28 C 96/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce podal dne 10. 6. 2025 žalobu, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 21 213,72 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dle objednávky žalované na mezinárodní přepravu provedl objednanou přepravu zboží, na kterou následně vystavil fakturu č. , IBAN, , ze dne 25. 2. 2025, splatnou dne 26. 4. 2025, na částku 10 609,28 Kč, a dále fakturu č. , IBAN, , ze dne 25. 3. 2025, splatnou dne 24. 5. 2025, na částku 10 604,44 Kč. Přes veškeré telefonické urgence i předžalobní výzvu ze dne 2. 6. 2025, doručenou téhož dne, žalovaná uvedené neuhradila.2. Žalobce vzal žalobu částečně zpět podáním z 11. 6. 2025, neboť žalovaná dne 10. 6. 2025 uhradila částku 10 609,28 Kč. Soud v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) řízení částečně zastavil usnesením ze dne 19. 6. 2025, č. j. 28 C 96/2025-21.3. Žalobce dále vzal žalobu částečně zpět podáním z 7. 7. 2025, neboť žalovaná dne 30. 6. 2025 uhradila částku 10 604,44 Kč. Soud v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil usnesením ze dne 28. 7. 2025, č. j. 28 C 96/2025-27.4. Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněné ve vyhlášce č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), platí, že: „…tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.“ Čl. 31 cit. Úmluvy pak upravuje mezinárodní pravomoc soudu: „Spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání; u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.“ Soud tak dovodil, že je nadán pravomocí o sporu rozhodnout, neboť sídlo žalovaného se nachází v obvodu zdejšího soudu.5. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná si u žalobce objednala mezinárodní přepravu zboží se sjednanou dobou splatnosti v rozmezí 60 až 65 dnů ode dne obdržení CMR listů (objednávka přepravy – čl. 4 a 5 spisu), kterou žalobce provedl (mezinárodní nákladní list – čl. 7 p. v. a 8 spisu) a následně provedenou přepravu vyfakturoval žalované v částce 10 608,28 Kč se splatností 26. 4. 2025 a v částce 10 604,44 Kč se splatností dne 24. 5. 2025 (faktura – čl. 6 a 7 spisu). Žalobce odeslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 2. 6. 2025, v níž požadoval zaplacení částky 21 213,72 Kč (předžalobní výzva vč. doručenky – čl. 11 a 12 spisu).8. Na základě skutkových zjištění z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaná neuhradila dlužnou částku za provedenou mezinárodní přepravu zboží. Žalobce prokázal existenci uzavřené smlouvy o přepravě s žalovanou, na základě které se žalobce zavázal vykonat pro žalovanou coby odesílatele přepravu věci jako zásilky z místa odeslání do místa určení, a žalovaná se zavázala žalobci coby dopravci zaplatit za poskytnutou službu přepravné. Žalovaná svou sjednanou smluvní povinnost porušila a za přepravu žalobci ničeho do podání žaloby neuhradila.9. Žalobce v souladu s § 142a o. s. ř. odeslal žalované předžalobní výzvu k plnění dne 2. 6. 2025, která byla doručena téhož dne a ve které byla žalované poskytnuta lhůta k dobrovolnému plnění v rozsahu 7 dnů, tj. do 9. 6. 2025. Žaloba tak byla podána důvodně. S ohledem na plnění žalované, která uhradila jistinu nároku, soud žalobci přiznal příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím že prodlení trvalo z částky 10 609,28 Kč od 27. 4. 2025 do 10. 6. 2025 a z částky 10 604,44 Kč od 25. 5. 2025 do 30. 6. 2025.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 701,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 213,72 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 1. částečné zpětvzetí žaloby, 2. částečné zpětvzetí žaloby) a včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 551,50 Kč.11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.12. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.