45 C 29/2024-72 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení 91.437,00 Kč s příslušenstvím, představující zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 9Cm 191/2014. Řízení bylo zahájeno žalobou žalobce dne 5. 11. 2014, kterou se žalobce domáhal na tehdejším žalovaném (společnosti , právnická osoba, ) zaplacení 9.239.571,- Kč jako hodnoty vypořádacího podílu po zániku účasti žalobce v této společnosti. Žalobce stručně shrnul průběh řízení s tím, že strany v mezičase nalezly smír a došlo tak ke zpětvzetí žaloby a následnému pravomocnému ukončení řízení dne 10. 10. 2023. Řízení v souhrnu trvalo 8 let a 11 měsíců, a to aniž by vůbec došlo k meritornímu projednání věci. Dle žalobce se nejednalo o nijak mimořádně náročnou kauzu, neboť o základu nároku nebyl mezi stranami spor, což tehdejší žalovaný potvrdil již v rámci svého podání ze dne 15. 12. 2014. Spor plynul jen ohledně formy plnění na vypořádací podíl. Žalobce uvedl, že v řízení se vyskytla období nečinnosti, a to zejména: a) po podání žaloby dne 5. 11. 2014 musel žalobce dne 30. 3. 2015 urgovat a žádat o nařízení jednání, b) v období 11. 6. 2015 – 12. 7. 2018 bylo řízení přerušeno, avšak důvod přerušení zde dán nebyl, když řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. 50 Cm 302/2012 neřešilo žádné zásadní otázky mající dopad též do zdrojového řízení, c) od podnětu žalobce k pokračování v řízení ze dne 27. 4. 2018 bylo o tomto podnětu rozhodnuto až 12. 7. 2018, ač tou dobou se již jednalo o řízení, jehož délka přesahovala 4 roky, d) ze strany soudu bylo opakovaně nesprávně doručováno – nejprve nesprávně doručeno předvolání na den 6. 9. 2018, poté nesprávně doručen znalecký posudek, to vše přitom mělo dopad na délku řízení, e) o návrhu na přerušení řízení ze dne 4. 10. 2018 nebylo rozhodnuto bezodkladně, dokonce ani při jednání, ale kvůli tomuto bylo dokonce odročováno, f) další průtah lze spatřit i v období od 30. 10. 2018 do 9. 3. 2020, kdy byl pouze zadáván a zpracováván znalecký posudek z pověření soudu, g) po urgenci žalobce ze dne 14. 4. 2021 a žádosti o nařízení jednání došlo k nařízení jednání až dne 5. 5. 2023. Žalobce tak byl nesprávným úředním postupem poškozen a s ohledem na splnění všech zákonných podmínek dle zákona č. 82/1998 Sb., si jako způsobenou škodu uplatňuje nemajetkovou újmu. Sám žalobce svým chováním se na délce řízení nepodílel, na výzvy soudu vždy včas reagoval. Význam daného řízení pro žalobce přitom byl značný s ohledem na to, že věc se týkala majetkových práv, která se týkala rovněž jeho podnikání a sporů s bývalou manželkou, v jejichž důsledku tak byl žalobce omezen na možnostech zajistit své základní životní potřeby. Žalobce se s odvoláním na dobu uplynulou od vydání rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 domáhal navýšení základní částky pro inflaci, vyjádřenou přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za léta 2011 – 2022, vykázanou , právnická osoba, , a to částky 27.300,- Kč za jeden rok řízení, první dva roky v poloviční výši. Celkem tak žalobce vyčíslil svůj nárok na částku 216.125,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované přípisem ze dne 23. 11. 2023. Žalovaná však nároku žalobce stanoviskem ze dne 29. 1. 2024 vyhověla jen zčásti, když žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 124.688,- Kč. S poskytnutým zadostiučiněním však žalobce nesouhlasil a navrhl, aby soud jeho žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23.11.2023 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nemajetkovou újmu ve výši 91 437 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 191/2014. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno co do náhrady nemajetkové újmy a žalovaná mu poskytla zadostiučinění ve výši 124 688 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v předmětném řízení konstatovat nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od listopadu 2014 do října 2023. Celková doba řízení činila 8 let a 11 měsíců. Délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění pak žalovaná v souladu s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění vycházela zejména z délky předmětného řízení a významu předmětu řízení pro žalobce. V předmětné věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Řízení bylo vedeno před jedním stupněm soudů, který ve věci rozhodoval jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Úkolem znalce bylo určit skutečnou výši vypořádacího podílu žalobce v době zániku účasti ve společnosti, posoudit využitelnost souboru movitých věcí představujících nepeněžité plnění o ekonomicky využitelné prostředky k obdobné podnikatelské činnosti a jaká je jejich hodnota. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný. Žadatel byl v předmětném řízení žalobcem. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 9 239 571 Kč s příslušenstvím, představující hodnotu vypořádacího podílu po zániku jeho účasti ve společnosti , právnická osoba, Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná vycházela při stanovení výše odškodnění ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší). Uvedenou částku pak navýšila o celkem 5 %, přičemž základní částku nejprve snížila o 5% z důvodu složitosti řízení, naopak o zvýšila 10% za postup soudu I. , adresa, . Výsledná částka ve výši 124 688 Kč pak dle žalované odráží nejen poměry v České republice, ale také přiměřené zadostiučinění žalobci způsobené újmy, zatímco žalobcem požadovaná částka je nepřiměřená. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.3. V rámci koncentrační lhůty doplnil, že zvýšený význam řízení pro něj spočívá jednak v žalované částce, se kterou nemohl do skončení řízení disponovat, jednak ve skutečnosti, že vypořádací podíl ztělesňoval jeho dlouholeté úsilí o vybudování předmětné společnosti, o kterou byl následně připraven nekalou činností své bývalé manželky. Ta proti žalobci zahájila řadu šikanózních kroků, včetně ukončení pracovního poměru ve společnosti a následného využití exekučního řízení na vymožení bagatelní částky na výživném, kterou však nebyl schopen uhradit. V důsledku toho pak přišel o obchodní podíl na společnosti, přičemž mu náležel vypořádací podíl, jehož výše však byla mezi účastníky sporná.4. Žádostí o náhradu škody ze dne 22.11.2023, adresovanou Ministerstvu spravedlnosti, žalobce předběžně uplatnil u žalované svůj nárok na zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, vedeného pod sp.zn. 9 Cm 191/2014 u Krajského soudu v Brně, přičemž požadoval celkově částku 216.125,- Kč.5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 29.1.2024 byl nárok žalobce vypořádán a žalobci byla přiznána částka 124.688,- Kč.6. Žalobce požadoval v řízení sp.zn. 9 Cm 191/2014 u Krajského soudu v Brně žádostí ze dne 10.11.2014 o osvobození od soudního poplatku v dané věci (viz čl. 61 spisu).7. V doplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, založeného do spisu sp. zn. 9 Cm 191/2014 (na čl. 62 a 68 spisu) žalobce uváděl, že je trvale hlášen na úřední adrese u svých rodičů. U nich a u bratra našel po vypuknutí sporu se svou bývalou ženou největší oporu. Byl neplatně odvolán z funkce jednatele, vyhozen z funkce výrobního ředitele. Byl mu exekuován jeho poloviční podíl na žalované společnosti a veškerá jeho energie byla zaměřena na právní řešení eliminace z firmy. Po roce 2009 mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou vypuklo cca 15 soudních sporů, které pohltily veškerý čas i zbývající finance žalobce. Pokud jde o pracovní zařazení, žalobce uvedl, že nemá žádné příjmy ze zaměstnání, protože je přesvědčen, že je stále platně zaměstnán v žalované společnosti a že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou ve věci 10 C 328/2012 uzná, že jemu adresované oznámení o neexistenci pracovně právního poměru, nepožívá právní ochrany. Žalobce zatím nesehnal žádné odpovídající uplatnění a především zaměstnavatele, který by akceptoval jeho vytížení soudními spory s bývalou manželkou. Dále uvedl, že jeho životnost byla založena v roce 1991 a byla přerušena po založení společného s.r.o. a neplynou mu z ní žádné příjmy. Rovněž nežádal o žádné příjmy, plynoucí ze sociálního zabezpečení. Dále uvedl, že má pouze příjem z pronájmu pozemku, který se nalézá pod výrobním areálem žalované společnosti, a sice 10.500,- Kč ročně, brutto s tím, že i další jeho nemovitosti jsou významně právně zatíženy. Dále uvedl, že si půjčoval peníze na živobytí a soudní sp