45 C 213/2020-76 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 1 007 500, Kč s příslušenstvím, představující jednak peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 800 000 Kč z nezákonného trestního stíhání, vedeného Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8T 99/2012, dále nemajetkovou újmu ve výši ve výši 200 000 Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou uvedeného řízení a nemajetkovou újmou za nezákonné zadržení ve výši 7 500 Kč. Řízení bylo zahájeno 15.12.2011, kdy byl žalobce zadržen Policí ČR, jakožto osoba podezřelá, následně bylo 16.12.2011 žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze zločinu vydírání podle ust. § 175 odst. 1,2 písm b) tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a uzavřel, že řízení skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 400/2019, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 26.11.2019, a obhájkyni žalobce byl doručen dne 20.12.2019. Tento den je možné považovat za konec trestního řízení. Žalobce byl trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na deset let. Je zřejmé, že žalobce čelil stíhání pro úmyslný trestný čin, svojí povahou a právní kvalifikací závažný, za který mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Nezákonným trestním stíháním bylo negativně zasaženo do osobní sféry žalobce, do jeho rodinného, společenského a pracovního života. Nejedná se přitom pouze o subjektivní vnímání nepříznivé životní situace, ve které se žalobce jakožto poškozený ocitl, ale také o negativní ohlas, který trestní stíhání vyvolalo v jeho okolí. K zadržení žalobce došlo zásahovou jednotkou při použití fyzické násilí v restauraci (viz předložený záznam o zadržení), kde žalobce s dalšími dvěma spoluobviněnými v poklidu seděl, což byl pro něj jako osobu bezúhonnou naprosto otřesný zážitek. V době zadržení měl žalobce [anonymizováno] dceru, tedy nejen pro žalobce, ale zejména také pro jeho partnerku představovalo zadržení, sdělení obvinění i následné řízení obrovský stres a nejistotu. Žalobce měl problémy se spánkem, usínal a probouzel se s obavami z budoucnosti, což sílilo s každým dalším zrušením rozsudku a vrácením věci soudu prvního stupně, v důsledku čehož byla v domácnosti žalobce často nepříjemná atmosféra. Následky stíhání v tomto směru pociťuje žalobce dodnes. V době sdělení obvinění pracoval žalobce jako stavební technik, náplní jeho práce byl mj. i nákup materiálu, což mu zaměstnavatel nadále neumožnil s obavou o dispozici s finančními prostředky. O několik pracovních příležitostí žalobce v důsledku vleklého řízení přišel, protože v rámci určitého okruhu osob, ve kterém se pohyboval, se o jeho stíhání vědělo. Několikrát také zažil nepřiměřenou kontrolu ze strany příslušníků PČR, kteří se při rutinních silničních kontrolách chovali k žalobci jako k pachateli zločinu s tím, že je stíhán pro loupežné přepadení a jako s „ grázlem“ s ním budou zacházet. Před zadržením bylo dokonce realizováno sledování telekomunikačního provozu zařízení žalobce, jak vyplývá z předloženého sdělení soudu, což je zásah do osobní integrity každého člověka velmi citelný, obzvláště za situace, kdy rozhodnutí o nařízení takového postupu pozbyde na základě zproštění zákonného podkladu. Z výše uvedených důvodů žalobce požadoval zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 800.000 Kč. Žalobce byl omezen na osobní svobodě od 15.12.2011 do 18.12.2011, tedy celkem 3 dny, a za přiměřené odškodnění považuje částku 2.500, - Kč za 1 den, tj. celkem 7.500, - Kč. Pokud jde o složitost věci, délka trestního stíhání v rozsahu 8 let naprosto neodpovídá tomu, že ohledně skutku, pro který byl žalobce stíhán, nešlo o shromažďování důkazů nikterak složité. Žalobce má za to, že řízení nemůže být považováno za extrémně složité, vyžadující delší posuzování, neboť z procesního postupu nalézacího soudu je zřejmé, že řízení se neúměrně potahovalo v důsledku opakovaného rušení rozsudků soudu prvního stupně ze strany odvolacího soudu. Důvodem rušení pak byla nutnost doplnění skutkových zjištění a dokazování ze strany prvoinstančního soudu, přičemž soud prvního stupně opakovaně také nerespektoval závěry odvolacího soudu. S ohledem na délku daného řízení dále vyčíslil újmu z nepřiměřené délky daného řízení na částku 200.000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 19.5.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 19. 5. 2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení 200.000 Kč, na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním 800.000 Kč a na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody zadržením 7.500 Kč, a to v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 99/2012 Stanoviskem ze dne 18. 3. 2021 žalovaná konstatovala, že nárok žalobce je co do základu důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu škody/nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 12. 2011, dále mu vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody zadržením a rovněž i právo na odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky trestního řízení. Nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení bylo vyhověno co do částky 93.375 Kč; nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody zadržením bylo vyhověno co do částky 4.500 Kč; na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla žalobci poskytnuta morální satisfakce, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobci byla za toto vyslovena omluva. Ve zbytku byl nárok na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy v penězích jako nedůvodný zamítnut. Rovněž učinila žalovaná nesporným, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 12. 2011 pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019 byl dle § 226 písm. c) tr. řádu žalobce zproštěn obžaloby a je tedy dána existence nezákonného rozhodnutí. Žalovaná poměrně obsáhle shrnula průběh řízení a uzavřela, že celková délka posuzovaného řízení činila téměř 8 let, soud I. stupně rozhodoval čtyřikrát a odvolací soud též čtyřikrát, Nejvyšší soud rozhodoval jednou (nikoliv však ve věci žalobce [celé jméno žalobce]). Nelze ovšem přehlédnout specifikum trestních řízení, a to řízení přípravné, v jehož rámci byl proveden výslech všech obviněných a řady svědků, v trestním řízení byly zadány a vypracovány znalecké posudky a odborná vyjádření a bylo získáno i množství dalších důkazů nezbytných pro posouzení této trestní věci. S ohledem na svá zjištění zhodnotila žalovaná celkovou délku řízení jako nepřiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci proto nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od délky řízení považuje za důvodný, nikoliv však v žalobcem požadované výši. Co se týče jednotlivých kritérií majících vliv na konečnou výši zadostiučinění, v daném případě bylo zohledněno, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové složitější, což se odrazilo ve velmi rozsáhlém dokazování, věc byla vedena proti sedmi obviněným, a z těchto důvodů byla základní částka náhrady snížena o 20%. Ve věci rozhodovaly soudy I. stupně, II. stupně, jednou rozhodoval též Nejvyšší soud (a přestože nikoliv ve vztahu k žalobci, objektivně i řízení u Nejvyššího soudu prodloužilo délku řízení). Rovněž nelze přehlédnout specifikum trestních řízení, jímž je vedení řízení přípravného. Žalobce se svým chováním na délce řízení nikterak negativně nepodílel. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní, byl jeho význam posouzen jako zvýšený. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k navýšení základní částky o 10%. S poukazem na právě uvedená kritéria dospěla žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním částka 93.375 Kč, které žalobci rovněž mimosoudně přiznala. S ohledem na to považuje požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy co do zbývající částky 106.625 Kč za neoprávněný. V souvislosti s nárokem na výsledek trestního stíhání dále žalovaná konstatovala, že žalobci vzniklo právo na náhradu škody (resp. nemajetkové újmy) způsobené zadržením, nikoliv však ve výši, jakou žalobce požaduje. Pro vyčíslení výše odškodnění za omezení osobní svobody žalobce zadržením žalovaný analogicky aplikovala judikaturu Nejvyššího soudu k odškodnění za nezákonné rozhodnutí o vazbě a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012. Žal