45 C 124/2020-154 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 192 499,- Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.: 5 T 61/2010. Žalobce stručně shrnul průběh daného trestního řízení s tím, že toto trvalo v době podání žaloby od jeho zahájení dne 7.1.2010 do vydání usnesení Krajského soudu v Praze č.j.: 13 To 196/2019-5093, ze dne 29.8.2019, kterým došlo k zamítnutím stížnosti státního zástupce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 30.5.2018, 9 let a 10 měsíců, což lze považovat za řízení extrémně dlouhé. Řízení však dosud nebylo skončeno, byť v době podání žaloby bylo trestní stíhání žalobce bylo zastaveno z důvodu, že tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, konkrétně z důvodu nepřiměřené délky řízení s poukazem na čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Původní zprošťující rozhodnutí bylo v důsledku podaného dovolání nejvyššího státního zástupce usnesením Nejvyššího soudu č.j.: 6 Tdo 275/2020 ze dne 25.3.2020 zrušeno a lze očekávat, že průtažné řízení bude ještě značnou dobu pokračovat. Žalobce konstatoval, že celková dosavadní délka předmětného trestního řízení nebyla dle názoru žalobce zapříčiněna složitostí případu, ale průtahy a nesprávným postupem orgánů činných v trestním řízení. Žalobce sám se na délce řízení nepodílel. Od počátku s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, ke všem úkonům, o jejichž konání byl řádně vyrozuměn, se dostavil a nevyvíjel ani jakoukoliv činnost obstrukčního charakteru. Postup není veden snahou rozhodnout věc v co nejkratším možném čase, v řízení opakovaně docházelo k průtahům, když orgány činné v trestním řízení neprováděly jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Od počátku žalobce trval na své nevině, přesto se v řízení dále pokračovalo. Nejistota žalobce a obava z výsledku trestního řízení tak trvala i nadále a byla znásobena a zintenzivněna jednak tím, že se jednalo o trestní řízení a dále sankcí, která by v případě uznání vinným žalobci hrozila. Za skutek, který mu byl kladen za vinu, hrozil žalobci v krajním případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi let, což je trest velice citelný. K zásadní prodlevě došlo v období po vydání usnesení Krajského soudu v Praze č.j.: 13 To 255/2013-4254 ze dne 23.7.2013, kterým byl zrušen zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 17.10.2012 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí, když až 30.5.2018 bylo vydáno usnesení sp. zn.: 5 T 61/2010, kterým bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, tedy téměř 5 let, což je s ohledem na skutečnost, že šlo o opakované řízení v téže věci před soudem prvního stupně, doba zcela nepřiměřená. Průtahy v řízení ostatně konstatoval i Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém usnesení sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 30.5.2018 či Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí z 29.8.2019. V průběhu řízení před soudem prvního stupně došlo čtyřikrát ke změně senátu (nejprve pro podjatost dosavadní předsedkyně senátu , tituly před jménem, , jméno FO, , z důvodu přeložení předsedy senátu k výkonu funkce k jinému soudu, z důvodu změny přísedících, pro úmrtí a ukončení mandátu. Ve všech případech využili obvinění svoji zákonnou možnost a trvali na provedení celého hlavního líčení od jeho počátku. Význam předmětného řízení pro žalobce jako poškozeného byl zcela zásadní, když se jedná o trestní řízení, ve kterém je žalobce stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle ustanovení § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb., za který by v případně uznání vinným hrozila sankce trestu odnětí svobody až na 8 let, tedy sankce velice citelná. Žalobce byl omezen na svobodě od 13.1.2010 do 15.7.2010, kdy bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby na svobodu. Vedení trestního stíhání, několikaměsíční omezení na osobní svobodě a stále přítomná hrozba citelné sankce ve formě nepodmíněného trestu odnětí svobody v případě, že by byl uznán vinným, významným způsobem ovlivňovaly a stále ovlivňují kvalitu psychické pohody žalobce a kvalitu jeho života jako takovou. Po celou dobu trestního stíhání žil žalobce v nejistotě z jeho výsledku a v obavě