45 C 51/2021-119 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovaným neplatnosti výpovědi z nájmu bytu [číslo] umístěného ve čtvrtém podlaží budovy s číslem popisným [číslo], stojící na pozemku parcelní [číslo] vše v [katastrální uzemí] a obci [obec], který je ve vlastnictví žalovaných. Uvedla, že je již více než 56 let nájemkyní uvedeného bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, resp. ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 31.10.1964. Žalovaní, zastoupení žalovanou 2, zaslali žalované výpověď z nájmu ze dne 7.1.2021 s odkazem na zákonný výpovědní důvod vymezený v § 2288 odst. 2 písm. a) zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, který bez bližších podrobností odůvodňují bytovou potřebou druhé žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení]. Žalobkyni byla výpověď doručena dne 10.1.2021. Žalobkyně považuje výpověď z nájemní smlouvy k bytu za neoprávněnou, a to z několika důvodů. Jednak je odůvodnění výpovědi potřebou bytu pro vlastníka nemovitosti je čistě účelové, druhá žalovaná nepotřebuje byt k zajištění bytové potřeby své ani svého manžela, jednak je v rozporu s dobrými mravy, jednak je neplatná pro nedostatek zmocnění druhé žalované k tomuto jednání ze strany ostatních spoluvlastníků. Druhá žalovaná bydlí ve stejném bytovém domě společně se svým manželem v bytě [číslo] to po dobu již několika desítek let. Má tak dlouhodobě a dostatečně zajištěnou svou bytovou potřebu, přičemž ve výpovědi ani nijak dále nesděluje, z jakého závažného důvodu potřebuje svůj současný byt v bytovém domě opustit, resp. proč není vhodný k uspokojení její bytové potřeby a musí tak využít svého vlastnického práva a vypovědět nájemní smlouvu žalobkyně. Žalobkyně není jedinou nájemkyní v domě, která obdržela výpověď z nájmu bytu s odůvodněním bytové potřeby žalované a jejího manžela. Obdobnou výpověď obdržel např. i pan [příjmení] [jméno] [příjmení], dat. [datum narození], přičemž jeho nájemní vztah k bytu v Bytovém domě zanikl před podáním této žaloby, a uvedený byt tak může být k dispozici pro uspokojení potřeb žalované. Výpovědní důvod je proto smyšlený, resp. je nepravdivý a sleduje jiný cíl, a to pravděpodobně uvolnění bytu ze strany žalobkyně z důvodu představ žalované o možném vyšším výnosu z užívání bytu ze strany jiného nájemce, nikoli řešením bytové její a jejího manžela. Svědčí o tom i skutečnost, že žalobkyně jednala prostřednictvím svého zástupce se druhou žalovanou o navýšení nájemného ze stávajících 11 000 Kč na 12 500 Kč měsíčně. Obě strany se nakonec dohodly na uzavření nové nájemní smlouvy, ve které bude ujednáno zvyšování nájmu o inflaci vyjádřenou přírůstkem spotřebitelských cen vyhlašovaného v měsíci prosinci Českým statistickým úřadem. Přestože byla žalobkyně připravena návrh smlouvy podepsat a tento zaslala i druhé žalované, tato jej následně bezdůvodně odmítla uzavřít a dosavadní nájemní smlouva tak zůstala nedotčena. Dle žalobkyně je hlavním důvodem výpovědi nájemní smlouvy představa druhé žalované o nelukrativnosti nájmu pronajímaného bytu, neboť se domnívá, že byt po rekonstrukci na uvedené adrese by mohlo být možné pronajímat za vyšší nájemné než doposud. Žalobkyně poukázala na svůj věk, doplnila, že v uvedeném bytě bydlí více než 56 let, po celou dobu vždy řádně a včas platí nájemné za užívání bytu a nikdy žádným způsobem neporušila žádné své povinnosti plynoucí z nájmu bytu. Předmětný byt pro ní představuje určitou životní jistotu a má k němu po takto dlouhé době vytvořenou silnou emoční vazbu. Současně je v jejím věku a s ohledem na její zdraví nereálné, aby se z Bytu vystěhovala a našla si nové bydlení za srovnatelných podmínek (i s ohledem na situaci vzniklou v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, když žalobkyně spadá do nejrizikovější skupiny obyvatel), případně se stěhovala do domu s pečovatelskou službou či do domova důchodců, neboť to by pro ni představovalo extrémní zdravotní riziko, čehož si ostatně druhá žalovaná musí být vědoma. V domě se nachází více než desítka dalších bytů, ve kterých bydlí movitější, mladší a zdravější nájemníci, než je žalobkyně, přesto si druhá žalovaná vybrala pro svou bytovou potřebu právě byt žalobkyně, ačkoli jí je velmi dobře znám rodinný, zdravotní a sociální status žalobkyně, neboť ji osobně zná celý svůj život. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že druhá žalovaná k výpovědi z nájemní smlouvy nedoložila plnou moc či jiné oprávnění či rozhodnutí všech spoluvlastníků, na základě kterého je v této záležitosti oprávněna za všechny žalované právně jednat uvedeným způsobem. Žalobkyně proto považuje výpověď učiněnou druhou žalovanou za neplatnou. 