28 C 40/2021-220 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované odškodnění nemajetkové újmy, dále zaplacení náhrady škody a omluvy, to vše v souvislosti s jejich nezákonným trestním stíháním. Žalobci uvedli, že usnesením Policie ČR, [anonymizováno 8 slov] – [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] bylo proti nim zahájeno trestní stíhání pro trestný čin obchodování s lidmi podle § 232a odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákona. Žalobci podali proti uvedenému usnesení stížnost, která byla zamítnuta. Žalobci pak byli usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] zproštěni obžaloby. Žalobci si v souvislosti s trestním s1tíháním zvolili obhájce, a to JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], kterým v souvislosti s obhajobou uhradili celkem částku 607 586,10 Kč za úkony právní služby, které žalobci podobně specifikovali v příloze k žalobnímu návrhu. Dále žalobci požadovali po žalovaném zaplacení ušlého zisku, a to v rozsahu 1/5, který odvozovali z toho, že založili družstvo [jméno] [anonymizováno], které mělo pět členů. Ušlý zisk vyčíslili na základě daňových přiznání družstva za rok 2009 až 2020, včetně inflace, což činí celkem částku ve výši 4 245 537 Kč, přičemž 2/5 z této částky činí částku 1 698 215 Kč. Žalobce b) také nárokoval ušlý zisk za dobu nezákonně vedeného trestního stíhání, tj. konkrétně za rok 2009 až 2020, včetně v žalobě vyčíslené inflace, v celkové výši 1 910 562 Kč, neboť byl od [datum] zaměstnán u [právnická osoba], přičemž pracovní poměr s žalobcem byl ukončen v okamžiku, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o jeho trestním stíháním, tj. ke dni [datum]. Průměrná mzda žalobce činila částku 13 778 Kč měsíčně. Oba žalobci dále požadovali na náhradě škody částku 14 400 Kč představující náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby advokáta, přičemž mají za to, že tyto hotové výdaje není třeba nijak prokazovat. Žalobci tedy požadují 300 Kč/osoba za každý úkon právní služby, kterého se osobně zúčastnili, konkrétně jejich výslechu v rámci přípravného řízení a jejich účasti na hlavních líčeních, tzn. každý z žalobců nárokuje částku ve výši 7 200 Kč, tj. 24 x 300 Kč, celkem 14 400 Kč. Další nárok na nemajetkovou újmu žalobci požadují z titulu nezákonného zadržení, neboť byli zadrženi v místě jejich trvalého bydliště a po dobou dvou dnů byli nuceni trávit v cele předběžného zadržení. Do vazby nebyli vzati a následně byli propuštěni, avšak za každý den, každý z žalobců požaduje částku 1 500 Kč, tedy 3 000 Kč, resp. celkem 6 000 Kč. Žalobci rovněž požadují náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 521 554 Kč pro každého z žalobců, tedy dohromady 7 043 108 Kč (včetně inflace, jak vyčíslili ve své žalobě), neboť žalobci byli z důvodu nezákonného trestního stíhání omezeni v jejich rodinném životě, svobodě cestování, kdy se nemohli libovolně stýkat se členy své rodiny a nemohli se libovolně pohybovat v rozsahu území Česká republika – [země]. Žalobcům také hrozil vysoký trest odnětí svobody 12 let, přičemž žalobci v této souvislosti pociťovali velkou nejistotu. Žalobci se obávali, co bude s jejich nezletilými dětmi, pakliže by oba, jakožto rodiče, měli jít do vězení. Žalobci také nemohli investovat, koupit si bydlení apod. Rovněž trestní stíhání mělo dopad do osobní sféry žalobců v podobě poškození jejich pověsti. Bylo jen otázkou času, kdy jim v této souvislosti skončí podnikání, neboť podnikali v oblasti agentury práce a od doby jejich trestního stíhání v důsledku poškození jejich pověsti jim ubývali žadatelé a zaměstnanci, jakož i uživatelé jejich služeb a neměli už nikoho, kdo by jejich služby využíval. Podnikání proto museli ukončit. Žalobci nemajetkovou újmu vyčíslili částkou, kterou odvodili od výše průměrné měsíční mzdy za ten který rok, jak podrobně specifikovali ve své žalobě. V této souvislosti také žalobci nárokovali omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání, jejíž znění rovněž podrobně uvedli ve své žalobě. Poslední nárok žalobců se týkal nároku na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 2/2011. Žalobci vyšli ze skutečnosti, že jejich trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno