24 C 557/2019-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení částky 1 024 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je v řízení aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému, na kterou vznikl nárok právnímu předchůdci žalobkyně ([ulice] podnik hl. m. [obec], akciová společnost). 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, avšak tento byl usnesením ze dnů 11. 11. 2019 zrušen, neboť se ho nepodařilo řádně doručit žalované. Žalovaná byla dále vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Byla upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a podle § 115a o. s. ř. dojde pouze k veřejnému vyhlášení rozsudku. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu. 3. Soud tedy ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť žalovaná s tímto postupem souhlasila, když jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tedy souhlas žalované soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 4. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně [dopravní prostředek] [číslo] [číslo] v 19,54 hod a neprokázala se při kontrole jízdním dokladem. 5. Dále soud z dopis zaslaného [datum] žalobkyní žalované a z podacího archu zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., a i toto má soud za prokázané. 6. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (zejména dle §18a) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému. 7. Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 8. Dle ust. § 3030 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I. 9. Dle ust. § 760 a 731 občanského zákoníků (ve znění účinném do 31. 12. 2013) platilo, že smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umožnit používání společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády. 10. V souladu s citovanými ustanoveními soud aplikoval v tomto řízení právní předpisy účinné do 31. 12. 2013 (zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byla právní předchůdkyně žalobkyně, při kontrole se neprokázal platnou jízdenkou, a má proto povinnost zaplatit žalobkyni cenu jízdného a stanovenou přirážku k jízdnému, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 524 a násl. občanského zákoníku. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno. 11. Podle § 115a o.s.ř. rozhodl soud rozsudkem bez nařízení jednání na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů, a to v souladu s § 760, § 761 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, vyhláškou č. 175/2000 Sb., zákonem č. 266/1994 Sb. a nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. 13. Soud nepřiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Žalobkyni nic nebránilo uplatnit nárok proti žalovanému v jedné žalobě v rámci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 24 C 868/2018, ve kterém byla žalobkyni již náhrada nákladů řízení přiznána (shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 2432/11).