20 C 62/2021-391 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 14. 4. 2021 původně domáhal celkem 3 nároků z titulu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. [spisová značka]. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla majetková škoda v podobě nákladů na obhajobu ve výši 204 400 Kč, v podobě ušlého výdělku, který mu ušel v souvislosti s jeho účastí na vyšetřovacích úkonech, ve výši 27 346,73 Kč a v podobě cestovného ve výši 50 646,27 Kč. Nároky žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 9. 9. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 1. 9. 2021. Žalovaná konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a dále uvedla, že v rámci stanoviska ze dne 1. 9. 2021 byla žalobci na nákladech obhajoby přiznána částka 178 490 Kč. Co se týká nároků na cestovné a na ušlý výdělek žalovaná na tyto nároky neplnila z důvodu nedoložení nezbytných podkladů k jejich projednání. Dále žalovaná namítla nesprávné určení počátku běhu prodlení ze strany žalobce a nedůvodnost požadovaného příslušenství. 3. Podáním ze dne 1. 3. 2022 žalobce vzal žalobu zpět co do plněné částky 178 490 Kč. Usnesením ze dne 8. 3. 2022, č.j. 20 C 62/2021-234 bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno. 4. Podáním ze dne 12. 10. 2022 žalobce specifikoval jednotlivé cesty, za které žádá nahradit cestovné, výpočet náhrad cestovních výdajů za projeté kilometry (amortizace) a za spotřebované palivo a výpočet ušlého výdělku. V roce 2017 žalobce vykonal 14 cest, v roce 2018 vykonal 5 cest, v roce 2019 vykonal 12 cest a v roce 2020 vykonal 3 cesty (podrobná specifikace je uvedena v rámci právního posouzení níže). V roce 2018 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 19 hodin v celkové výši 3 412,40 Kč, z toho ušlý výdělek činí 1 724,90 Kč za měsíc září (172,49 Kč x 10 h), za měsíc říjen činí 843,75 Kč (187,50 Kč x 4,5 h) a za měsíc prosinec činí 843,75 Kč (187,50 Kč x 4,5 h). V roce 2019 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 74 hodin v celkové výši 19 125,13 Kč, z toho ušlý výdělek činí 2 513,42 Kč za měsíc květen (386,68 Kč x 6,5 h), za měsíc červen činí 4 253,48 Kč (386,68 Kč x 11 h), za měsíc říjen činí 1 093,65 Kč (218,73 Kč x 5 h), za měsíc listopad činí 3 499,68 Kč (218,73 Kč x 16 h) a za měsíc prosinec činí 7 764,90 Kč (218,73 Kč x 35,5 h). V únoru roku 2020 žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost 20 hodin v celkové výši 4 809,20 Kč (240,46 Kč x 20 h). 5. Při jednání konaném dne 17. 10. 2022 žalobce vzal žalobu zpět co do zbylé částky na nároku na nákladech za obhajobu 25 910 Kč spolu s příslušenstvím z důvodu změny stanoviska. Usnesením ze dne 12. 12. 2022, č.j. 20 C 62/2021-304 bylo řízení v uvedeném rozsahu zastaveno. 6. Při jednání konaném dne 17. 10. 2022 žalobce dále doplnil, že cesty podnikal ze svého bydliště v [obec] vozidlem, které používal pouze on a splácel jej na leasing, proto byla jako majitel uvedená v technickém průkazu daná společnost. Rozdílnost účtovaných náhrad za najeté kilometry žalobce vysvětlil tím, že se vzdálenost vždy odvíjela od aktuální dopravní situace. Dne 3. 5. 2019 proběhlo jednání s [anonymizováno] [příjmení], který byl v dané věci později i jako svědek a disponoval materiály, které byly ve prospěch žalobce v rámci trestního řízení, proto dané jednání proběhlo. Dne 12. 6. 2019 proběhlo jednání s panem [příjmení], který mohl být taktéž svědkem v rámci trestního řízení. Co se týče doručení CD a nahrávky, tak dne 13. 6. 2019 žalobce doručil CD obhájci, kdy současně proběhlo jednání, a 9. 12. 2019 bylo doručeno [anonymizováno] [příjmení], tak aby bylo použitelné jako důkaz, za účelem zajištění písemného přepisu. Žalovaná poukázala na to, že žalobce nebyl vlastníkem vozidla, se kterým dané cesty vykonal, a že cesta na konzultaci za obhájcem a následně za podpisem plné moci nemůže být účelná. Žalovaná dále sporovala účelnost cest žalobce, kdy tento se mohl domluvit na schůzku s obhájcem i mimo pracovní dobu, vše záviselo pouze na jeho vůli a nikoliv na vůli orgánů činných v trestním řízení. Dále dle žalované není prokázáno, že by si žalobce na schůzky s obhájcem bral náhradní volno či dovolenou. 7. V podání ze dne 22. 12. 2022 žalobce k výzvám daným při jednání dne 17. 10. 2022 ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. uvedl, že má za to, že svá tvrzení již v řízení dostatečně prokázal a veškeré důkazy předložil. Žalobce byl povinen se účastnit úkonů trestního řízení i schůzek s obhájcem, a to v pracovní době, čímž u žalobce vznikla překážka v práci podle § 202 zákoníku práce. Zaměstnavatel žalobci nenařídil dovolenou, a kdyby tato překážka nevznikla, náležela by žalobci mzda. Vozidlo žalobce užíval na základě nájemní smlouvy se společností [právnická osoba] Dále žalobce zopakoval tvrzení již obsažená v předchozích vyjádřeních. Toto doplnění tvrzení a důkazních návrhů je však ze strany žalobce opožděné, neboť při jednání konaném dne 17. 10. 2022 mu byla dána lhůta 45 dnů od jednání. 8. Při jednání konaném dne 11. 1. 2023 žalobce doplnil, že se mu nepodařilo včas zajistit důkazní návrhy, ani zjistit, o jaké konkrétní důkazní návrhy se má jednat tak, aby byly alespoň v dané lhůtě označeny, a to z důvodu neposkytnutí součinnosti předchozím právním zástupcem a s ohledem na běh času. Skutečný nájezd kilometrů nelze nijak dokázat, žalobce jej opírá pouze o své poznámky. 9. Účastníci učinili ve věci nesporným, že k úhradě částky 178 490 Kč došlo dne 6. 9. 2021. Žalovaná dále učinila nespornou realizaci cest žalobce k úkonům označeným v podání ze dne 12. 10. 2022 s výjimkou cest ze dne 23. 3. 2017 (správně po opravě ze strany žalobce 20. 2. 2017), 24. 3. 2017 (správně po opravě ze strany žalobce 21. 2. 2017), 3. 5. 2019, 12. 6. 2019, 13. 6. 2019 a 9. 12. 2019. 10. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 77 993 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 178 490 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení. 11. Z uplatnění nároku žalobce ze dne 1. 9. 2020, z potvrzení žalované ze dne 10. 9. 2020, ze stanoviska žalované ze dne 1. 9. 2021, z vypořádání závazku a pohledávek ze dne 3. 9. 2021 a z výzvy žalované ze dne 9. 8. 2021 k doplnění žádosti soud zjistil, že žalobce své nároky předběžně u žalované uplatnil dne 9. 9. 2020, žalovaná jej 9. 8. 2021 vyzvala k doložení dokladů k náhradě cestovních výdajů a ušlého výdělku a stanoviskem ze dne 1. 9. 2021 žalobci přiznala částku 178 490 Kč na náhradě obhajného s tím, že specifikovala, za jaké úkony právních služeb poskytla náhradu, a tuto částku vyplatila dne 6. 9. 2021, ve zbylém rozsahu plnění odmítla. 12. Z výplatních pásek žalobce zaměstnaného u společnosti [právnická osoba] za období měsíce června 2019, května 2019, listopadu 2019, prosince 2018, října 2018, října 2019, února 2020, září 2018 a prosince 2019 soud zjistil, že žalobce v červnu 2019 odpracoval 160 h z fondu pracovní doby 160 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 386,68 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v květnu 2019 odpracoval 176 h z fondu pracovní doby 184 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 386,68 Kč, neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal, čerpal dovolenou v rozsahu 8 h, která mu byla proplacena. Žalobce v listopadu 2019 odpracoval 168 h z fondu pracovní doby 168 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 218,73 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v prosinci 2018 odpracoval 144 h z fondu pracovní doby 168 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 187,50 Kč, neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal, čerpal dovolenou v rozsahu 24 h, která mu byla proplacena. Žalobce v říjnu 2018 odpracoval 184 h z fondu pracovní doby 184 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 187,50 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v říjnu 2019 odpracoval 184 h z fondu pracovní doby 184 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 218,73 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v únoru 2020 odpracoval 160 h z fondu pracovní doby 160 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 240,46 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v září 2018 odpracoval 160 h z fondu pracovní doby 160 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 172,49 Kč a dovolenou ani neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal. Žalobce v prosinci 2019 odpracoval 76 h z fondu pracovní doby 176 h, průměrný výdělek pro náhrady činil 218,73 Kč, neplacené volno v tomto měsíci žalobce nečerpal, čerpal dovolenou v rozsahu 100 h, která mu byla proplacena. 13. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], že žalobce je u dané společnosti zaměstnán od [datum] jako [příjmení] [jméno] pro [územní celek]. Týdenní pracovní doba činí 40 h a sjednaná základní mzda bez výkonnostních bonusů 30 000 Kč. 14. Z technického průkazu k vozidlu [registrační značka] soud zjistil, že toto vozidlo je ve vlastnictví [právnická osoba], [IČO], sídlem