47 C 232/2022-108 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 10. 2022 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonně zahájeným a nezákonně vedeným trestním stíháním, které bylo zahájeno dne 10. 10. 2016 usnesením č. j.: NCOZ -1225-543/ 2016 -411400, vydaným policejním orgánem Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor zločineckých struktur, podle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu (dále též„ Usnesení o zahájení trestního stíhání“) a dále vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 2/2020 a ve druhém stupni u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 29/2021. Žalobce od samotného počátku svého trestního stíhání v roce 2016 popíral svou vinu, brojil stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání i dalšími prostředky během soudního řízení. Žalobce tak vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky obrany, které mu umožňuje trestní řád. Trestní řízení bylo pravomocně ukončeno až v roce 2021, tedy celkem pět let po zahájení trestního stíhání žalobce, kdy odvolací soud rozhodl o jeho zproštění obžaloby. S ohledem na zprošťující rozsudek je nepochybné, že celé trestní stíhání žalobce bylo nezákonné a že trestní řízení v řízení přípravném, ale i u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 2/2020 a v soudním řízení souvisejícím, bylo vedeno nezákonně, a to na základě nezákonného Usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobce vyzdvihnul velkou medializaci celé kauzy a jména žalobce, kdy se často v tisku, televizi či v internetovém zpravodajství objevovaly obrazové či zvukové záznamy a fotografie, které měly negativní vliv na jeho společenský, pracovní (snížená možnost získání nového zaměstnání) a rodinný život, délka trestního stíhání byla pro žalobce a celou jeho rodinu obrovskou psychickou zátěží. Žalobce také velmi těžce nesl skutečnost, že trestní řízení a celá kauza byla označována jako„ [celé jméno žalobce] spol.“ Žalobci byl dále nezákonně zajištěn majetek v jeho vlastnictví (v žalobě specifikované nemovitosti) po dobu více než čtyř let a žalobce byl po celou tuto dobu omezen ve svém ústavně zakotveném právu vlastnit majetek a disponovat s ním. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění žalobce přihlédl k závažnosti vzniklé újmy a zejména k délce trestního řízení a poškození jeho dobrého jména na pracovním trhu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 29. 4. 2022 a do dnešního dne nebyl z její strany o jeho projednání vyrozuměn, požaduje žalobce rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z nárokované částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, tj. od 1. 11. 2022, do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 1. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 29. 4. 2022 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) v celkové výši 2 000 000 Kč, spočívající v náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Žalovaná žádost žalobce projednala dne 6. 1. 2023 a konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk, avšak požadovaná náhrada přiměřeného zadostiučinění nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 120 000 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Žalovaná po rekapitulaci úkonů ze spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 47 T 2/2020 uvedla, že je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 10. 2016. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, dle kterého vychází-li medializace z veřejného projednání věci soudem (informace jsou tedy veřejnosti poskytovány na základě účasti zástupců médií při veřejném jednání soudu), nelze takovou medializaci bez dalšího přikládat státu k tíži. Usnesení o zajištění majetku nebylo dle žalované nezákonné, neboť bylo zrušeno poté, co byl žalobce zproštěn obžaloby a bylo zrušeno z toho důvodu, že pominuly důvody zajištění. Žalobce působil na Úřadu městské části [obec a číslo] do konce ledna 2021, poté od února 2021 působil u společnosti [právnická osoba] Trestní stíhání bylo zahájeno již v roce 2016 a žalobce byl obžaloby zproštěn dne 29. 1. 2021, tudíž je pravděpodobné, že příčina jeho odchodu byla jiná než trestní stíhání. Žalobce opustil svoje zaměstnání dobrovolně, není zde prokázána příčinná souvislost s trestním stíháním. Za vydání nezákonného rozhodnutí a s tím související porušení práva se žalovaná žalobci omluvila. Ve věci byla provedena komparace s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2019, č. j. 22 Co 151/2019-428 a s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, č. j. 19 Co 355/2019-530, na základě čehož žalovaná shledala důvody k přiznání přiměřeného peněžitého zadostiučinění žalobci ve výši 120 000 Kč. Na základě uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 3. Jelikož žalovaná žalobci po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku uhradila dne 13. 1. 2023 částku 120 000 Kč, vzal žalobce žalobu částečně při jednání soudu dne 2. 3. 2023, co do této částky, zpět. Soud proto v souladu s ust. § 96 o. s. ř. řízení co do této částky zastavil (výrok I.). 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 29. 4. 2022. Nebylo sporu, že žalobce byl před zahájením trestního stíhání bezúhonný a dále nebylo pochyb stran průběhu trestního stíhání žalobce. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 10. 10. 2016 usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odbor zločineckých struktur, čj.: NCOZ -1225-543/ 2016 -411400 o zahájení trestního stíhání pro zločin poškození finančních zájmů EU dle § 260 odst. 1, odst. 2, odst. 5 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku a zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení žalobce podal stížnost, která byla dne 2. 12. 2016 zamítnuta. Dne 8. 11. 2016 bylo vydáno usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v [obec] čj.: 1 KZV 187/2016, jež ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2016, sp. zn. 2 To 453/2016 vedlo k zajištění nemovitosti žalobce, konkrétně rodinného domu [adresa] včetně pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí], Katastrální pracoviště Praha. Dne 2. 3. 2020 byla k Městskému soudu v Praze podána obžaloba. Dne 29. 1. 2021 bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze o zrušení zajištění, neboť pominul důvod, pro který bylo zajištění nařízeno. Dne 29. 1. 2021 byl Městským soudem v Praze vydán rozsudek čj. 47 T 2/2020, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 b) trestního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podalo státní zastupitelství odvolání, které bylo Vrchním soudem v Praze usnesením čj.: 5 To 29/2021-5771 dne 3. 11. 2021 zamítnuto. 6. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že trestní řízení mělo především výrazně negativní vliv na psychiku žalobce, na jeho rodinný a soukromý život. Ve své výpovědi uvedl:„ bylo to na sebevraždu“, byl to obrovský stres. V případě odsouzení mu hrozilo uložení náhrady škody v řádech desítkách milionů korun, což by pro jeho rodinu bylo zničující. Po celou dobu trestního stíhání ho držela nad vodu skutečnost, že nic neudělal a víra, že se věc brzy objasní. Velmi těžce nesl, že mu byla„ zablokována“ nemovitost, neboť na koupi a přístavbu rodinného domu padly i finanční prostředky jeho matky, bál se, že v případě jeho odsouzení by rodina přišla o střechu nad hlavou. Trestní řízení trvalo velmi dlouho, měl problémy se spaním, někdy si vzal prášky na spaní, nebo věc příležitostně řešil alkoholem. Manželka musela začít docházet na neurologii. Případ byl hodně medializován, kdy vzhledem k unikátní kombinaci jeho jména a příjmení se kauza dostala do podvědomí více lidem. Celá kauza byla označována jako [celé jméno žalobce] spol., připadal si jako vůdce„ nějakého gangu“. Známí a přátelé se ho často ptali, o co jde, spousta lidí se však ani nezeptá a koukají„ skrz prsty“. V poslední době se hlásil na výběrové řízení u jedné [anonymizována dvě slova] na ředitele akciových společností, dle jeho názoru se na pozici úžasně hodil, skončil však na druhém místě právě pro dříve vedené trestní stíhání vůči jeho osobě. Má za to, že věc ho poškodila i po pracovní stránce, od počátku zahájení trestního řízení byl předložen zastupitelstvu návrh na jeho odvolání z funkce, byl zde silný tlak na jeho odvolání, jež