45 C 101/2023-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 78.397,- Kč, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 33 C 30/2014. Uvedené řízení, v němž žalobce vystupoval na straně žalovaného, bylo zahájeno 3.12.2013 (poté, co byl vzájemný návrh ve věci vedené pod sp. zn. 33 C 96/2013 byl vyloučen k samostatnému řízení) a skončilo zastavením odvolacího řízení o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2022, č.j. 33 C 30/2014-679, a to na základě mimosoudní dohody účastníků řízení. Žalobce uvedl, že předmětem sporu bylo určení vlastnického práva k nemovitostem, jež měl žalobce získat od svého otce (který je měl získat v rámci restituce doprovázené mnohaletým soudním sporem). Žalobce byl nucen se bránit žalobě, ve které bylo tamním žalobcem tvrzeno, že není vlastníkem nemovitosti značné majetkové hodnoty. Nejistota plynoucí z vleklosti daného sporu způsobovala značnou nervozitu žalobce, kdy tento nevěděl, jak dlouho spor potrvá, s jakým výsledkem a jak velkou částku bude muset vynaložit na to, aby až do konce mohl úspěšně vést řízení. Žalobce pak samozřejmě neznal předem ani výsledek sporu, který by v případě prohry pro žalobce znamenal, že bude povinen nahradit protistraně značné náklady řízení. Dle žalobce měl soudní spor původ v restitučním sporu, resp. restituční věci, který byl nucen vést již od počátku devadesátých let otec žalobce, který jako restituent, přestože řádně uplatnil restituční nárok po rodinném příslušníkovi k nemovitosti protiprávně mu odejmuté zločinným komunistickým režimem, utrpěl újmu v důsledku chyby státu spočívající v porušení blokačního ustanovení zákona zakazujícího nakládání s majetkem dotčeným restitucí; tím de facto přišel (otec) žalobce o restituční nárok. Tedy nastal krajně nežádoucí stav, kdy minulá majetková křivda, způsobená totalitním komunistickým předchůdcem dnešního státu (žalovaného) namísto toho, aby byla odčiněna, vedla jen k soudním sporům, trvajícím v úhrnu téměř 30 let, a otec žalobce, resp. nakonec i sám žalobce, o majetek, který mu měl být dle zákona restituován, v důsledku pochybení žalovaného přišel. Žalovaný je tak současně zodpovědný za průtahy v soudním řízení v soudním sporu, který sám zapříčinil svým chybným postupem, namísto, aby přispěl k nápravě majetkové křivdy. Během celého řízení byl žalobce držen v nejistotě ohledně výsledku řízení a byl nucen po celou dobu řízení vyvíjet procesní aktivitu (bránit se proti žalobě), což pro něho představovalo jak psychickou, tak i finanční zátěž. Nelze pominout ani tu okolnost, že řízení sice bylo nakonec věcně skončeno meritorním rozhodnutím prvostupňového soudu, ale až poté co bylo zastaveno odvolací řízení ve věci odvolání proti prvostupňovému meritornímu rozhodnutí, a to na základě mimosoudní dohody účastníků řízení; tedy soudní řízení skončilo ke dni 31. 1. 2023 de facto smírným ujednáním účastníků řízení, nikoli soudním rozhodnutím (věcným) o odvolání (o němž lze pouze spekulovat kdy by nastalo nebýt mimosoudní dohody). Žalobce má za to, že takový postup soudů, které řešily relativně jednoduchý, ničím výjimečný spor 9 let, nelze akceptovat. Uzavřel, že podmínky odpovědnosti státu za výše uvedené průtahy a neúměrnou délku řízení jsou naplněny. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 17.3.2023, žalovaná však tomuto nároku žalobce pouze částečně, a to co do částky 85.750,- Kč, ve zbývající části nárok žalobce zamítla. Dle žalobce tak nebyla dostatečně odškodněna újma, která mu nepřiměřenou délkou řízení byla způsobena, když od sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010 uběhla už značná doba a je zapotřebí zohlednit i s tím související inflaci. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 17.3.2023 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 170.000,- Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 30/2014. Jeho žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 85.750,- Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že celková délka řízení činila 9 let a 2 měsíce. