46 C 33/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 3. 2022 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 5 708 Kč s příslušenstvím dle výroku I. tohoto rozsudku z titulu náhrady nákladů léčebné péče ve smyslu s ust. § 55 zák. č. 48/1997 Sb., které žalobkyně vynaložila na [anonymizována dvě slova] své [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [datum] (dále jen„ poškozená“), jež poškozené způsobila žalovaná dne 23. 7. 2020, když kolem [údaj o čase] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] fyzicky napadla poškozenou a způsobila jí zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání žalované bylo předmětem správního řízení [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] shledala žalovanou vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodla dne 24. 11. 2020 příkazem, [anonymizována dvě slova] [číslo] [spisová značka]. V důsledku protiprávního jednání žalované, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví poškozené, uhradila žalobkyně náklady léčení za svou pojištěnku v celkové výši 5 708 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla k úhradě opakovaně vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2021. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná konkludentně, když na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nereagovala). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na skutečnost, že ve věci není přípustné odvolání, obsahuje odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Žalovaná dne 23. 7. 2020 kolem [údaj o čase] [anonymizováno 8 slov] [obec a číslo] fyzicky napadla [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [datum], a způsobila jí zranění, se kterým byla poškozená ošetřena ve [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], bez následné hospitalizace. Jednání žalované bylo předmětem správního řízení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], jakožto správního orgánu, který vydal dne 24. 11. 2020 příkaz č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], kterým byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně uhradila náklady léčení poškozené, která byla její pojištěnkou, a to v celkové výši 5 708 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 15. 9. 2021 a ze dne 24. 11. 2021 vyzvala žalovanou, aby jí vynaložené náklady nahradila. Žalovaná neuhradila ničeho. 6. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalované vůči poškozené, jež byla pojištěnkou žalobkyně, vynaložila náklady na léčbu poškozené ve výši 5 708 Kč a vzniklo jí tak v souladu s § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., právo na úhradu těchto nákladů vůči žalované. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě vynaložených nákladů. Žalovaná se ocitla ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení dlužné částky spolu s úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila a ve věci zůstala zcela nečinná, vycházel soud z tvrzení žalobkyně o neuhrazení předmětné částky, vyhověl žalobě jako důvodné a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. od 1. 11. 2021, do zaplacení soud rozhodl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.