45 C 24/2026-32 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně, nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, se žalobou domáhá po Žalovaném, jako dědici po zůstavitelce paní , jméno FO, , nar. 16. 8. 1985, posledně bytem , adresa, , zemřelé dne 31. 12. 2022 (dále jen „Zůstavitelka“), zaplacení částky 15 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 12. 12. 2022 uzavřela se Zůstavitelkou smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě se zavázala poskytnout Zůstavitelce jistinu až do výše 30 000 Kč, kterou se Zůstavitelka zavázala vrátit do 11. 1. 2023 spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že Zůstavitelce fakticky poskytla jistinu v celkové výši 12 000 Kč ve čtyřech tranších dne 12. 12., 14. 12., 18. 12. a 20. 12. 2022, přičemž Zůstavitelka z úvěru neuhradila ničeho a dne 31. 12. 2022 zemřela. Vzhledem k tomu, že dle § 1701 občanského zákoníku dluhy zůstavitele přecházejí na dědice a Žalovaný jako jeden z dědiců nabyl dědictví s odpovědností za dluhy Zůstavitelky v rozsahu 50 % čisté hodnoty pozůstalosti, uplatňuje Žalobkyně svůj nárok proti Žalovanému v rozsahu odpovídající jeho dědickému podílu. Ke dni úmrtí Zůstavitelky činila dlužná částka dle vyčíslení Žalobkyně 15 500 Kč, kterou se Žalobkyně domáhá po Žalovaném zaplatit. Žalobkyně dále tvrdí, že Žalovanému zaslala opakované výzvy k plnění, včetně předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2025, avšak bez výsledku. V doplnění žaloby na výzvu soudu ze dne 9. 2. 2026 Žalobkyně popsala postup, jímž hodnotila úvěruschopnost Zůstavitelky před uzavřením smlouvy o úvěru, a uvedla, že podle jejího názoru splnila požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, když vycházela z tvrzení Zůstavitelky, z údajů z výpisu z účtu poskytnutého prostřednictvím služby Kontomatik, z lustrací v NRKI, insolvenčním rejstříku a exekučních evidencích, a uzavřela, že Zůstavitelka byla dostatečně úvěruschopná.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů předložených žalobkyní; žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně a žalovaný mlčky ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Na základě předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:5. Dne 12. 12. 2022 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním mezi žalobkyní , právnická osoba, . a dlužnicí , jméno FO, . Smlouvou bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne dlužnici bezúčelový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem až do výše 30 000 Kč, přičemž první tranše úvěru činila 4 000 Kč, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového limitu činila 1410,33 %, počet splátek byl stanoven na jednu jedinou a datum splatnosti bylo určeno na 11. 1. 2023; při čerpání celého limitu by dlužnice byla povinna zaplatit jednorázovou splátku ve výši 37 610 Kč, a celkový poplatek za sjednání úvěru činil 7 500 Kč (smlouva o úvěru č. 23411852). Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost dlužnice prostřednictvím interního výpisu, v němž posuzovala její finanční situaci (výpis o posouzení úvěruschopnosti k osobě , jméno FO, ). Z předloženého výpisu z běžného účtu dlužnice za období 4/2021–4/2022 soud zjistil, že dlužnice pobírala pravidelné dávky ČSSZ, zejména invalidní důchod ve výši cca 16 584 Kč měsíčně, a dále mimořádné dávky, například doplatek ve výši 74 571 Kč, přičemž měla i příležitostné příjmy z hazardní společnosti , právnická osoba, . i z půjčkových společností, jako jsou , Anonymizováno, , , právnická osoba, či , Anonymizováno, Současně dlužnice měla značné měsíční výdaje, zejména