37 C 185/2021-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

I. Základ sporu 1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 29 584,50 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok přitom opíral o tvrzenou újmu jemu způsobenou, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠ“). Trestní stíhání proti žalobci bylo vedeno Obvodním soudem pro Prahu 6 (dále též„ OS“) pod sp. zn. 3 T 67/2019 (déle též„ dotčené trestní řízení“). Dotčené trestní řízení bylo skončeno usnesením OS ze dne 16. 10. 2020, č. j. 3 T 67/2019-283, kterým soud rozhodl o postoupení věci [anonymizována tři slova] [obec a číslo], nebo čin, pro který se trestní stíhání vedlo, nemohl být trestným činem, avšak mohl být přestupkem. 2. Svojí žalobou se žalobce konkrétně domáhal náhrady nákladů obhajoby. Podstata projednávané věci tak spočívá v posouzení nároku žalobce ve světle OdpŠk, resp. ve světle podmínek vyžadovaných zákonem, kterými jsou: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí; (ii) poškozenému vznikla škoda (a v jaké výši); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení 3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že dne 13. 5. 2021 podal u žalované žádost o náhradu újmy z důvodu a ve výši jako v projednávané žalobě. 4. Dále uvedl, že vynaložil náklady na svoji obhajobu v dotčeném trestním řízení ve výši 29 584,50 Kč. Dále uvedl, že v dotčeném trestním řízení bylo učiněno celkem 14 úkonů právní služby v tarifní hodně 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Kromě tohoto žalobce rovněž nárokoval ke každému úkonu právní služby režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Žalobce rovněž požadoval, aby byla odměna navýšena o DPH. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 2022 uvedla, že u ní žalobce dne 13. 5. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 29 584,50 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, a to v souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 67/2019. Žalovaná požadavek žalobce na náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby uznala důvodným co do výše 23 958 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 14. 4. 2022. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost žalobce shledána důvodnou. 6. K nákladům na obhajobu žalovaná dále rozvedla, že neuznává požadavek žalobce na náhradu škody v podobě obhajného za následující úkony právní služby. Zaprvé, úkon provedený dne 30. 9. 2019 (studium spisu), neboť tento úkon nebyl v dotčeném trestním spise dohledán. Zadruhé, úkon provedený dne 4. 8. 2020 (námitky proti otázkám na ustanoveného znalce), neboť nebyl v dotčeném trestním spise dohledán. Zatřetí, úkon provedený dne 23. 10. 2020 (stížnost proti usnesení o postoupení věci), neboť se nejedná o účelně vynaložený úkon ve smyslu § 31 OdpŠk, který by vedl ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí; podaná stížnost totiž byla zamítnuta, neboť byla podána osobou neoprávněnou. 7. Žalovaná proto navrhovala, aby soud žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů. 8. Podáním ze dne 25. 4. 2022 vzal žalobce svoji žalobu co do částky 23 958 Kč zpět, když uvedl, že tato částka mu byla vyplacena dne 19. 4. 2021. K jednotlivým úkonům pak žalobce uvedl následující. 9. Zaprvé, pokud jde o úkon provedený dne 30. 9. 2019 (studium spisu), k tomu žalobce zdůraznil, že úkon nahlížení do trestního spisu uvedeného dne skutečně proběhl. Právní zástupce žalobce převzal obhajobu udělením plné moci dne 23. 9. 2019, tedy poté, co byl již 16. 9. 2019 vydán proti žalobci trestní příkaz. Dne 30. 9. 2019 nahlížel právní zástupce žalobce do trestního spisu u soudu. Při tomto nahlížení zjistil žalobcův obhájce, že ve spisu se nachází DVD s videozáznamem. Dne 14. 