5 C 283/2017-213 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 7. 6. 2017, která byla podána u soudu téhož dne, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 289 754 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že poskytla poškozeným [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] (dále jen„ poškozená č. 1“) a [právnická osoba] (dále jen„ poškozená č. 2“) z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojistné plnění v celkové výši 474 354 Kč (poškozené č. 1 vyplaceno 466 850Kč, poškozené č. 2 vyplaceno 7 504 Kč). Podkladem pro výplatu pojistného plnění byla škodní událost ze dne 18. 9. 2014, kterou byla způsobena újma na majetku poškozených (poškození vozidla [automobil] [automobil], [registrační značka] a vozidla [automobil] [automobil], [registrační značka]). Škodu způsobil svým protiprávním jednáním žalovaný. Odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu potvrzuje trestní příkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24.2.2015. S ohledem na odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu dle § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (ve znění platném do 31. 12. 2014), došlo k naplnění podmínek vzniku regresního nároku žalobkyně a na jeho základě má žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu toho, co z titulu smluvního pojištění plnila. Žalobkyně při výpočtu výše pojistného plnění v částce 466 850 Kč vycházela u poškozené č.1 ze stanoviska likvidátora (viz. prohlídka vozu ze dne 3.12.2014); z Faktury [číslo] na částku 366 028 Kč a Faktury [číslo] na částku 8 189Kč, kterými byly vyčísleny náklady na opravu poškozeného vozidla; z Faktury [číslo] [rok] na částku 104 544 Kč, která zahrnuje náklady za využití náhradního vozidla poškozenou po dobu opravy poškozeného vozidla, náklady za náhradní vozidlo však byly žalobkyní proplaceny pouze v částce 80 937Kč, neboť došlo k odpočtu nelikvidních položek (neakceptovatelná doba zapůjčení, nadhodnocena denní sazba půjčovného); z náhrady nákladů za poškozenou dětskou autosedačku v částce 11 046 Kč a náhrady za zvýšení nákladů na telefon v částce 650 Kč. Žalobkyně tak za tuto položku vyplatila poškozené č. 1 celkem částku ve výši 11 696 Kč. Při stanovení výše náhrady vycházela z faktury [číslo] za novou autosedačku a faktur za telefonní služby. Žalobkyně na náhradu škody poškozené č. 1 vyplatila částku v celkové výši 466 850 Kč. Při řešení pojistné události a výpočtu pojistného plnění přihlédla žalobkyně k požadavku poškozené č. 1, která se rozhodla opravu poškozeného vozidla řešit uvedením do předešlého stavu. Protože oprava byla technicky možná a předpokládaná cena opravy značně nepřevýšila cenové rozpětí obvyklých cen na trhu, považuje žalobkyně tento postup za zcela v souladu s právními předpisy (§ 2951 zákona 89/2012 Sb. o.z.). Na pojistném plnění vyplatila žalobkyně poškozenému č. 2 částku ve výši 7 504 Kč. Při stanovení výše pojistného plnění vycházela z Faktury [číslo]. Plnění bylo vyplaceno bez připočtení příslušné sazby DPH. Žalobkyně tvrdila, že opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 474 354 Kč, naposledy dopisem ze dne [datum], žalovaný však na tento dopis adekvátně nereagoval a dlužnou částku neuhradil. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 3. 2017. Na tuto výzvu reagoval žalovaný prostřednictvím právního zástupce a vedl s žalobkyní obsáhlou mimosoudní komunikaci. K mimosoudní dohodě účastníků nedošlo. Po ukončení mimosoudního jednání však žalobkyně obdržela od žalovaného dne 5. 5. 2017 platbu ve výši 160 000 Kč a dne 9. 5. 2017 platbu ve výši 27 600 Kč Celkem tak žalovaný na dlužnou částku uhradil 187 600 Kč. Dle názoru žalobkyně, na částečné plnění ze strany žalovaného, jež byl právně zastoupen, a tedy učinil tak zcela s rozmyslem a po posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně, je nutno pohlížet jako na uznání odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu, a tedy uznání regresivního nároku žalobce vůči žalovanému. Žalobkyně tuto částku započetla na jistinu pohledávky. Žalobkyně žalobním návrhem požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 474 354 Kč od 8. 3. 2017 do 9. 5. 2017 a z částky 286 754 Kč od 10. 5.2017 do zaplacení. