45 C 281/2023-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 866.895,- Kč s příslušenstvím, představující jednak náhradu majetkové škody (obhajného) ve výši 133.562,- Kč, jednak zadostiučinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 168.333,- Kč a zadostiučinění za nezákonné stíhání ve výši 565.000,- Kč. Žalobkyně uvedla, že proti ní bylo pod sp. zn. 3 T 12/2016 vedeno u Krajského sodu v Ústí nad Labem trestní řízení pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zák. a přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zák. Trestní řízení bylo zahájeno Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru HK - detašovaného pracoviště Most, pod č. j. KRPU-56175-147/TČ-2012-040081-MX dne 5. srpna 2013 a dne 20. 9. 2013 a skončilo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2022, který potvrdil zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a který byl žalobkyni doručen dne 27. 1. 2023. Žalobkyně stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že své nároky u žalované uplatnila dne 16. 5. 2023 ve lhůtě do 4 měsíců od okamžiku, kdy jí bylo doručeno konečné rozhodnutí ve věci. Žalovaná na majetkovou škodu uhradila žalobkyni částku 91.800,- Kč, zbývající část nároku (uplatněný žalobou) odmítla nahradit, stejně jako nároky nemajetkové, v souvislosti s nimiž vznesla námitku promlčení. Žalobkyně v tomto směru polemizovala s délkou promlčecí lhůty nemajetkových nároků a namítla rozpor s dobrými mravy v souvislosti s námitkou promlčení vznesenou žalovanou, když žalobkyně by ve světle této námitky své nároky na zadostiučinění měla vznášet v okamžiku kdy nedisponuje písemným rozhodnutím ve věci a tím tedy ani kompletním odůvodněním a nemůže vyhodnotit, zda například délka řízení byla či nebyla promítnuta do rozhodnutí, případně jak. V případě žalobkyně navíc ještě v únoru 2023 trvaly důsledky nezákonného a nepřiměřeně dlouhého řízení, když v únoru 2023 ji bylo doručováno ještě usnesení o zrušení zajištění prostředků. Žalobkyně sama pak urgovala soud o doručení rozhodnut ve věci samé, když tak neučinil v zákonné lhůtě. Dle žalobkyně tak byly její nároky u žalované v květnu 2023 uplatněny včas. S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 16.5.2023 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 225.362,- Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 565.000,- Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 168.333,- Kč, a to vše v souvislosti s řízením vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 12/2016. Žalovaná požadavek žalobkyně na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení uznala důvodným co do částky 91.800,- Kč a nárok na nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, jakož i nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení zamítla jako nedůvodný, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 16.11.2023. Rovněž žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5.8.2013 a 20.9.2013. Co se týče nároku na náhradu nákladů obhajoby, žalovaná konstatovala, že z žalobkyní účtovaných úkonů by bylo možné přiznat celkem 196.970,68 Kč, a to z úkonů do roku 2014 celkem , hodnota, úkonů po 2.300,- Kč, 2 úkony po 1.150,- Kč, 25x režijní paušál 300,- Kč, 27x náhradu za promeškaný čas po 100,- Kč, z úkonů od ledna 2015 celkem 37 úkonů po 2.300,- Kč, 2 úkony po 1.150,- Kč, 39 x režijní paušál po 300,- Kč, náhradu za promeškaný čas v celkové výši 1.750,- Kč, to vše spolu s 21% DPH a cestovným po 9.542,18 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doložila vznik škody pouze ve výši 91.800,- Kč, byla žalobkyni na nákladech obhajoby přiznána toliko částka 91.800,- Kč, která jí byla poukázána na účet uvedený v žádosti č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Současně žalovaná specifikovala úkony, které žalobkyni nepřiznala (a které tak zůstaly předmětem řízení), když nebyl naplněn jeden ze základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to prokázání vzniku škody. V této souvislosti doplnila, že k prokázání vzniku škody spočívající v nákladech právního zastoupení slouží buď příjmový pokladní doklad či výpis z účtu nebo alespoň faktura