45 C 147/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s ním žalobkyně uzavřela dne 23. 12. 2019 účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] pro telefonní [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a ceník tarifů a služeb. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, za což se žalovaný zavázal řádně platit cenu dle platného ceníku, a to ve lhůtě splatnosti vždy uvedené v pravidelných vyúčtováních služeb. Žalovaný se však dostal do prodlení, když nezaplatil žalobkyni za služby fakturované vyúčtováním služeb [číslo] splatným ke dni 20. 9. 2020 ve výši 672 Kč, vyúčtováním služeb [číslo] splatným ke dni 20. 10. 2020 ve výši 712 Kč a vyúčtováním služeb [číslo] splatným ke dni 20. 11. 2020 ve výši 1008 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni částku 2 392 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 5. 4. 2022, žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně v návrhu na zahájení řízení, žalovaný konkludentně, když na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. v dané lhůtě nereagoval), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V této věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena zákaznická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] přičemž žalovaná měla podle těchto smluv povinnost hradit žalobkyni poskytnuté veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný nezaplatil za služby vyúčtované vyúčtováním služeb [číslo] které bylo splatné dne 20. 9. 2020, vyúčtováním služeb [číslo] které bylo splatné dne 20. 10. 2020, a vyúčtováním služeb [číslo] které bylo splatné dne 20. 11. 2020, přičemž dosud za tyto poskytnuté služby dluží částku 2 392 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tudíž netvrdil a ani neprokazoval, že by výše uvedenou částku v žalované výši již žalobkyni zcela nebo z části zaplatil. Soud výše uvedený skutkový stav právně posoudil následovně. Žalobkyně s žalovaným platně uzavřela smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ([příjmení]), ve které se smluvní strany zavázaly k vzájemnému plnění. Protože však žalovaný nezaplatil řádně předložené vyúčtování, dostal se do prodlení ve smyslu § 1968 OZ, pročež vznikl žalobkyni také nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Soud tak žalobě jako důvodné zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 392 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.