z případně uloženého trestu. Žalobce uvádí, že v posuzovaném případě se navíc od počátku jednalo o mediálně velice sledovanou kauzu, v níž bylo zveřejňováno celé jméno žalobce i jeho fotografie. Žalobce tak byl po celou dobu trestního stíhání vystaven pozornosti médií i veřejnosti, byl opakovaně konfrontován s negativními ohlasy ve svém okolí a nepřátelskými postoji. V důsledku trestního stíhání pak přišel žalobce o pracovní příležitosti, byl propuštěn z , Anonymizováno, , kde vykonával základní 3 měsíční kurz vojenské přípravy, protože se do budoucna chtěl stát profesionálním vojákem. Trestní stíhání a s ním související vazba, mělo za následek rozpad žalobcova vztahu s přítelkyní, která neunesla tak dlouhou nepřítomnost žalobce a našla si jiného partnera. V této souvislosti žalobce odkázal na konstantní judikaturu, podle níž i při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Zároveň platí, že takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jedinec obviněn a obžalován, nestal. Byť dosud trestní stíhání neskončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem, žalobce z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: 5 T 61/2010 ze dne 30.5.2018, kterým bylo trestní stíhání žadatele pro nezákonné průtahy zastaveno, dovozoval stejný výsledek i v dalším řízení. Byť z celé žaloby nebylo jednoznačné, zda žalobce uplatňuje nárok z titulu nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) či z titulu nesprávného úředního postupu, představujícího nepřiměřenou délku řízení , v závěru jednoznačně specifikoval svůj požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, představujícího nepřiměřenou délku řízení, přičemž tento vyčíslil ve výši 20.000,- Kč za rok řízení (první dva roky v poloviční výši). Základní částku, ke které dospěl ve výši 174.999,- Kč, následně navýšil o dalších 10% z důvodu zásadního významu řízení pro žalobce a zadostiučinění nemajetkové újmy tak vyčíslil na částku 192.499,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 5.12.2019, žalovaná však nárok žalobce neuspokojila. Žalobce proto navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 5.12.2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 192.449,- Kč s přísl. v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 61/2010 jako soudu I. stupně. Žalovaná uvedla, že o průběhu žalobcem napadeného řízení má převážně poznatky pouze z tvrzení uváděných žalobcem, proto sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy tak, jak je žalobcem uplatňována v rámci podané žaloby. Žalovaná shrnula skutečnosti, které jí byly z řízení známy a konstatovala, že v postupu soudu nelze shledat zásadní období nečinnosti, délka ovlivněna zejména složitostí věci a projednáním na 3 stupních. Ohledně výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, žalovaná doplnila, že tato je zcela nepřiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe ESLP, a to obzvláště s přihlédnutím k okolnostem řízení tak, jak jsou popsány výše. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.3. Řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 18.4.2023 č.j. 45 C 124/2020-68 do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci sp.zn. 5T 61/2010, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, když i na tomto úseku řízení záviselo posouzení přiměřenosti délky řízení.4. Po rozhodnutí dovolacího soudu žalobce navrhl změnu žaloby, kdy přihlédl ke konečné délce daného řízení.5. Při ústním jednání žalovaná učinila nesporným, že délka daného řízení, které v mezidobí skončilo pravomocným odsouzením žalobce, byla nepřiměřeně dlouhá, když řízení trvalo do 27.7.2023, kdy byla dovolání odsouzených proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze odmítnuta. Vznesla však námitku, že délka daného řízení již byla žalobci kompenzována, když se promítla do výše jemu uloženého trestu. Pokud jde o tvrzení, týkající se vazby, doplnila, že tato se délky řízení jako takového netýkají.6. Soud v dané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 22. března 2024, č. j. 45 C 124/2020-110, kterým připustil změnu žaloby, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení další částky 64 166 Kč společně s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobc