11 C 189/2024-109 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 18. 11. 2024 domáhal na žalované zaplacení A. částky 180 290 Kč jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, B. částky 10 000 Kč jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na léky a zdravotnický materiál v souvislosti s onkologickou léčbou, C. částky 84 000 Kč jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na cesty na lékařská vyšetření a na ošetřování členy rodiny v souvislosti s onkologickou léčbou, D. částky 250 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, E. částky 250 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a F. částky 1 535 500 Kč jako náhrady újmy na zdraví, to vše v souvislosti s trestním stíháním vedeným nakonec u , adresa, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též jako „posuzované řízení“) a délkou posuzovaného řízení.2. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 2. 4. 2020 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 26. 1. 2017 v autobazaru provozovaném poškozenou společností , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “), u které byl zaměstnán na pozici prodejce vozidel, ačkoliv byl oprávněn vybírat hotovostní finančními prostředky z pokladny , právnická osoba, pouze pro pracovní účely, například pro vyplacení komisního prodeje, úhrady STK či servisu, vyzvedl bez předchozího souhlasu jednatele , právnická osoba, , jméno FO, z pokladny , právnická osoba, finanční hotovost v částce 90 000 Kč, kterou následně téhož dne předal , adresa, za účelem koupě a dovozu motorového vozidla z ciziny pro jeho osobu, což však , Anonymizováno, . , adresa, neučinil, vozidlo v cizině nezakoupil a nepřivezl, převzatou finanční hotovost nevrátil, ale ponechal si ji a použil blíže nezjištěným způsobem pro svoji potřebu, čímž oba způsobili , právnická osoba, škodu ve výši 90 000 Kč. Z odůvodnění daného usnesení vyplývá, že k zahájení trestního stíhání žalobce policejní orgán přistoupil na základě trestního oznámení , Anonymizováno, , jméno FO, podaného až dne 16. 9. 2019. Policejní orgán před zahájením trestního stíhání vyslechl žalobce, , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, . , jméno FO, a dále zaměstnance , právnická osoba, , jméno FO, , jméno FO, a , jméno FO, , tedy mimo výslechu žalobce se jednalo o výslechy osob, které byly nebo stále i jsou přímo závislé na , Anonymizováno, , jméno FO, (ať už jako fyzické osobě nebo jediném jednateli , právnická osoba, ), to však policejní orgán, ani státní zástupce nijak nezkoumali a nehodnotili. Policejní orgán měl přitom dále k dispozici listinné důkazy, které představovaly podstatné důkazní prostředky ve prospěch žalobce. Z rozsudku , jméno FO, dále jen „, soud B, “) ze dne 20. 12. 2023, kterým byl žalobce nakonec zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, přitom plyne, že takové důkazy zcela nedostačují k odůvodnění závěru, že žalobce spáchal předmětný trestný čin, resp. nelze dojít k závěru, že v obžalobě označený skutek je trestným činem, důkazní břemeno vč. zajišťování důkazů je přitom plně na bedrech veřejné žaloby. Žalobce zdůraznil, že od počátku s orgány činnými v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) plně spolupracoval, podal vždy úplnou a pravdivou výpověď, nic nezamlčel, doložil veškeré podklady, které měl k dispozici. Takto žalobce v trestním řízení vystupoval jak v rámci prověřování věci, tak i následně, a to až do doby pravomocného zproštění obžaloby. Závěr o důvodnosti zahájení trestního stíhání žalobce policejní orgán, ani dozorový státní zástupce nezměnili ani na základě stížnosti žalobce podané proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ve které žalobce namítal nesprávnost celého výroku daného usnesení. Žalobce v rámci stížnosti zcela popíral protiprávnost svého jednání, a tudíž i právní kvalifikaci skutku. V rámci stížnosti žalobce současně namítal, že předmětné trestní oznámení podané , Anonymizováno, , jméno FO, je zásadně účelovým jednáním, jedná se o pouhou mstu za trestní stíhání zahájené proti , Anonymizováno, , jméno FO, na základě trestního oznámení žalobce, což však ani policejní orgán, ani státní zástupce nijak nezkoumali a nevyhodnotili. , Anonymizováno, , jméno FO, podal trestní oznámení proti žalobci v přímé věcné a časové souvislosti se zahájeným trestním řízením proti němu, a to po bezmála třech letech od doby, kdy se měl žalobce údajně dopustit předmětného trestněprávního jednání. Do té doby přitom , Anonymizováno, , jméno FO, danou věc nijak neřešil, nepodal ani trestní oznámení na neznámého , právnická osoba, , nevyužil ani jiný zákonný postup řešení. