12 C 75/2021-213 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě s odůvodněním, že odvolací finanční ředitelství zamítlo svým rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. 4262/14/5000-14503-702514 odvolání žadatelovy právní předchůdkyně , právnická osoba, , kterým bylo ve výroku změněno rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne , datum, , č. j. 286269/13/4000-27900-107911, o nařízení daňové exekuce na prodej movitých věcí podle § 178 odst. 1, odst. 5 písm. e) a § 203 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád") za účelem vymožení daňových nedoplatků na dani z přidané hodnoty (DPH) v celkové výši , tel. číslo, 46 Kč spolu s úrokem z prodlení a příslušenstvím. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne , datum, napadla žadatelka žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."),kterou Městský soud v Praze zamítl svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 6 Af 22/2014 – 37 a totéž učinil Nejvyšší správní soud s kasační stížností žadatelky, když jeho rozsudek ze dne , datum, , č. j. 5 Afs 266/2019 – 26 byl žadatelce doručen dne , datum, . Celková délka řízení o žádosti žalobce tak činila 7 let a 1 měsíc, přičemž do délky řízení se započítává i řízení před správním orgánem např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1876/2014, 30 Cdo 2755/2014 a 30 Cdo 519/2015. S ohledem na postavení Ústavního soudu žalobce nenárokuje újmu za její trvání. Žalobce nijak nepřispěl k průtahům v řízení. Průtahy v řízení zapříčinil podle názoru žalobce zejména Městský soud v Praze. Žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, za jeden rok trvání řízení, za první dva roky částku poloviční. Takto vypočtené odškodnění ve výši , částka, zvyšuje žalobce o 20%, protože je na základě ustálené rozhodovací praxe ministerstva, Obvodního soudu pro , adresa, a Nejvyššího správního soudu přesvědčen, že řízení před městským soudem bylo opakovaně zatíženo mimořádným průtahem. Běžná lhůta pro vyřízení žaloby činí podle názoru Nejvyššího správního soudu 6 měsíců až 1 rok (rozhodnutí ze dne , datum, , č.j.: 16 Kss 1/2015 a ze dne , datum, , č.j.: 16 Kss 3/2016, dostupné na www.nssoud.cz). Stejný názor zastává i Obvodní soud pro , adresa, např. v rozsudcích ze dne , datum, , č.j. 12 C 212/2015-59 či ze dne , datum, , sp. zn.: 22 C 150/2018. Co se týče významu řízení pro žadatele, tak pro něj je vymáhaná částka větší než jeho celkový majetek, a proto je zcela zásadní. Z tohoto důvodu žadatel zvyšuje částku odškodnění o dalších 20%.2. Žalovaná uvedla že, k předběžnému projednání nároku na náhradu škody byl uplatněn pouze u Ministerstva spravedlnosti dne , datum, , a to především z důvodu, že žalobkyně jako příčinu vzniku nemajetkové újmy spatřuje výslovně průtahy v řízení před Městským soudem v Praze. Ze strany ministerstva spravedlnosti byl ve věci shledán nesprávný úřední postup a žalobce byl odškodněn částku ve výši , částka, , když mezi účastníky bylo nesporné, že k jejímu doručení žalobci došlo dne , datum, . Délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Soudní řízení trvalo celkem , hodnota, let a 4 měsíce. Soudní řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodl meritorně jednou, soud II. stupně rovněž jednou. V řízení se vyskytla více než tříletá nečinnost soudu I. stupně. Věc byla po právní stránce spíše složitější. Předmětem žaloby bylo zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, které v převážné části potvrdilo rozhodnutí finančního úřadu, jenž nařídil daňovou exekuci na prodej movitých věcí žalobce. Soud musel posoudit vícero, zejména právních námitek žalobce, jednalo se např. o otázku příslušnosti správce daně, daňové splatnosti, solidární odpovědnosti člena skupiny spojených osob dle zákona o DPH, nezákonnosti rozhodnutí finančního úřadu, nebo neurčitosti daňových dluhů. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, tedy dospěla žalovaná na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši , částka, . Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce , částka, s tím, že za 1 rok řízení náleží částka , částka, , přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. , částka, ). Tato základní částka pak byla snížena o 10% s ohledem na určitou právní složitost řízení a naopak zvýšena o 10% z důvodu postupu soudu I. stupně spočívající ve výrazném průtahu. Základní částka přiznaného zadostiučinění tedy nebyla ve výsledku modifikována. Nově pak Ministerstvo financí vzneslo námitku promlčení nároku, s tím, že i kdyby rozhodným okamžikem pro počátek běhu promlčecí doby byl den doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 266/2019-26 žalobkyni (tedy , datum, ), a nikoliv den ukončení daňového řízení doručením rozhodnutí o odvolání – viz níže část V. - dne , datum, (což by odpovídalo zákonné dikci § 32 odst. 3 ZOŠ), byla žaloba soudu doručena až , datum, . Žalovaná má tedy za to, že nárok žalobkyně na imateriální újmu je již promlčený.3. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení účastníků, která jsou v souladu s obsahem spisu Finančního úřadu a Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Af 22/2014 tak, že dne Exekučním příkazem č. j. 286269/13/4000-27900-107911 ze dne , datum, nařídil Specializovaný finanční úřad (dále také „správce daně“) daňovou exekuci prodejem movitých věcí dlužníka, společnosti , právnická osoba, , se sídlem , právnická osoba, 448/16, , adresa, , DIČ: CZ28481879 (právní předchůdkyně žalobkyně). Společnost , právnická osoba, se dne , datum, proti exekučnímu příkazu odvolala. Správce daně odvolání zaevidoval pod č. j. 365234/13. Odvolání bylo následně na výzvu správce daně k odstranění vad odvolání č. j. 438808/13/4000-38300-050157 ze dne , datum, (odvolání podal bývalý jednatel) doplněno dne , datum, . Správce daně postoupil odvolání spolu se svým stanoviskem ze dne , datum, , č. j. 469243/13/4000-38300-050157, Odvolacímu finančnímu ředitelství, jemuž bylo doručeno dne , datum, . Odvolací finanční ředitelství rozhodlo o podaném odvolání dne , datum, rozhodnutím č. j. 4262/14/5000-14503-702154 tak, že snížilo výši nedoplatku, pro který byla nařízena exekuce (z , tel. číslo, 46 Kč na , tel. číslo, 87 Kč). Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne , datum, , kdy bylo doručeno žalobkyni. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství napadla žalobkyně žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 6 Af 22/2014-37. Stejně tak zamítl Nejvyšší správní soud žalobkyní podanou kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, a to rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 5 Afs 266/2019-26. Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .4. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v říze