37 C 46/2022-93 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, když uváděla, že účastníci uzavřeli 6. 9. 2019 smlouvu o operativním leasingu [číslo] (dále též„ Smlouva“), jejímž předmětem byl operativní leasing vozidla Škoda Superb liftback [anonymizováno 9 slov] ([příjmení]): [anonymizováno] (dále též„ Vozidlo“). Předmět leasingu byl žalovanému předán do užívání prostřednictvím zástupce žalobkyně [právnická osoba] dne 25. 10. 2019. Ve smlouvě byla stanovena měsíční splátka ve výši 9 836,70 Kč, když žalovaný se zavázal platit měsíční splátky po dobu 12 měsíců a následně vozidlo vrátit ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení žalobkyni s tím, že maximální nájezd kilometrů bude pro toto vozidlo za kalendářní rok činit 20 000 km a v případě překročení nájezdu bude za každý přejetý km žalovanému účtována částka 1,50 Kč. 2. Podle žalobkyně platí, že součástí uzavřené Smlouvy byly i obchodní podmínky, ze kterých mělo plynout, že se žalovaný zavázal platit měsíční splátky na základě periodicky se opakujících faktur a splátkového kalendáře vždy k 1. dni v měsíci. Dále si měly strany dohodnout, že pokud bude žalovaný v prodlení splácení předmětného vozidla, má žalobkyně právo uplatnit vůči žalovanému smluvní pokutu ve výši jedné měsíční splátky, a to opakovaně vždy za každý započatý měsíc v prodlení. Dále si měly strany sjednat, že pokud budou skutečně ujeté km dle tachometru při předání vozidla vyšší než stanovený limit, vyúčtuje žalobkyně doplatek nájemného ve výši částky rovnající se násobku sazby uvedené ve smlouvě za každý km ujetý nad stanovený limit a počtu km nad sjednaný průjezd km zvýšený o volnou hranici do skutečné hodnoty najetých km. Strany si měly rovněž sjednat, že po uplynutí doby operativního leasingu je žalovaný povinen vrátit vozidlo ve stavu odpovídajícím stáří a počtu najetých km podle pokynů, které žalovaný obdržel při převzetí vozidla. Pokud by nebylo vozidlo ve stavu odpovídajícím stáří a počtu najetých km a v rozporu s normami opotřebení a poškození, měl být žalovaný povinen uhradit náklady vynaložené na uvedení vozidla do takového stavu. Konečně si měly strany dohodnout, že v případě pokut za porušení pravidel silničního provozu žalobkyně tyto přeúčtuje žalovanému a současně s tím je spojena i povinnost hradit administrativní poplatek. 3. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně Vozidlo vrátil až dne 4. 3. 2021. Žalobkyně pak provedla vyúčtování Smlouvy, když zohlednila 130 dnů pozdního vrácení vozidla a nadlimitní nájezd km oproti sjednanému nájezdu, když žalovaný měl skutečně najet s Vozidlem 60 003 km. Na základě vyúčtování Smlouvy tak byl dle žalobkyně žalovaný povinen zaplatit částku 115 230,60 Kč. K tomu dále žalobkyně uvedla, že žalovaný rovněž neuhradil částku ve výši splátky za měsíc prosinec roku 2020, jakož i pět faktur, kterými žalobkyně přeúčtovala žalovanému pokuty za spáchané přestupky společně s administrativním poplatkem. Naopak žalobkyně zdůraznila, že eviduje přeplatek žalovaného ve výši 3 793,75 Kč. 4. Celkem se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 128 931,05 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 23. 7. 2021 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. 5. Žalovaný ve svém vyjádření doručeným soudu dne 20. 12. 2021 uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že jej k vyjádření vyzval místně nepříslušný soud a že se nemohl u místně příslušného soudu seznámit s obsahem spisu, není schopen se kvalifikovaně vyjádřit k důkazům ve spisu obsaženým. Dále zdůraznil, že není prokázána oprávněnost a výše všech požadovaných plateb, zejména přeúčtovaných pokut. 6. Ve věci se konala jednání dne 21. 4. 2022, dne 23. 5. 2022 a dne 11. 7. 2022. Dlužno poznamenat, že na jednáních konaných dne 21. 4. 2022 a dne 23. 5. 2022 soud nepřistoupil k zahájení jednání ve věci samé, nýbrž vždy jednání pouze odročil, a to na základě omluvy žalovaného. Na jednání dne 11. 7. 2022 pak byly provedeny důkazy a byl vyhlášen rozsudek. 7. K tomu soud zdůrazňuje, že omluva z jednání dne 21. 4. 2022 byla soudu doručena dne 20. 4. 2022 a omluva z jednání dne 23. 5. 2022 byla soudu doručena dne 23. 5. 