14 C 180/2022-73 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají zaplacení nemajetkové újmy (každý ve výši 82 201 Kč) z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tvrzené nepřiměřené délce soudních řízení. Uvedli, že byli účastníky dvou soudních řízení, a to trestního, vedeného pod sp. zn. 9 T 1388/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 2 a civilního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 14/2018. Tvrdí, že utrpěli újmu v důsledku dopravní nehody dne 16. 12. 2014, jíž byla účastna žalobkyně a), své nároky na odčinění vzniklé újmy uplatnili v rámci adhezního řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, a to přípisem ze dne 19. 1. 2015, kterým k řízení přistoupili jako poškození, újmu tak přesně vyčíslili a prokazovali znaleckými posudky, účtenkami, výpisy mzdy, svědeckými výpověďmi. Vynaložili velké úsilí k tomu, aby v trestním řízení újmu odůvodnili a prokázali. Trestní senát přesto o nároku žalobců na náhradu újmy věcně nerozhodl a odkázal žalobce na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 9 T 1388/2015 nabyl právní moci dne 23. 8. 2016 Soudní řízení od okamžiku přistoupení poškozených (žalobců) do pravomocného skončení u Obvodního soudu pro Prahu 2 trvalo celkem 1 rok, 7 měsíců a 4 dny. Bezprostředně poté se svými nároky obrátili přímo na [právnická osoba], které na její výzvu zaslali veškeré podklady nutné k vyčíslení a výplatě pojistného plnění. V reakci na neúplné uspokojení svých nároků podali žalobci po předžalobní výzvě ze dne 1. 9. 2017 proti [právnická osoba] žalobu o odčinění újmy. Žaloba byla podána dne 23. 2. 2018 k Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 28 C 14/2018. Jednání ve věci bylo nařízeno až 13. 11. 2018, a to na termín 30. 1. 2019. V období od podání žaloby do konání prvního jednání ve věci soud pouze vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě, žalobce ke sdělení ohledně návrhu na schválení právního jednání za nezletilé žalobce a k zaslání vyjádření žalobce k vyjádření žalované. Jinými slovy, za období téměř jednoho roku učinil soud tři jednoduché procesní úkony. V rozporu s § 114a občanského soudního řádu neprovedl řádnou přípravu jednání, zejména nevyzval strany sporu k doplnění tvrzení a návrhů na dokazování, takže věc nemohla být rozhodnuta při jednom jednání. V období následujícím po prvním jednání ve věci, tj. od února 2019 do srpna 2019, soud rozhodoval pouze o znalečném. Žádné další procesní úkony neučinil. Teprve 9. 8. 2019 vyzval žalobce a žalovanou k zaplacení zálohy na znalecký posudek a částečně zastavil řízení po zpětvzetí žaloby ze strany žalobců. S dalším odstupem až dne 26. 8. 2019 soud vyzval žalobkyni k zaslání seznamu zdravotnických zařízení, ve kterých byla léčena, následně dne 24. 9. 2019 vyžádal zdravotnickou dokumentaci. Zdravotnická dokumentace byla soudu doručena 16. a 22. 10. 2019. Soud procesně reagoval až 4. 3. 2020, kdy vyzval žalobkyni k doplnění důkazů k výši příjmů, a až 8. 7. 2020, kdy ustanovil nového znalce. Od získání zdravotnické dokumentace do ustanovení nového znalce uplynulo téměř 9 měsíců. Výzvu k dodání zdravotnické dokumentace, seznamu zdravotnických zařízení nebo důkazů k výši příjmů přitom soud mohl učinit již na prvním jednání ve věci. Od ustanovení znalce do odeslání spisu znalci uplynuly další 3 měsíce. Znalecký posudek byl vypracován a doručen soudu 15. 2. 2021. Dne 23. 2. 2021 zaslal soud účastníkům řízení ve věci zpracovaný znalecký posudek a vyzval je opět k uzavření smíru a v reakci na to dne 12. 3. 