27 C 23/2020-294 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované zaplacení částky 4 127 372,80 Kč s příslušenstvím coby náhrady majetkové a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci bylo dne 29. 5. 2014 sděleno obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Žalobce byl v průběhu řízení uznán vinným rozsudkem [název soudu] ze dne 2. 2. 2016, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 11. 8. 2016, č. j. [číslo jednací], pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo prokuristy obchodní společnosti na dobu pěti let. K dovolání žalobce Nejvyšší soud vydaná rozhodnutí zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Žalobce byl ve výkonu trestu od 14. 9. 2016 do 31. 5. 2017. Státní zástupce podal obžalobu znovu dne 20. 11. 2018. Po předběžném projednání obžaloby byla věc usnesením [název soudu] ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. [spisová značka] vrácena státnímu zástupci k došetření. Trestní řízení skončilo zastavením na základě usnesení [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 17. 5. 2019. Žalobce v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kterým bylo usnesení o zahájení jeho trestního stíhání, požadoval náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na svou obhajobu ve výši 142 029,80 Kč a ušlý zisk v souvislosti s pobytem ve výkonu trestu ve výši 985 343 Kč. Z toho žalobce požadoval částku 21 084 Kč v souvislosti s dohodou o pracovní činnosti, 426 759 Kč v souvislosti se smlouvou o obchodním zastoupení a částku 537 500 Kč za období po propuštění z výkonu trestu. Dále žalobce požadoval náhradu nemajetkové v souvislosti s jeho trestním stíháním ve výši 3 000 000 Kč (na jednání soudu dne 21. 1. 2021 žalobce potvrdil, že požadovaná částka představuje nárok za trestní stíhání jako celek). Uvedl, že mu od počátku řízení hrozil trest odnětí svobody na dobu pět až deset let. Trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu 5 let a vykazovalo období nečinnosti soudů. Na délce řízení se žalobce nepodílel. Žalobce tvrdil zásahy do rodinného a profesního života a rovněž do jeho zdraví. Trestní stíhání poznamenalo vztahy žalobce s matkou a tehdejší přítelkyní, se kterou plánoval budoucnost, ale v důsledku trestního stíhání se rozešli. Žalobce od počátku prověřování trestného činu docházel k psychologovi pro své depresivní a úzkostné stavy. Taktéž se u žalobce objevovaly sebevražedné tendence. Z profesního hlediska byl u žalobce v důsledku trestního stíhání ukončen kariérní růst. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce jedním z kandidátů na pozici regionálního ředitele makléřského obchodu ve [právnická osoba], ale v důsledku nástupu do výkonu trestu odnětí svobody musel spolupráci ukončit. Dopady přetrvávaly i po propuštění, neboť v době od června 2017 do března 2018 žalobce nemohl najít práci. Žalobce uplatnil nárok u žalované podáním ze dne 7. 11. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok žádosti doručenou žalované dne 7. 11. 2019. Taktéž učinila nesporným průběh trestního stíhání i skutečnost, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody 260 dnů. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala žalobcem uplatněné nároky zčásti důvodnými. Nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby shledala důvodným co do částky 136 670,28 Kč a ušlý zisk žalobci nahradila ve výši 21 084 Kč. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za výkon trestu odnětí svobody, žalovaná se neztotožnila s žalobcem požadovanou částkou 1 500 Kč za jeden den výkonu trestu odnětí svobody, ale poskytla mu částku 1 000 Kč za den. Za dobu strávenou ve výkonu trestu odnětí svobody tak žalovaná poskytla žalobci zadostučinění ve výši 260 000 Kč. Žalovaná měla za prokázané dopady trestního stíhání do psychiky žalobce. Co se týká nemajetkové újmy za trestní stíhání jako takové, zde žalovaná přiznala žalobci částku 57 000 Kč a poskytla žalobci omluvu. Žalovaná v tomto směru přihlédla k zastavení trestního stíhání až po podání mimořádného opravného prostředku s odůvodněním, že skutek není trestným činem. 3. Podáním ze dne 24. 7. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 480 113,80 Kč mj. i vzhledem k částečnému plnění žalované. Konkrétně vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 142 029,80 Kč představující náhradu nákladů obhajoby (ačkoliv žalovaná poskytla žalobci jen částku 137 670,28 Kč), částky 21 084 Kč coby ušlý zisk v souvislosti s dohodou o pracovní činnosti a na náhradě nemajetkové újmy již nepožadoval částku 317 000 Kč (260 000 Kč z titulu výkonu trestu odnětí svobody a 57 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání). Usnesením ze dne 28. 7. 2020, č. j. 27 C 23/2020 - 295, bylo řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 8. 2020. 4. Podáním ze dne 23. 4. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 426 759 Kč týkající se požadovaného ušlého zisku v souvislosti se smlouvou o obchodním zastoupení a co do částky 537 500 Kč coby ušlého zisku za dobu po propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Usnesením ze dne 8. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastaveno. Předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 2 683 000 Kč a k tomu soud prováděl dokazování. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 6. 2021. 5. Na výzvu soudu žalobce doplnil srovnávací judikaturu v podobě rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Co 83/2013, kde bylo žadateli přiznáno odškodnění ve výši 12 000 Kč za měsíc trestního stíhání. Základní charakteristiky případu měli být stejné jako případ žalobce, nicméně dle názoru žalobce jsou v jeho případě větší dopady a měla by být přiznaná částka vyšší. Žalovaná k výzvě soudu odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 95/2011, v němž soud přiznal žadateli v obdobné věci částku 1 578 Kč za měsíc trestního stíhání. Dále uvedla rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 6/2012, kde byl žadatel odškodněn částkou 1 785 Kč za měsíc trestního stíhání s tím, že věc byla medializovaná, trestní řízení trvalo více než 9 let a trestní řízení souviselo s advokátní praxí žalobce a vlivem trestního stíhání došlo k odlivu klientů. 6. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 7. 11. 2019. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobci částku 474 754,28 Kč. Z toho částku 57 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání jako takové a částku 260 000 Kč jako nemajetkovou újmu za 260 dní výkonu trestu odnětí svobody. Dále žalovaná plnila žalobci částečně ušlý zisk a náklady obhajoby, avšak jelikož tyto nároky již nejsou předmětem řízení, soud se jimi blíže nezabýval. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh trestního stíhání žalobce vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] i skutečnost, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody od 14. 9. 2016 do 31. 5. 2017, tedy po dobu 260 dnů. Trestní stíhání žalobce skončilo usnesením [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 17. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], kterým bylo trestní stíhání zastaveno, neboť skutek není trestným činem. Právní moc nastala dne 28. 5. 2019 Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. 7. Z výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že trestní stíhání žalobce zasáhlo po psychické stránce. Byl demotivovaný, trpěl depresemi, zhroutil se a byl nucen vyhledat psychologa. Tyto pocity před trestním řízením neměl. K psychologovi docházel od roku 2013, ve vězení jej nevyužíval. Medikaci nepobíral. Po obživnutí věci se deprese u žalobce prohloubily. Ve společnosti [právnická osoba] pracoval od roku 2012 na pozici regionálního specialisty makléřského obchodu a následně měl vyhrát výběrové řízení na klíčového manažera makléřského obchodu. Pracovní smlouvu se společností [právnická osoba] ukončil po dohodě dne 14. 9. 2016 před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody. Matka žalobce pracovala taktéž ve společnosti [právnická osoba] jako ředitelka makléřského obchodu. Po propuštění se žalobci nedařilo najít práci až do 27. 3. 2018, o návrat do [právnická osoba] se nepokusil na doporučení bývalého nadřízeného. Nyní pracuje jako holič. Před zahájením trestního stíhání žil se svou přítelkyní, která jej po celou dobu trestního stíhání podporovala. Před trestním stíháním plánovali stavbu RD v [obec], z čehož následně sešlo. Krátce po propuštění v dubnu 2018 se rozešli, jelikož přítelkyně nechtěla dále pokračovat s ohledem na hrozíc