2022. Soud přitom již svým přípisem ze dne 26. 4. 2022 (žalovanému doručeným téhož dne) žalovaného vyzval, aby mu ve lhůtě 14 dnů sdělil, zda se bude moci jednání dne 23. 5. 2022 zúčastnit. Žalovaný se však rozhodl tuto výzvu ignorovat. Soud i přesto, že žalovaným zaslané omluvy rozhodně nelze považovat za včasné, s ohledem na skutečnost, že právo zúčastnit se soudního jednání je právem základním, tyto jeho omluvy akceptoval. 8. Dalším přípisem ze dne 30. 5. 2022 (žalovanému doručeným téhož dne) soud žalovaného obšírně poučil o jeho povinnosti řádně a včas se z nařízeného jednání omluvit (eventuálně o možnosti souhlasit s projednáním věci v jeho nepřítomnosti). Žalovaný se však rozhodl i tento přípis (resp. tato poučení) ignorovat. 9. Další omluva žalovaného byla soudu doručena až dne 8. 7. 2022 s tím, že z důvodu administrativního pochybení byla omluva předána věc vyřizujícímu soudci až po uskutečnění jednání dne 11. 7. 2022. Proto také bylo na jednání dne 11. 7. 2022 protokolováno, že soud neobdržel omluvu žalovaného z nařízeného jednání. V každém případě soud ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Toto pochybení, jakkoliv politováníhodné, však ničeho na věci nemění. Žalovaného omluvu totiž nelze v žádném případě považovat za včasnou a důvodnou ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 10. Otázku včasnosti a důvodnosti omluvy je totiž nutné striktně posuzovat případ od případu, a to i s přihlédnutím k dosavadnímu chování účastníka v řízení. V projednávané věci přitom platí, že žalovaný se opakovaně z nařízených jednání omlouval a žádal o odročení. Vždy tak činil bezprostředně před datem dotčeného jednání, ačkoliv byl soudem dvakrát vyzván, aby mu s předstihem sdělil, zda se nařízeného jednání zúčastní, či nikoliv. Rovněž nelze přehlédnout, že přípisem ze dne 30. 5. 2022 soud nabídl žalovanému možnost nařídit jednání v době jemu lékařem povolených vycházek. Žalovaný se nicméně rozhodl zcela tuto nabídku soudu ignorovat. Sám žalovaný přitom ve svém podání ze dne 8. 7. 2022 připustil, že jakkoliv je v pracovní neschopnosti, tak má lékařem povolené vycházky. Nadto tyto povolené vycházky měly být v dopoledních hodinách, tj. v době, kdy se konalo i jednání dne 11. 7. 2022 11. Pro důvodnost jednotlivých omluv ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. neexistuje universální klíč, posouzení a zhodnocení je vždy věcí soudu a musí zohledňovat jednotlivé aspekty řešeného případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2839/2008). Podle ustálené judikatury soudů také nemoc účastníka řízení je důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000). Platí však, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených. 12. V projednávané věci přitom má zdejší soud za to, že s ohledem na individuální okolnosti tohoto případu nelze žalovaného omluvu ze dne 8. 7. 2022 považovat za důvodnou, neboť je z ní zřejmé, že žalovaný svojí omluvou jednal v rozporu se smyslem a účelem § 101 odst. 3 o. s. ř. Jinak řečeno, za situace, kdy nařízená jednání byla na základě omluv žalovaného opakovaně odročována, kdy soud žalovanému nabídl, že přizpůsobí čas jednání jemu lékařem povolených vycházek, avšak žalovaný se rozhodl tuto nabídku ignorovat a opětovně se omlouval a žádal o odročení pouze s poukazem na svoji přetrvávající nemoc, nelze si počínání žalovaného vysvětlit jinak nežli jako záměrné procesní obstrukce sledující bezdůvodného protahování soudního řízení. Dlužno poznamenat, že v případě omluvy ze dne 8. 7. 2022 nelze uvažovat o překvapivém (pro žalovaného) důvodu nemožnosti jeho účasti na nařízeném soudním jednání, když sám žalovaný v tomto podání jasně uvádí, že jeho pracovní neschopnost trvá a již 3 měsíce bojuje s opakujícími se záněty. O obstrukčním chování žalovaného rovněž svědčí jeho vyjádření (soudu doručené dne 20. 12.2021), ve kterém žalovaný uvádí, že neměl možnost se seznámit s obsahem spisu u místně příslušného soudu. Otázka, zdali se soudní spis nachází u místně příslušného soudu, či u místně nepříslušného soudu je totiž zcela irelevantní, pokud jde o možnost žalovaného seznámit se s tímto soudním spisem. Jinak řečeno, pokud by žalovaný skuteč