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodl meritorně třikrát, odvolací soud rovněž třikrát a Nejvyšší soud jednou. Soud I. stupně způsobil roční průtah v souvislosti s nařízením prvního soudního jednání, jinak soudy postupovaly v zásadě v přiměřených lhůtách bez výrazných prodlev. Řízení bylo do určité míry složitější po skutkové i právní stránce. Předmětem žaloby bylo určení vlastnického práva k nemovitostem, důkazy byly provedeny výpověďmi svědků a řadou listin, z nichž některé musely být vyžadovány z archivů jiných institucí. Určitá právní složitost spočívala v konkurenci dvou základních práv, práva vlastnit majetek a práva na ochranu majetku. Konkrétněji se jednalo o otázku nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele, k čemuž se až donedávna vyvíjela judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V daném sporu Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů s tím, že je třeba poměřovat všechny individuální okolnosti případu při řešení otázky nabytí nemovitosti od nevlastníka. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako standartní, neboť dle předmětu řízení se nejednalo o žádné z preferovaných řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup soudů. Celkovou délku řízení žalovaná zhodnotila jako nepřiměřenou. Žalovaná uzavřela, že výše žalobcem požadované náhrady nemajetkové újmy nepovažuje za přiměřenou, přičemž mu poskytla zadostiučinění ve výši 85.750,- Kč. K tomu dospěla ze základní částky 122 000,- Kč (tzn. 15.000,- Kč za rok řízení, za první dva roky v poloviční výši), snížené o 15% pro složitost projednávané věci a o dalších 15% s ohledem na projednávání věci na všech stupních soudní soustavy. K žalobcem navrhovanému navýšení z důvodu inflace žalovaná pokázala na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 20.10.2020, sp. zn. 30 Cdo 1318/2020), podle které na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny, ani změna životní úrovně. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.3. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované podáním ze 17.3.2023.5. Stanoviskem z 28.3.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalovaná mu na zadostiučinění nemajetkové újmy přiznala 85 750,- Kč.6. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.3.2022 č.j. 33 C 30/2014-679 bylo žalobě , jméno FO, proti žalobci vyhověno.7. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31.3.2023 č.j. 11 Co 163/2022-776 bylo odvolací řízení zastaveno, když oba účastníci mezi sebou uzavřeli mimosoudní dohodu o vypořádání sporu a proto vzali svá odvolání zpět.8. Ze spisu sp.zn. 33 C 30/2014 Okresního soudu v Ústí nad Labem soud zjistil následující skutečnosti: Dne 11. 2. 2014 rozhodnuto usnesením č. j. 33 C 96/2013-113, tak, že se vzájemný návrh ze dne 3. 12. 2013, kterým se žalovaná , jméno FO, domáhá, aby soud určil, že je výlučnou vlastnicí domu č. p. , Anonymizováno, na stavební parcele č. , Anonymizováno, a této stavební parcely, vše v katastrálním území , adresa, , vylučuje k samostatnému řízení, ve kterém bude žalovaná označována jako žalobkyně a žalobce , Jméno žalobce, , nar. 19. 8. 1923, jako žalovaný. Původní žalobou se , Jméno žalobce, (dále jen „původní žalovaný“) domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to budovy č. p. , Anonymizováno, na stavební parcele č. , Anonymizováno, 1 a této stavební parcely, nacházejících se v katastrálním území , adresa, . , jméno FO, (dále jen „žalobkyně“). Žalobkyně s žalobou nesouhlasila a proto dne 3. 12. 2013 předložila vzájemný návrh. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 2. 2014. Usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 33 C 30/2014-60, soud připustil vstup , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, právní moci dne 7. 3. 2014. Téhož dne byl zamítnut návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zdržet se všech dispozic s předmětným pozemkem. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2014. Usnesením ze dne 14. 2. 20214, č. j. 33 C 30/2014-62, byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku za žalobu (vzájemný návrh) ve výši 5 000 Kč. Soudn