10. 2019 byl žalobcův obhájce vyrozuměn soudem o termínu hlavního líčení (14. 11. 2019). Dne 18. 10. 2019 podal žalobcův obhájce žádost o pořízení a vydání kopie DVD ze spisu. Dne 25. 10. 2019 žalobcův obhájce opětovně nahlížel do trestního spisu u soudu, v tento den mu byla vydána kopie DVD s videozáznamy a zároveň pořídil kopie listin ze spisu a spis prostudoval. Obě tato nahlížení byla dohromady účtována jako jeden úkon právní služby, který byl nepochybně žalobcovým obhájcem vykonán, žalobci vyúčtován a žalobce má proto nárok na jeho proplacení z titulu náhrady škody. 10. Zadruhé, k úkonu provedenému dne 4. 8. 2020 (námitky proti otázkám na ustanoveného znalce) žalobce uvedl, že námitky byly Obvodnímu soudu pro Prahu 6 zaslány prostřednictvím datové schránky dne 5. 8. 2020, tyto námitky nepochybně musí být součástí spisu, a pokud nejsou, šlo o pochybení na straně soudu, kdy doručené podání nebylo zařazeno do spisu. Je však nepochybné, že námitky se ve spisu nacházely, neboť soud na jejich podkladě přeformuloval zadání znalci. Původní zadání z 31. 7. 2020 bylo na základě námitek přeformulováno do nového znění opatření ze 7. 8. 2020. 11. Zatřetí, pokud jde o úkon provedený dne 23. 10. 2020 (stížnost proti usnesení o postoupení věci), k němu žalobce uvedl, že šlo o účelně vynaložené náklady. Účelnost totiž podle žalobce nelze posuzovat pouze dle toho, zda tento konkrétní úkon vedl či nevedl ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Žalovaná podle žalobce není oprávněna posuzovat jednotlivé dílčí kroky obhajoby a hodnotit je z hlediska jejich obsahu, účelnosti či úspěšnosti a posouzovat taktiku obhajoby. V rámci odvolacího řízení se měla projednávat i stížnost podaná státním zástupcem, takže tato podaná stížnost ze strany obhajoby by svým obsahem byla posuzována i jako vyjádření ke stížnosti státního zástupce a byla by podkladem pro přezkum v rámci odvolacího řízení. Odvolací řízení neproběhlo pouze z toho důvodu, že státní zástupce vzal svou stížnost zpět, což ostatně mohlo být mj. právě i v důsledku obsahu podání obhajoby. Kromě toho se obviněný při podání stížnosti řídil poučením, obsaženým v usnesení soudu ze dne 16. 10. 2020, ke sp. zn. 3 T 67/2019, kde bylo podle žalobce obecně uvedeno, že stížnost je přípustná, nikoli že by byla přípustná toliko pro státního zástupce. Státní zástupce podal stížnost do protokolu při vyhlášení usnesení, tuto stížnost vzal zpět přípisem 3. 11. 2020. Soud teprve 14. 1. 2020, tedy po více než dvou měsících, vydal usnesení, jímž zpětvzetí stížnosti vzal na vědomí. 12. Podáním ze dne 26. 9. 2022 žalobce upřesnil, že částka 23 958 Kč mu byla vyplacena dne 19. 4. 2022. 13. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 10. 10. 2022. III. K částečnému zpětvzetí 14. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 15. Procesní úkon žalobce, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby co do částky 23 958 Kč ještě před zahájením jednání ve věci samé, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. IV. Skutková zjištění 16. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil a z předložených listinných důkazů (stanoviska žalované ze dne 14. 4. 2022 a historie pohybů na účtu vedeném u [právnická osoba]) má za prokázané, že žalobce dne 13. 5. 2021 uplatnil u žalované svůj nárok ve výši a z důvodu, jako v projednávané žalobě. Žalovaná o tomto nároku rozhodla svým stanoviskem ze dne 14. 4. 2022. Žalovaná žalobci přiznala náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu co do výše 23 958 Kč. Tato částka byla žalobci vyplacena dne 19. 4. 2022. 17. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na ná