2021 žalobci zaslali žalované výzvu k předložení návrhu na smír. Následně došlo mezi účastníky řízení k intenzivnímu jednání o smíru, následkem čehož se účastníci řízení shodli na smíru. Dne 2. 7. 2021 žalovaná soudu zaslala návrh o schválení smíru, k tomuto návrhu se žalobci přípisem soudu ze dne 13. 7. 2021 připojili. Řízení bylo skončeno usnesením soudu o schválení smíru ze dne 1. 9. 2021. Od okamžiku podání žaloby do pravomocného skončení řízení trvalo celkem 3 roky, 6 měsíců a 9 dní. Za tu dobu bylo nařízeno pouze jedno jednání ve věci, dokazování bylo provedeno jen zčásti. Soud procesně reagoval s prodlevami a nekoncentrovaně. Žalobci přitom se soudem spolupracovali a lhůty stanovené soudem k jednotlivým úkonům dodržovali. Právě průtahy v řízení byly zásadní okolností, která přispěla k rozhodnutí žalobců o uzavření smíru ve věci. Žalobci měli s ohledem na dosavadní postup soudu reálnou obavu, že bez smíru se budou soudit dodnes. Shledávají průtahy navíc - v období od podání žaloby do nařízení prvního jednání ve věci, - v období po prvním jednání ve věci do srpna 2018, kdy soud vyzval strany k zaplacení zálohy na znalecký posudek, žalobkyni k doplnění tvrzení a návrhů na dokazování a vyžádal zdravotnickou dokumentaci, - v období od doručení zdravotnické dokumentace v říjnu 2019 do ustanovení znalce v červenci 2020 a - v období od ustanovení znalce do zaslání spisu znalci. 2. Žalobci jsou přesvědčeni, že trestní a občanskoprávní řízení trvající v součtu více než 6 let bylo řízením nepřiměřeně dlouhým. Žalobci za vytrpěnou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení žádají přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 82 201 Kč pro každého z nich. Celkem tedy žádají částku 411 005 Kč. Tato částka zahrnuje základní částku za adhezní řízení ve výši 11 875 Kč za řízení trvající od 19. 1. 2015 do 23. 8. 2016. Tuto částku žalobci žádají navýšit o 50 % s ohledem na význam věci. Za každého z žalobců tak částka za adhezní řízení činí 17 813 Kč. Dále zahrnuje základní částku za občanskoprávní řízení ve výši 37 875 Kč za řízení trvající od 23. 2. 2018 do 1. 9. 2021. Tuto druhou základní částku žádají žalobci navýšit o 20 % s ohledem na to, že celé řízení o nároku na odčinění újmy probíhalo po celou dobu pouze na jednom stupni a o 50 % s ohledem na význam věci. Druhá základní částka tak po zvýšení činí 64 388 Kč. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Odkázala na průběh obou posuzovaných řízení a na platnou judikaturu, dle níž otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). V obecné žalovaná uvádí, že délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Celková délka obou řízení činila 5 let a 3 měsíce. Trestní řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a meritorně rozhodoval soud I. stupně dvakrát a odvolací soud jedenkrát. V trestním řízení nebyly žádné průtahy a postup soudu byl plynulý. Řízení o náhradu škody proběhlo na jednom stupni soudní soustavy, soud rozhodl meritorně jednou. V řízení byl shledán průtah v době od 22. 10. 2019, kdy byla soudu doručena zdravotnická dokumentace do 4. 3. 2020, kdy soud učinil další výzvu žalobkyni 1). Na jaře 2020 soud nenařídil jednání, ani nezadal znalecký posudek s ohledem na nouzový stav kvůli pandemii, jinak byly úkony činěny v přiměřených lhůtách. Věc byla složitější po skutkové stránce. Předmětem žaloby civilního řízení byla náhrada škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění, náhrada ztráty na výdělku, náhrada za duševní útrapy) v souvislosti se zraněním první žalobkyně při dopr