28 C 47/2022-83 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 161/2016. Žalobkyně ve své žalobě stručně zkonstatovala průběh namítaného řízení, kdy zejména zdůraznila, že v daném případě vystupovala v řízení v procesním postavení žalobkyně a předmětem řízení pak byla náhrada majetkové újmy a náhrada újmy na zdraví z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, resp. doplatek plnění již poskytnuté žalovanou (pojišťovnou), a to ve výši 139 629 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu podala dne [datum], přičemž řízení bylo ukončeno dne [datum], kdy Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením mezi účastníky řízení schválil smír. V řízení se vyskytly opakované průtahy, které se podle názoru žalobkyně podílely na celkové délce řízení. Žalobkyně věc vnímala jako významnějšího charakteru, neboť se jednalo o náhradu škody na zdraví a žalobkyně čekala pět a půl roku na výsledek sporu. Základní částku žalobkyně stanovila 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši a tuto navýšila o 20 % z důvodu významu předmětem řízení a celkem proto dospěla za pět let a sedm měsíců trvání řízení k částce 68 750 Kč + 20 %, tj. 82 500 Kč. Žalobkyně se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy nejprve obrátila na žalovanou dne [datum]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nečinila spornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 82 500 Kč za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 161/2016. Žalovaná po přezkoumání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni poskytla zadostiučinění za nepřiměřenou délku podkladového řízení ve výši 57 375 Kč. K věci samé žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno dne [datum], žalobkyně řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně a předmětem řízení bylo zaplacení částky 139 629 Kč s příslušenstvím proti [obec] [anonymizována dvě slova] jakožto majetkové újmy a újmy na zdraví způsobené dopravní nehodou. Řízení bylo ukončeno na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum], kterým byl ve věci schválen soudní smír, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. V činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, a to od usnesení o částečném zastavení řízení dne [datum] do přípisu soudu ze dne [datum] a dále prodlevy v souvislosti se zadáním znaleckého posudku. Žalovaná při stanovení odškodnění vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení z částky v poloviční výši, a to za pět let a šest měsíců trvání řízení. Žalovaná základní částku ponížila o 25 % z důvodu složitosti řízení a to jak po právní, tak po skutkové stránce, když v řízení byla posuzována jak majetková škoda, tak újma na zdraví žalobkyně způsobené dopravní nehodou, přičemž za tímto účelem bylo provedeno dokazování spočívající v opakovaném znaleckém zkoumání a bylo provedeno větší množství listinných důkazů. Soud se také musel vypořádat s otázkou spoluzavinění žalobkyně na dopravní nehodě. Ve věci bylo rozhodováno toliko soudem prvého stupně, který mezi účastníky řízení schválil soudní smír. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela a význam předmětu řízení pro žalobkyni žalovaná hodnotila jako zvýšený a z tohoto důvodu základní odškodnění navýšila o 10 %. 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svou žalobu co do částky 57 375 Kč zpět, neboť tuto částku je žalovaná uhradila po podání žaloby dne [datum]. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil. 4. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. 5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 82 500 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 27 C 161/2016, uplatnila u žalované dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 57 375 Kč dne [datum] [Obsah přílohového spisu] 7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008). 9. Po provedeném dokazování soud vyšel ze skutečnosti, že předmětné řízení trvalo od data podání žaloby [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení, kterým soud I. stupně ve věci schválil soudní smír, tedy celkem pět let a sedm měsíců. 10. K jednotlivým kritériím podle § 31 odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následuj