45 C 209/2023-90 – Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci a) , Jméno žalobce A, , b) , Jméno žalobce B, a c) , jméno FO, , jako právní nástupci po původní žalobkyni , Anonymizováno, , jméno FO, , se po žalované domáhali náhrady škody podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve formě ušlého zisku, a to každému z nich ve výši 20.281.275 Kč, tedy v celkové výši 60.843.825 Kč. Tvrdili, že ke vzniku této škody došlo v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního soudního řízení vedeného původně pod sp. zn. 6 C 142/96, následně pod sp. zn. 6 C 105/2004 a nakonec pod sp. zn. 6 C 136/2004 před Obvodním soudem pro Prahu 6, které trvalo od 25. 11. 1996 do 8. 8. 2020, tedy 23 let a 9 měsíců. Uváděli, že předmětem uvedeného řízení byla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 250.000 Kč měsíčně za užívání jejich restituované nemovitosti, objektu , adresa, hospoda na , Anonymizováno, přičemž soud po rozsáhlém dokazování této pohledávce vyhověl a pravomocně jim ji přiznal. Přesto se žalobcům nepodařilo dosáhnout uspokojení pohledávky výkonem rozhodnutí, neboť původní žalovaní , právnická osoba, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, nebyli v době právní moci rozhodnutí schopni plnit, zatímco v dřívějších fázích řízení podle žalobců disponovali majetkem dostatečným k jejímu uspokojení. Žalobci tvrdili, že příčinou nevymahatelnosti pravomocně přiznané pohledávky nebyla objektivní insolvence dlužníků, nýbrž extrémní průtahy na straně soudu, spočívající zejména v opakovaném vracení věci odvolacím soudem, v nečinnosti soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , v třináctiletém vedení znaleckého dokazování ke stanovení výše bezdůvodného obohacení, v průtazích při rozhodování o účastenství, v prodleních při vyhotovování rozhodnutí a v procesních postupech vyžadujících zásahy nadřízených soudů a Ústavního soudu. Dále poukazovali na to, že jejich dlužníci byli po většinu rozhodné doby solventní, vlastnili více nemovitostí v , Anonymizováno, a jejím okolí, zejména v , adresa, a , Anonymizováno, , a že při rozhodnutí soudu v přiměřené době bylo možné pohledávku uspokojit nejméně v letech 2002 nebo 2017. Z těchto důvodů dovozovali, že škoda spočívala v nenastalém zvětšení jejich majetku, neboť nebýt průtahů mohli pohledávku vymoci na majetku dlužníků, který byl následně převeden nebo se stal nedostupným. Tvrdili proto naplnění všech předpokladů odpovědnosti státu, tedy existenci nesprávného úředního postupu, vznik škody i příčinnou souvislost mezi nimi, a navrhli, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobci dne 31. 1. 2023 uplatnili nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., a dále že v řízeních vedených pod sp. zn. 6 C 136/2004 a 6 C 142/96 skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Namítala však, že samotná existence nesprávného úředního postupu automaticky nezakládá nárok na náhradu škody, neboť žalobci musí prokázat rovněž vznik majetkové újmy a příčinnou souvislost mezi průtahy a ztrátou vymahatelnosti pohledávky. Podle žalované žalobci tato tvrzení nedoložili. Za spekulativní označila závěr, že při dřívějším skončení řízení by byla pohledávka žalobců reálně vymahatelná, neboť většina původních žalovaných nedisponovala majetkem, případně jej měla pouze v omezeném rozsahu, a žalobci nepředložili důkazy, že by přiznanou pohledávku přesahující 80 milionů Kč bylo možné uspokojit. Uváděla, že žalobci svůj nárok opírají o hypotetické úvahy týkající se možného průběhu řízení, odlišného právního posouzení věci, pravděpodobného chování dlužníků i jejich majetkových poměrů v minulosti. Zdůrazňovala, že je třeba bezpečně prokázat, že nebýt průtahů soudu, byla by pohledávka skutečně uspokojena, nikoliv pouze to, že žalobci mohli očekávat možnost jejího vymožení. Namítala, že žalobci nedoložili ani aktuální, ani historickou likviditu majetku dlužníků, neprokázali existenci hodnotného a reálně zpeněžitelného majetku v rozhodné době a nepředložili žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že dlužníci mohli být v konkrétním okamžiku výkonem rozhodnutí postiženi. Podle žalované proto chyběla zřejmá příčinná souvislost mezi průtahy řízení a tvrzeným ušlým ziskem. Uzavřela, že žalobci neunesli důkazní břemeno ohledně existence ani výše škody, jejich tvrzení byla založena na odhadech a hypotetických úvahách, a navrhla proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Z procesní opatrnosti navrhla, aby v případě případného vyhovění žalobě byla lhůta k plnění stanovena na 15 dnů od právní moci rozsudku.3. V průběhu řízení žalobce c) , jméno FO, dne , datum, zemřel, v důsledku čehož ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Soud proto usnesením ze dne 24. 