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupce jako nedůvodnou zamítl usnesením ze dne 28. 4. 2020. K jeho závěrům žalobce odkázal na závěry zprošťujícího rozsudku , soud B, , který uvedl: „forma souhlasu (myšleno dání souhlasu , Anonymizováno, , jméno FO, žalobci k předání finanční hotovosti) by nicméně obecně mohla zapadat do faktu tehdejší nepřítomnosti , jméno FO, na , právnická osoba, ,“, dále: „podle krajského soudu v tuto chvíli zkrátka nelze zcela pominout a vyloučit eventualitu, že případně mohlo dojít o odvetu , jméno FO, za předchozí iniciování jeho vlastního trestního stíhání (i trestního stíhání společnosti , právnická osoba, ) , Jméno žalobce, ,“, dále ve vztahu ke svědectví , Anonymizováno, , jméno FO, a , Anonymizováno, , jméno FO, : „sice přinesla , právnická osoba, o tom, že , jméno FO, se ex post po nějakých penězích sháněl, nicméně detaily jim známy nebyly, sami tehdy ani neznali výši částky a další souvislosti, u samotného převzetí částky 90.000,- Kč obžalovaným z pokladny společnosti či jejího předání , adresa, osobně nebyli a nevnímali s tím spojené okolnosti,“, dále ke skutečnosti, že se , Anonymizováno, , jméno FO, sháněl po penězích: „, jméno FO, by se po svém návratu po předmětné částce nejspíš sháněl i za , právnická osoba, , že by k jejímu předchozímu použití dal souhlas tvrzenou SMS zprávou, pakliže by zjistil, že nebyl realizován dovoz motorového vozidla ze zahraničí, ke kterému měla částky 90.000,- Kč sloužit a zároveň nebyla ani vrácena do dispozice poškozené společnosti,“ a konečně: „případné odsouzení obžalovaného by bylo primárně založeno prakticky jen na tvrzeních , jméno FO, , která zde ale nelze vnímat jako naprosto nezpochybnitelná.“ , soud B, v rozsudku opakovaně zdůraznil, že není povinností obviněného prokazovat svou nevinu, naopak je úkolem orgánů veřejné žaloby prokázat jeho vinu, což se týká nejen skutkového děje, ale též naplnění subjektivní stránky trestného činu. V této souvislosti pak žalobce zdůraznil, že důkazní situace (zejména v neprospěch žalobce) se v řízení před soudem žádným způsobem nezměnila, a pokud by OČTŘ již na počátku trestního stíhání žalobce provedly obhajobou navrhované důkazy a řádně je vyhodnotily, nutně by musely dojít ke stejným závěrům jako odvolací soud. OČTŘ tedy dle žalobce v okamžiku zahájení jeho trestního stíhání neměly zajištěný dostatečný rozsah a kvalitu důkazů, ze kterých by nad míru vyšší pravděpodobnosti vyplývalo, že se stal trestný čin a že jej spáchal žalobce, přičemž OČTŘ nemohly spoléhat na to, že v dalších fázích trestního řízení po zahájení trestního stíhání dojde k zajištění jiných důkazů, a to už vůbec ne po podání obžaloby, když do té doby žádné relevantní důkazy o tom, že se stal trestný čin, nezajistily. I s ohledem na závěry , soud B, je tak dle žalobce nutno uvést, že veřejná žaloba postupovala v řízení před soudem velice pasivně a „spokojila“ se s důkazy, které směřovaly, nikoliv však prokazovaly skutečnosti, v neprospěch žalobce, aniž by dostatečně zkoumala obhajobu žalobce a zjišťovala i důkazy v jeho prospěch, což vyústilo v nezákonné pokračování zahájeného trestního stíhání, a nakonec i v odsouzení žalobce, které bylo zvráceno pouze pro aktivní obhajobou žalobce. OČTŘ dle žalobce nepostupovaly v souladu se zákonem, když i přes výrazné rozpory ve zjištěných skutečnostech a důkazech se dále věcí nezabývaly a nesnažily se zjistit další skutečnosti či vyhledat další důkazy (jak ve prospěch, tak v neprospěch žalobce) a navíc pečlivě nepřezkoumaly logickou a konzistentní obhajobu žalobce a důkazy, které jí zcela podkládaly. OČTŘ zahájily trestní stíhání žalobce a dále podaly a projednaly obžalobu žalobce před soudem i přesto, že již od samého počátku byly ve věci dány zásadní pochybnosti, kdy i přesto OČTŘ činily jednotlivá rozhodnutí proti žalobci a ve vedení trestního stíhání proti žalobci pokračovaly. OČTŘ pak dokonce nijak nezohlednily a nevyhověly návrhu žalobce jako obviněného na provedení výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž žalobce v návrhu na doplnění dokazování uvedl skutečnosti, ke kterým je možné tyto svědky vyslechnout, přičemž se jednalo o podstatné okolnosti celé věci. Jejich výslechy byly pr