až v souvislosti s právní mocí usnesení Vrchního soudu v Praze dne [datum] a trvalo tak 11 let, což je podle žalobců doba zjevně nepřiměřená. V této souvislosti žalobci nárokují za každý měsíc částku 1 250 Kč, tj. za 128 měsíců trvání řízení částku 160 000 Kč pro každého z žalobců, celkem 320 000 Kč. Žalobci své nároky předběžně uplatnili u žalované dne [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně dne [datum] uplatnili jednak nárok na náhradu škody a jednak nárok na nemajetkovou újmu v celkové výši 11 887 457,20 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádosti žalobců došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobců a rovněž došlo k nesprávnému úřednímu postupu - nepřiměřené délce uvedeného řízení. Žalovaná také nečinila sporným, že proti žalobcům bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin obchodování s lidmi podle § 232a odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákona, přičemž k zproštění obou žalobců podle § 226 písm. b) tr. ř. došlo na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne [datum] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Žalovaná tak poskytla každému z žalobců odškodnění v celkové výši 102 125 Kč, a to náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč za pobyt v cele předběžného zadržení v rozsahu dvou dnů, náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání ve výši 35 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 64 125 Kč. Dále žalovaná uvedla, že v případě požadované náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 607 586,10 Kč, neměla v době předběžného projednání nároku k dispozici trestní spis, nicméně poté, co následně ověřila jednotlivé úkony právní služby z trestního spisu, by případně shledala jako opodstatněné náklady právního zastoupení – JUDr. [jméno] [příjmení] ve výši 205 740 Kč a ve vztahu k Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 55 380 Kč, celkem tedy ve výši 264 000 Kč bez DPH, což sdělila ve vyjádření ze dne [datum]. Jednotlivé úkony právní služby, které žalovaná shledala jako opodstatněné, současně v tomto vyjádření zdůvodnila. Náhradu škody ve výši 1 698 215 Kč představující ušlý zisk neshledala žalovaná jako opodstatněný, neboť jí nebyla zřejmá myšlenková konstrukce žalobců, od které je nárok odvozován, resp. co má majetková škoda v podobě ušlého zisku představovat a jakým způsobem je stavěna do příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Obdobně pokud šlo o nárok na náhradu škody ve výši 1 910 562 Kč představující ušlý zisk v důsledku ztráty zaměstnání pro žalobce b), neměla žalovaná za zjištěné, zda pracovní poměr žalobce b) byl ukončen právě a pouze z důvodu jeho trestního stíhání. Žalobci uplatněný nárok na náhradu hotových výdajů ve výši 7 200 Kč pro každého z nich podle názoru žalované nemá oporu v zákonné úpravě, tudíž ani tento nebyl žalovanou mimosoudně uznán. Naopak jako opodstatněným shledala žalovaná nárok na nemajetkovou újmu z důvodu jejich zadržení v cele předběžného zadržení, a to ve výši 3 000 Kč pro každého, tedy v rozsahu 1 500 Kč/den, a to po dobu dvou započatých dnů. Také pro žalovanou byl důvodný nárok na nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání a to ve výši 35 000 Kč pro každého z žalobců s přihlédnutím k povaze trestné věci, délce trestního řízení a následkům způsobené trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto zadostiučinění žalovaná považuje za dostatečné a to i s ohledem na omluvu, která byla též žalobcům žalovanou vyslovena. Poslední nárok, který žalovaná shledala jako opodstatněný, byl nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení, neboť žalovaná dospěla k závěru, že uvedené řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, byť v předmětném řízení nebylo obecně možné konstatovat jednotlivé průtahy, protože uvedený soud nebyl procesně nečinný. Jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně, avšak ani tato skutečnost nemůže ospravedlnit celkovou délku daného řízení, která byla následkem opakovaného rušení rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem vyšším, již žalovanou hodnocena jako nepřiměřená. Žalovaná tedy vycházela z celkové délky řízení 10 let a 6 měsíců a ze zá