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu, nárok žalobkyně neuznal, a to ani z části. Žalovaný učinil nesporným tvrzení žalobkyně, že svým protiprávním jednáním způsobil škodu na vozidle [automobil] [automobil], [registrační značka] a na vozidle [automobil] [automobil], [registrační značka], přičemž odpovědnost žalovaného byla potvrzena trestním příkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. [číslo jednací]. Žalovaný tvrdil, že není ve věci pasivně legitimován, neboť dne 18.9.2014, kdy došlo ke vzniku předmětné škody, užíval vozidlo výlučně pro služební účely, na základě smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem dne 19.11.2012, kterou mu bylo vozidlo společnosti [právnická osoba] [automobil] [registrační značka] svěřeno pro služební i soukromé účely. Žalovaný zpochybnil výši škody, jak byla vyčíslena žalobkyní. Tvrdil, že položky na předložených fakturách neodpovídají cenám, které jsou za dané předměty a služby v daném čase a místě obvyklé a zda byly všechny díly na opravu skutečně spotřebovány. Dále žalovaný zpochybnil částku 104 544 Kč fakturovanou společností [právnická osoba], [IČO] za půjčení náhradního vozidla na dobu 54 dnů. Tvrdil, že ani částka 80 937Kč požadovaná žalobkyní neodpovídá realitě, neboť nebyl důvod, aby poškozená měla půjčené vozidlo téměř dva měsíce, když se jedná o opravu, kterou lze provést v řádu týdnů a ani žalobkyní vyplacená částka neodpovídá půjčovnému, které je za daný vůz v daném čase a místě obvyklé. Škoda, kterou žalovaný svým jednáním způsobil, byla nejprve vyčíslována v rámci trestního řízení, kdy tato škoda byla v trestním příkaze [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. [číslo jednací] vyčíslena částkou ve výši 188 470 Kč. Tato částka by pak měla odpovídat škodě, kterou žalovaný způsobil, když vozidlem [automobil], [registrační značka] havaroval a naboural další dvě motorová vozidla – [automobil] [automobil], [registrační značka] a [příjmení] [jméno], [registrační značka]. K této částce dospěl soud v trestním řízení na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] z oboru strojírenství, ekonomika, kterého orgán činný v trestním řízení opatřením ze dne 30. 5. 2014, [číslo jednací], do trestního řízení přibral. Částka, kterou žalobce poškozené [jméno] [příjmení] údajně vyplatil, tak nemůže odpovídat výši skutečně způsobené škody, když tato byla soudním znalcem vyčíslená částkou ve výši 99 960 Kč. V této částce je pak zohledněna i škoda na vozidle žalovaného a dalším vozidle, které žalovaný poškodil. Žalobkyně vyčíslila škodu částkou, která je téměř pětkrát vyšší. Žalovaný zadal vypracování znaleckého posudku Znaleckému ústavu [právnická osoba], který ohledně výše způsobené škody vypracoval dne [datum] znalecký posudek č. A – 6. Znalecký posudek se do detailu zabývá stanovením časové a obecné ceny motorového vozidla [automobil] [automobil], [registrační značka] před dopravní nehodou, tj. ke dni [datum] a stanovením ceny zbytků vozidla po dopravní nehodě a stanovení výše škody na uvedeném vozidle. Závěry znaleckého posudku pak potvrdily domněnky žalovaného, že výše škody na vozidle, tak jak jí vyčíslila žalobkyně, neodpovídá skutečnosti. Dle znaleckého posudku obecná cena vozidla před dopravní nehodou, tj. ke dni [datum], činila částku 317 700 Kč, tedy byla před dopravní nehodou nižší, a to o částku 149 150 Kč, nežli částka, kterou žalobce na opravu vozidla údajně vynaložil. Dále byla znaleckým posudkem stanovena prodejní cena zbytků vozidla ve výši 130 100 Kč. Tato částka byla pak odečtena od obecné ceny vozidla před nehodou ve výši 317 700 Kč a tímto ze závěru znaleckého posudku vyplynulo, že žalovaný způsobil celkovou škodu na vozidle ve výši 187 600 Kč. Se závěrem znaleckého posudku ze žalovaný ztotožnil a tuto částku také ve prospěch žalobkyně poukázal. Výše žalobkyní vyčíslené škody neodpovídá výši faktické škody, kterou žalovaný svým jednáním způsobil. Žalovaný považuje postup žalobkyně za rozporný s dobrými mravy, když zvolila likvidaci pojistné události formou opravy vozidla, nikoli totální škodou, když bylo zřejmé, že předpokládané náklady budou vyšší nežli obvyklá cena poškozeného vozidla. 3. Platebním rozkazem ze dne 12.7.2017, č.j. [číslo jednací] Obvodní soud pro Prahu 3 žalobnímu návrhu vyhověl. Žalovaný podal do platebního rozkazu včas odpor se shora uvedeným vyjádřením k žalobě. 4. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že protiprávním jednáním žalovaného, ve večerních hodinách dne [datum] ([anonymizováno] hod), byla způsobena újma na majetku poškozených, a to poškozením vozidla [značka automobilu] [automobil], [registrační značka] a vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Odpovědnost žalovanéh