č. j. 55 EXE 1433/2018-368), dne 11. 3. 2022 (vyhověno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 3. 2022, č. j. 55 EXE 1433/2018-368, které bylo následně změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 14 Co 142/2022-397, kterým změnil výrok II. rozhodnutí soudu I. stupně, a to tak, že návrh povinné na odklad exekuce se zamítá). Dne 1. 7. 2022 byla Obvodním soudem pro Prahu 2 zamítnuta i excindační žaloba, kterou podala [jméno] [příjmení], a to rozsudkem č. j. 45 C 48/2022-33, mj. s odůvodněním, že žalobkyně [jméno] [příjmení] sama několikrát popřela účel celé excindační žaloby, když několikrát během soudního jednání tvrdila (prostřednictvím svého zástupce [titul] [jméno] [příjmení]), že ona i ostatní osoby byt užívají bez právního důvodu. Dne 8. 7. 2022 podala v pořadí sedmý návrh na odklad exekuce odůvodněný tím, že paní [celé jméno žalobkyně] se po smrti [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení stala dědičkou a přešla na ni povinnost z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 15 C 182/2011 předmětný byt vyklidit, avšak [název žalované] dodnes nezahájila exekuční řízení na vyklizení bytu proti uvedené dědičce. Obvodní soudu pro Prahu 2 návrh na odklad exekuce opět odmítl, a usnesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 55 EXE 1433/2018-417, a v odůvodnění uvedl, že již sám exekuční titul v odůvodnění vyvrací namítaný důvod pro odklad exekuce, tedy že nájem přešel v rámci dědického řízení na dceru povinné, neboť neexistující nájem nemohl přejít na povinnou ani na žádné další osoby, tj. ani na žalobkyni. K samotné excindační žalobě ze dne 8. 6. 2022 žalovaná uvádí, že v evidenčním listě ze dne 17. 6. 1996 je uvedeno, že žalobkyně byla dne 1. 1. 1995 z předmětného bytu odhlášena. Aplikace ust. § 706 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. se povinná domáhala již v soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j 14 C 410/2013. Povinná tvrdila, že [jméno] [příjmení] opustila byt v roce 2010 ještě před svým odchodem do domova důchodců, s tím, že na základě výše uvedeného tak přechodu nájmu na ni došlo v rozmezí 12. 6. 2009 až 1. 1. 2010 dle § 708 zákona č. 40/1964 Sb. Dále [jméno] [celé jméno žalobkyně] v tomto řízení tvrdila, že ve společné domácnosti žila i její vnučka [jméno] [příjmení], avšak to, že by v předmětném bytě v tuto chvíli žila i žalobkyně, [jméno] [celé jméno žalobkyně] v této fázi řízení netvrdila. Že by žalobkyně bydlela v předmětném bytě, nevyšlo najevo ani v dalším soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 14 C 410/2013. Žalovaná uvádí, že s ohledem na to, jak se vyvíjely soudní spory, tak [jméno] [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení] i [titul] [příjmení] [jméno] účelově měnili svá tvrzení. [jméno] [celé jméno žalobkyně] tvrdila již v srpnu 2018, že odvozuje svůj právní vztah k bytu od nájemního práva svého otce, pana [jméno] [příjmení], který byt užíval na základě rozhodnutí bytového odboru národního výboru v [obec], kterým bylo dne 2. 11. 1963 přivoleno ke směně bytu s tím, že nájem přešel na [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to z důvodu, že mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] nedošlo ke vzniku společného nájmu, neboť manželé spolu prokazatelně nežili. K tomuto tvrzení ale nebyly doloženy žádné důkazy, v řízení o vyklizení nebylo jak protistranou, tak vyslýchanými svědky nikdy zpochybněno, že by paní [příjmení] v předmětném bytě po celou dobu, tedy od roku 1963 nežila. Naopak z výslechu svědků vyplynulo, že [jméno] [příjmení] v bytě bydlela a k opuštění domácnosti nemohlo dojít. Žalovaná proto tvrdí, že se ze strany povinné opět jedná o pokus o oddálení exekuce, když se jí nepodařilo prokázat, že ná