6. 2025, č. j. 45 C 209/2023-51, řízení přerušil do pravomocného skončení dědického řízení. Po skončení dědického řízení soud usnesením ze dne 25. 11. 2025, č. j. 45 C 209/2023-61, rozhodl o pokračování v řízení a současně určil, že na místo zemřelého žalobce c) bude v řízení pokračováno s , Jméno žalobce C, , nar. , Datum narození žalobce C, , bytem , adresa, , která vstoupila do práv a povinností žalobce c), o něž v tomto řízení jde.4. Soud v průběhu řízení postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobce o potřebě doplnit skutková tvrzení rozhodná pro posouzení nároku na náhradu majetkové škody spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu. Žalobci byli vyzváni zejména k doplnění tvrzení o konkrétních průtazích v původním řízení, o době, ve které mělo řízení podle jejich názoru skončit, pokud by k těmto průtahům nedošlo, a o skutečnostech, z nichž dovozují příčinnou souvislost mezi tvrzenými průtahy a vznikem škody. Na základě uvedeného poučení žalobci doplnili svá skutková tvrzení podáním ze dne 24. 4. 2026. V tomto podání nově konkretizovali jednotlivé časové úseky v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 142/96, resp. 6 C 136/2004, které považovali za průtahy v řízení. Za průtahy označili zejména prodlevy mezi jednotlivými jednáními, přerušení řízení v období od listopadu 1998 do ledna 2001, vydání doplňujícího rozsudku v roce 2002, prodlevy po zrušujícím nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, délku dokazování týkajícího se výše bezdůvodného obohacení, rozhodování o přistoupení společnosti , právnická osoba, . do řízení, dokazování prováděné v souvislosti s námitkami započtení investic, navrhování revizního znaleckého posudku a rovněž postup soudu při vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí. Žalobci vyčíslili celkovou dobu těchto tvrzených průtahů na 132 měsíců, tedy 11 let, a uvedli, že bez těchto průtahů mohlo být řízení podle jejich názoru skončeno nejpozději dne 31. 12. 2009. Současně doplnili tvrzení týkající se vzniku škody a příčinné souvislosti mezi označenými průtahy a tvrzenou nedobytností pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6.5. Žádostí o náhradu škody podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. adresovanou Ministerstvu spravedlnosti dne 31. 1. 2023 , Jméno žalobce A, , , Jméno žalobce B, a , jméno FO, uplatnili nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku, který dovozovali z nepřiměřené délky řízení vedeného před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. 6 C 136/2004, původně pod sp. zn. 6 C 142/96. V žádosti uvedli, že řízení bylo zahájeno dne 25. 11. 1996 a pravomocně skončilo dne 8. 8. 2020. Dále popsali předmět původního řízení, jeho procesní průběh, navazující řízení vedené pod sp. zn. 6 C 117/92, jednotlivé okolnosti, které považovali za nesprávný úřední postup, průběh exekučního řízení vedeného na základě pravomocných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, majetkové poměry jednotlivých dlužníků a důvody, pro které považovali svoji pohledávku za nedobytnou. Současně uvedli, že každému z nich vznikl ušlý zisk ve výši 20.000.000 Kč a požádali Ministerstvo spravedlnosti o poskytnutí náhrady škody v uvedené výši.6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 7. 2023 bylo rozhodnuto o žádosti , jméno FO, , , Jméno žalobce B, a , jméno FO, o poskytnutí odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo v něm shrnulo průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 136/2004, uvedlo jeho jednotlivé procesní etapy a konstatovalo, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Dále se zabývalo podmínkami odpovědnosti státu za škodu, posuzovalo otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a průběhem řízení a uzavřelo, že požadovaný nárok na náhradu majetkové škody není možné mimosoudně vypořádat. Současně uvedlo, že žadatelé podle jeho názoru neprokázali vznik ani výši majetkové škody a neprokázali příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.7. Článkem uveřejněným v Lidových novinách dne 17. 1. 1992 pod názvem „, právnická osoba, do roka a do dne“ byly popsány okolnosti týkající se postavení a činnosti , právni