2. Žalovaní ve vyjádření k žalobě uvedli, že udělili výpověď z nájmu bytu žalobkyni proto, že jej druhá žalovaná potřebuje pro bytovou potřebu sebe a svého manžela, když její stávající byt [číslo] je po odchodu dětí z domácnosti pro žalovanou 2 a jejího manžela nadbytečně rozměrný, s čímž jsou spojené vyšší náklady na jejich bytovou potřebu. Zároveň nesplňuje současné standardy bydlení, kdy jedna z místností není vůbec vytápěná a druhá místnost je vytápěná pouze kamny na pevná paliva, což je pro druhou žalovanou a jejího manžela i vzhledem k věku a zdravotnímu stavu velmi nekomfortní. Oba mají v úmyslu vyřešit svoji bytovou potřebu pro příchozí stáří již nyní, kdy prozatím mají energii a kapacitu na uzpůsobení nového bydlení pro nadcházející roky. Potřebují přitom byt s neprůchozími pokoji, který jim poskytne dostatečný komfort do budoucna. Ostatní byty v domě, co do velikosti srovnatelné s bytem žalobkyně, mají pokoje průchozí. V této souvislosti odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2001, sp. zn. 26 Cdo 2357/99. Vyvraceli tvrzení žalobkyně, že ve výpovědi není podrobně uveden závažný důvod, proč potřebují k uspokojení své bytové potřeby zrovna byt žalobkyně, když tuto povinnosti zákon nestanovuje. Naopak je na nájemci, pokud s výpovědí nesouhlasí, aby se výpovědi bránil u soudu a důvody pronajímatele vyvrátil. V této souvislosti odkázali dále na judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016. Vzhledem k tomu tak žalovaní neměli povinnost podrobně ve výpovědi uvádět a konkretizovat, proč je byt žalobkyně potřeba pro uspokojení bytové potřeby žalované 2 a jejího manžela. Oproti tomu žalobkyně v žalobě nijak neprokazuje okolnosti, které by uplatněný výpovědní důvod uvedený ve výpovědi vyvracely. Žalovaní vyvraceli tvrzení žalobkyně, že udělili obdobnou výpověď se shodným výpovědním důvodem panu [příjmení] [jméno] [příjmení], tj. pro uspokojení bytové potřeby žalované 2 a jejího manžela, když s tímto nájemníkem byla ukončena nájemní smlouva dohodou, následně byla pouze pro forma udělena panu [příjmení] [jméno] [příjmení] výpověď, přičemž výpovědním důvodem byla formálně potřeba bytu [číslo] pro uspokojení bytové potřeby dcery druhé žalované, paní [jméno] [příjmení] a její rodiny. Pokud jde o tvrzení, že se žalovaní snažili uzavřít novou nájemní smlouvu, na základě které by žalobkyně byla povinna platit vyšší nájemné, bylo mezi účastníky jednáno o nové nájemní smlouvě, na základě které by žalobkyně hradila zvýšené nájemné, které bylo v původní výši z roku 2013, tj. ve výši 11 000 Kč za byt (byt užívaný žalobkyní má výměru 80 m2), avšak návrh na navýšení nájemného na výši 12.500 Kč ze dne 29. července 2019 žalobkyně odmítla. Následně byl právním zástupcem žalobkyně zaslán dne 1. prosince 2019 žalovaný vlastní návrh nájemní smlouvy, aniž by se vyjádřil k návrhu žalovaných. Návrh nájemní smlouvy byla druhá žalovaná nucena odmítnout, protože obsahoval nestandardní ustanovení, např. o snížení částky za drobné opravy, které nese nájemce (tj. žalobkyně), na částku max. 500 Kč. Žalovaní popírali rovněž tvrzení žalobkyně, že hlavním důvodem výpovědi je účelové, aby mohli žalovaní lukrativněji pronajímat byt jinému nájemci. A konečně nesouhlasili ani s tvrzením že výpověď je v rozporu s dobrými mravy, když navzdory umístění bytu a zdravotním stavu žalobkyně naopak shledávají jako nemorální jednání rodinných příslušníků žalobkyně, kdy ji samotnou nechávají bez pomoci namísto toho, aby ji poskytli péči a pomohl jí najít bydlení vhodné a odpovídající potřebám osoby ve věku žalobkyně, které by bylo pro žalobkyni ulehčením a pomocí. Za účelové označili žalovaní tvrzení žalobkyně o riziku plynoucího z epidemie koronavirové choroby covid-19 a případného stěhování do vhodné instituce, neboť právě osoby ve věku žalobkyně měly zajištěné přednostní očkování proti chorobě covid-19 a dále je zde možnost zajistit žalobkyni veškeré dostupné sociální služby a odpovídající péči. Žalovaní tak mají za to, že žalobkyně má možnost najít si bydlení vhodné a odpovídající jejímu věku a zdravotnímu stavu, tj. o menší rozloze, umístěné v nižších patrech, případně bezbariérově uzpůsobené, s možností poskytování dostupných sociálních služeb, které bude pro žalobkyni vhodnější než užívání bytu, který je i tak svým stavem určen k rozsáhlé rekonstrukci. Pokud žalobkyně namítala