prokazující vznik povinnosti k zaplacení vyfakturované částky (tj. vznik dluhu), přičemž na výzvu k doložení těchto podkladů ze dne 7.8.2023 žalobkyně reagovala tak, že doložila uhrazení toliko částky 91.800,- Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalovaná uvedla, že předmětné řízení bylo skončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10.10.2022 č.j. 6 To 63/2021-4539, kterým bylo odvolání Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podané v neprospěch žalobkyně zamítnuto a byl potvrzen zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a současně byla žalobkyně zproštěna obžaloby pro přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobkyni dne 10.10.2022. Jestliže byl nárok žalobkyně předběžně u žalované uplatněn až dne 16.5.2023, nelze než konstatovat, že nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl uplatněn až po uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i její obhájkyně Mgr. Olga Růžičková byly přítomny u veřejného zasedání konaného dne 10.10.2022 u Vrchního soudu v Praze ohledně projednání odvolání jak státního zástupce, tak i žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.8.2019 č.j. 3 T 12/2016-4331, žalovaná konstatovala, že tímto okamžikem se žalobkyně dozvěděla o vzniklé nemajetkové újmě (jednak o tom, že proti ní bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, jednak o tom, že ke dni 10.10.2022 předmětné trestní řízení pravomocně skončilo). S ohledem na shora uvedené vznesla žalovaná námitku promlčení ohledně uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, stejně tak ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, když stejně jako v rámci předběžného projednání nároků žalobkyně jsou tyto promlčeny i v tomto soudním řízení. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta a žalované byly přiznány náklady řízení.3. Žalobkyně vzala žalobu svým podáním ze dne částečné zpět, a to co do částky 133.562,- Kč s příslušenstvím, předmětem řízení tak zůstaly oba nároky z nemajetkové újmy. Žalobkyně opět v této souvislosti namítala rozpor s dobrými mravy, když jí byl zprošťující rozsudek doručen dne 16. 5. 2023, tj. ve lhůtě do 4 měsíců od okamžiku, kdy jí bylo rozhodnutí ve věci doručeno a ještě v únoru 2023 trvaly důsledky nezákonného a nepřiměřeně dlouhého řízení, když ji bylo doručováno ještě usnesení o zrušení zajištění prostředků (Usnesení ze 14. 2. 2023 bylo přiloženo k žalobě). Namítala, že zák. č. 82/1998 Sb., jednak stanoví pro české právní prostředí zcela nestandartně krátkou promlčecí lhůtu 6 měsíců pro uplatnění nemajetkové škody a pokud jde o důsledky z nedodržení lhůt je koncipován tak, že s nedodržením lhůt osobou za škodu odpovědné nejsou spojeny žádné konkrétní důsledky, avšak s nedodržením lhůt osobou poškozenou jsou spojeny důsledky fatální, a to za současného nastavení velmi krátké lhůty 6 měsíců jako doby promlčecí. Uvedená lhůta se svou délkou zcela vymyká standartním a běžným délkám promlčecích lhůt z náhrad škod a škod nemajetkových a současně se zcela vymyká princip přerušení běhu promlčecí doby, kdy poškozený se nemůže obracet přímo na soud (nezávislý subjekt) s klasickou předžalobní výzvou. Pro zastavení běhu promlčecí doby je nutno uplatnit nárok u škůdce nikoliv u soudu a současně v době po kterou je uplatněný nárok škůdcem posuzován nemůže poškozená osoba uplatnit svůj nárok u příslušného soudu. To vše doplněno tím, že škůdce nenese žádné důsledky z toho, že uplatněný nárok v zákonné lhůtě neprojedná. V této souvislosti namítala nevyváženost odškodňovacího zákona, demonstrující diskriminaci zákonné úpravy poškozených.4. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 3 T 12/2016 soud zjistil, že ve svazku č. III., kdy je tedy založeno na č.l. 4539 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.10.2022, kterým byla žalobkyně, jako tamní obžalovaná č. , hodnota, , zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 11.8.2016. Tímto způsobem Vrchní soud v Praze rozhodl, k odvolání obžalovaných, mimo jiné současné žalobkyně, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.8.2019, č.j. 3 T 12/2016 – 4331. Dle protokolu z veřej