37 C 74/2023-37 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Tvrdila přitom, že s žalovanou dne [datum] uzavřela rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet. Dále žalovaná uzavřela s žalobkyní dodatek, jehož podpisem zažádala o úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr č. [anonymizováno] byl schválen a vyplacen dne [datum] na běžný účet. Žalobkyně zdůrazňovala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím různých evidencí, jakož i na základě výpisu z účtu a informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátku 994 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroků ve výši 13,9 % ročně, a to vždy k 22. dni měsíce počínaje dnem [datum]. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na [datum]. Dne [datum] byla uzavřena dohoda, na základě, které byla provedena změna data splátek z 22. dne v měsíci na 25. den v měsíci. První splátka s touto změnou proběhla dne [datum]. Počínaje splátkou ke dni [datum] přestala žalovaná žalobkyni splácet. Dne [datum] pak byl úvěr zesplatněn. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina částku 24 224,72 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolána, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud rovněž věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně. 3. Z důkazů provedených na jednání dne [datum] (in concreto rámcové smlouvy, smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], Obchodních podmínek [právnická osoba], Podmínky pro používání úvěru [právnická osoba], mimořádného výpisu z účtu žalované, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře úvěru č. [anonymizováno], přehledu plateb úvěru č. [anonymizováno], změnového dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě a zesplatňujícího dopisu včetně podacího archu, přehledu žádosti o úvěru – aplikační data, výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období [anonymizováno] – [datum], úvěrové zprávy) má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet. Dále žalovaná uzavřela s žalobkyní dodatek, jehož podpisem zažádala o úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr č. [anonymizováno] byl schválen a vyplacen dne [datum] na běžný účet. Žalovaná se zavázala hradit měsíční splátku 994 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroků ve výši 13,9 % ročně, a to vždy k 22. dni měsíce počínaje dnem [datum]. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na [datum]. Dne [datum] byla uzavřena dohoda, na základě, které byla provedena změna data splátek z 22. dne v měsíci na 25. den v měsíci. První splátka s touto změnou proběhla dne [datum]. Počínaje splátkou ke dni [datum] přestala žalovaná žalobkyni splácet. Žalovaná celkem uhradila 48 splátek po 994 Kč, tj. celkem 48 706 Kč. Dopisem ze dne [datum] pak byl úvěr v souladu s obchodními podmínkami zesplatněn. Tento dopis byl odeslán dne [datum] a žalované v ní byla poskytnuta lhůta do [datum] k plnění dlužné částky. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období [anonymizováno] – [datum] a úvěrové zprávy. Z výpisu z účtu je patrné, že žalovaná měla v rozhodném období příjmy 57 007,58 Kč a výdaje v výši 59 471,86 Kč. Příjmy září ve výši 19 061 Kč byly zaslány subjektem [anonymizována dvě slova]. Příjmy v říjnu ve výši 24 159 Kč byly zaslány subjektem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Příjmy v listopadu ve výši 13 553 Kč byly zaslány subjektem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Pokud jde o výdaje, je z tohoto výpisu patrné, že žalovaná vynakládala svoje prostředky za nákupy v obchodem a dále vybírala vyšší částky v řádu tisíců z bankomatu. 4. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Teprve s účinností od [datum] zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“. 8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. 9. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [ulice] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C - [číslo]. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. 10. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním