23 C 233/2019 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklými v souvislosti s trestním řízením vedeným zejména [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], pod sp.zn. [spisová značka]. Rozsudkem Krajského soudu v [obec], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 1.6.2018, č.j. [číslo jednací], byla žalobkyně uznána vinnou v bodě II. přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku formou spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Uvedeným rozhodnutím byla dále žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. c) tr.ř. pro jednání zahrnuté pod skutkem I. podané obžaloby, spočívající ve zvlášť závažném zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Žalobkyně byla dále podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěna obžaloby státního zástupce pro jednání zahrnuté pod skutkem II. podané obžaloby, spočívající ve zvlášť závažném zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Podle § 226 písm. a) tr.ř. byla žalobkyně zproštěna obžaloby státního zástupce pro jednání zahrnuté pod skutkem III. podané obžaloby, které bylo právně kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Žalobkyně se žádostí o náhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ze dne 21.05.2018 domáhala náhrady újmy po žalované. Žalovaná se k žádosti o náhradu újmy nevyjádřila jinak než, že tuto žádost obdržela. Žalobkyni vznikla majetková újma spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu ve výši 396 517 Kč, cestovních nákladech ve výši 44 264 Kč, a dále nemajetková újma 550 000 Kč dle § 31a a násl. zák.č. 82/1998 Sb. Žalobkyně byla a je významně zasažena celým trestním řízením. Byla podrobena zatčení, zadržení a výslechu, po kterém se zhroutila a skončila na antidepresivech. Musela čelit naprosto šílené situaci zahrnující péči o vážně nemocného syna, péči o staré rodiče, když se u její maminky po zahájení trestního řízení zejména v době soudního procesu plně rozvinula demence podílející se na imobilním stavu a její tatínek [datum], silně ovlivněn přečtením písemného rozsudku odsuzující žalobkyni do vězení, ve kterém byli také soudem neoprávněně znevěrohodněni, náhle zemřel. Žalobkyně byla donucena zaměstnavatelem podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru v průběhu svého nedobrovolného pobytu na [anonymizováno] [obec]. Vše dovršil první odsuzující rozsudek [název soudu], pobočky ve [obec], kdy žalobkyně čelila nepodmíněnému trestu 7 let a 6 měsíců do vězení s ostrahou. Při životě žalobkyni udržely jen antidepresiva a pomyšlení na rodinu. Obecné zavržení a opovržení, medializace osoby žalobkyně byly a dodnes jsou naprosto destruktivní. Žalobkyni se víceméně zdržuje pouze v místě svého bydliště. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 2.5.2019 uplatnila nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 990 781 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 440 781 Kč a nároku na finanční kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 550 000 Kč. Žalovaná nároku žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu, nevyhověla ani zčásti, vyslovila jí omluvu za nezákonné trestní stíhání a finanční kompenzaci nemajetkové újmy odmítla, což jí sdělila svým stanoviskem ze dne 18.2.2021. V souladu s konstantní judikaturou je dle žalované možné uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za která lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne 25.9.2013 a dne 11.12.2014. Žalovaná, ač k tomu byla připravena, nemohla objektivně přikročit k uhrazení vzniklé škody, neboť neměla z důvodů výlučně na straně žalobkyně postaveno najisto splnění jedné ze základních podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to vznik tvrzené škody. Žalovaná dále konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobkyni došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a vyslovila žalobkyni omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jejího trestního stíhání. Vyslovenou omluvu považuje žalovaná za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Je přesvědčena, že předmětným trestním stíháním žalobkyni nemohla objektivně vzniknout újma, kterou by bylo nutné odškodnit finančně, když žalobkyně sice byla obžaloby zproštěna pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, nicméně zároveň byla pravomocně uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Zásah do osobnostní sféry žalobkyně způsobený předmětným trestním stíháním byl dle žalované minimální. 3. Usnesením nalézacího soudu ze dne 24.9.2020 bylo řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby co do částky 161 420,10 Kč představující náklady obhajoby zastaveno (výrok I.) a žaloba ze dne 5.11.2019 včetně jejích doplnění ze dne 27.2.2020 a ze dne 11.5.2020 byla co do nároku na náhradu majetkové škody ve výši 200 000 Kč představujícího náklady obhajoby odmítnuta (výrok II.). Výrok I. předmětného usnesení nalézacího soudu nabyl právní moci dne 13.10.2020 a výrok II. nabyl právní moci dne 4.12.2020. Předmětem řízení tak zůstaly nárok na náhradu majetkové škody vy výši 79 360,90 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 550 000 Kč. 4. Ze spisu [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující. Policie ČR, [stát. instituce], služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, usnesením ze dne 25.9.2013 zahájila trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, zčásti dokonaného zčásti nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, dále zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kterého se měla žalobkyně dopustit jako referentka kontrolního oddělení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] provádějící kontrolní činnost u daňového subjektu - [právnická osoba] [anonymizováno]. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 25.9.2013 Policie ČR, [stát. instituce], služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, usnesením ze dne 11.12.2014 zahájila trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit ve vztahu k daňovému subjektu [jméno] [příjmení]. Předmětné usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 15.12.2014. Usnesením státní zástupkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 30.4.2014 byla podle § 79f, § 79a odst. 4 trestního řádu žádost žalobkyně ze dne 17.4.2014 o zrušení zajištění náhradní hodnoty – peněžních prostředků na účtu majitele [jméno] [příjmení] vedeném u [právnická osoba] [bankovní účet] zamítnuta. Dne 5.5.2016 bylo do spisu založeno stanovisko daňového poradce - [právnická osoba] [anonymizováno]. k odbornému vyjádření finančních orgánů k postupu žalobkyně v souvislosti s daňovou kontrolou u [jméno] [příjmení] a stanovisko k odbornému vyjádření [číslo jednací] ze dne 29.4.2014 v souvislosti s řízením u daňového subjektu [právnická osoba] Zároveň byl navržen výslech zpracovatele těchto stanovisek jako svědka ke stvrzení závěru a případným odpovědím na otázky procesních stran, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 15.8.2016 se konalo hlavní líčení, na kterém bylo přistoupeno k výslechu znalce [jméno] [pří