pravidelné inkaso SIPO ve výši cca 5 000–7 500 Kč měsíčně, úhrady za , Anonymizováno, cca 1 160–1 300 Kč měsíčně, a dále prováděla velmi vysoké výběry hotovosti, mimo jiné –60 000 Kč, opakovaně –50 000 Kč a další částky v řádech tisíců až desítek tisíc korun. V období roku 2021–2022 uskutečňovala dlužnice mimořádně vysoký počet plateb na hazard, zejména na portál www., Anonymizováno, .cz přes GoPay, a dále platby kartou u „, jméno FO, “, typicky v částkách –100 až –2 000 Kč, často i několikrát denně, což představovalo souhrnné výdaje na hazard ve výši 80 000 až 150 000 Kč ročně (výpis z běžného účtu). Dlužnice skutečně čerpala úvěr formou několika postupných tranší, a to ve dnech 12. 12. 2022 (4 000 Kč), 14. 12. 2022 (2 000 Kč), 18. 12. 2022 (3 000 Kč) a 20. 12. 2022 (3 000 Kč), celkem tedy 12 000 Kč, které jí byly odeslány bezhotovostním převodem na její účet (potvrzení o provedení platby ze dne 12. 12. 2022; potvrzení o provedení platby ze dne 14. 12. 2022; potvrzení o platbě ze dne 18. 12. 2022; potvrzení o provedení platby ze dne 20. 12. 2022). Dlužnice na úvěr do své smrti neuhradila žádnou platbu a k datu úmrtí činila její dlužná částka 15 500 Kč (vyčíslení pohledávky č. 23411852). V pozůstalostním řízení vedeném po dlužnici Obvodní soud pro Prahu 5 dne 16. 9. 2025 sdělil údaje o dědickém řízení a osobě dědice, přičemž dědicové uplatnili výhradu soupisu a odpovídají za dluhy zůstavitelky v rozsahu 50 % dědic , Jméno žalovaného, , 25 % dědic , právnická osoba, a 25 % dědička , jméno FO, (sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 9. 2025, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2023, č. j. 32 D 80/2023-47). Žalobkyně zaslala dědici předžalobní výzvu k úhradě dluhu dne 8. 7. 2025, která byla prokazatelně odeslána prostřednictvím poštovních služeb (předžalobní výzva ze dne 8. 7. 2025 + podací lístek + dodejka).6. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:7. Dlužnice , jméno FO, uzavřela dne 12. 12. 2022 se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě jí mohl být poskytnut bezúčelový úvěr až do výše 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako jednorázově splatný k datu 11. 1. 2023 s tím, že při plném čerpání by byla dlužnice povinna uhradit částku 37 610 Kč včetně sjednaného poplatku za sjednání úvěru. Po uzavření smlouvy dlužnice postupně čerpala několik tranší úvěru, a to v celkovém objemu 12 000 Kč, které jí byly odeslány na její účet během několika dní po uzavření smlouvy. Dlužnice na poskytnutý úvěr již neuhradila žádnou splátku a ke dni její smrti zůstal úvěr nesplacen v rozsahu odpovídajícím výši poskytnuté jistiny a souvisejících sjednaných plateb. Ze sledovaného období před uzavřením úvěru vyplývá, že dlužnice pobírala pravidelné sociální dávky, zejména invalidní důchod, doplněné o mimořádné jednorázové platby, a že její hospodaření se vyznačovalo častým přijímáním finančních prostředků od hazardních společností a půjčkových subjektů. Současně pravidelně hradila vysoké částky za SIPO a další běžné měsíční platby a prováděla rozsáhlé výběry hotovosti v částkách dosahujících desetitisíců až statisíců korun. Významná část jejích výdajů směřovala na hazardní činnost, která zahrnovala velký počet menších plateb uskutečňovaných prakticky denně. Po smrti dlužnice bylo zahájeno pozůstalostní řízení, v němž byl zjištěn dědic, kterému byla následně zaslána výzva k úhradě dluhu představující neuhrazený úvěr poskytnutý dlužnici krátce před její smrtí.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou zavazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, z