11 C 107/2020-266 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 4. 2020 doplněnou podáním ze dne 10. 2. 2021 (č.l. 155) a ze dne 10. 6. 2021 (č.l. 166) domáhala na žalované zaplacení částky 1 666 034,51 Kč s příslušenstvím představující náklady na léčbu žalované vyplacené žalobkyní zdravotnickým zařízením za období od 5. 9. 2017 do 2. 1. 2018, ačkoliv pro úhradu z prostředků veřejného zdravotního pojištění žalovaná nesplnila zákonné podmínky a je tak povinna tuto částku žalobkyni zaplatit. K odůvodnění dále uvedla, že žalovaná je státní občankou Ukrajiny, dne 17.7.2017 podala žádost o vydání povolení k zaměstnání v České republice na volné pracovní místo u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] 01 [obec] (dále [anonymizováno]“) v pracovním zařazení pomocní pracovníci ve smíšeném hospodářství. Dne 24.7.2017 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích vydal povolení k zaměstnání dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a to na období od 1.9.2017 do 29.11.2017. Dne 5.9.2017, resp. dne 11.9.2017 žalovaná se zaměstnavatelem uzavřela pracovní smlouvu jako pomocná pracovnice smíšeného hospodářství, přičemž konkrétním druhem práce byl sběr sezónního ovoce. Hromadným oznámením ze dne 6.9.2017 zaměstnavatel žalovanou přihlásil ke zdravotnímu pojištění od 5.9.2017. Dne 12.9.2017 nastoupila žalovaná do zdravotnického zařízení za účelem léčby závažného onkologického onemocnění. Zaměstnavatel je česká společnost založená občany Ukrajiny (společníci i jednatelka jsou Ukrajinci) a zaměstnávající rovněž výhradně občany Ukrajiny. Žalobkyně dne 26.10.2018 provedla u zaměstnavatele kontrolu za období září 2017 až září 2018. V průběhu kontroly žalobkyně mimo jiné šetřila okolnosti uzavření pracovního poměru žalovanou se zaměstnavatelem a vznik účasti žalované na veřejném zdravotním pojištění. Kontrolou bylo zjištěno, že žalovaná byla na základě uzavřené pracovní smlouvy a doloženého pracovního povolení přihlášena k zdravotnímu pojištění na VZP ČR od 5.9.2017. Po provedených šetřeních žalobkyně dospěla k závěru, že zaměstnání žalované na základě této pracovní smlouvy vzniklo fiktivně za účelem bezplatného čerpání hrazených služeb žalovanou v České republice, proto uzavření pracovního poměru a s tím související vznik účasti na zdravotním pojištění neuznala, neboť uzavření pracovního poměru považuje za neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Žalobkyně zpětně zrušila přihlášení žalované k zaměstnavateli a vrátila již odvedené pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Žalobkyně v průběhu kontroly zjistila řadu okolností, které vzbudily její pochybnosti ohledně pracovního poměru žalované a z nichž žalobkyně nabyla přesvědčení, že se jednalo o fiktivní sjednání pracovního poměru za účelem bezplatného čerpání hrazených služeb žalovanou v České republice. Z přijímací zprávy vypracované Ústavem hematologie a krevní transfuze dne 3.11.2017 vyplývá, že:,,se u žalované asi v polovině července 2017 objevil pocit bolesti v krku při polykání, asi jako při angíně. Pro zhoršení bolestí v krku byla koncem července 2017 vyšetřena na Ukrajině v Užhorodu. Zjištěna expanze v levé tonzile, 1.8.2017 provedena biopsie.“ Dále z lékařské zprávy vyplývá, že:,,žalovaná byla začátkem září hospitalizována v Užhorodu pro epistaxi (tzn. krvácení z nosu), slabost, námahovou dušnost. (…) Na základě pracovního povolení s pojištěním u VZP a doporučení na Ukrajině přijela 7.9.2017 do [obec], kde má sestru a zázemí. [číslo] 13.9.2017 hospitalizována po osobní domluvě v ÚVN.“ Žalovaná se tedy již na Ukrajině dozvěděla o svém závažném onkologickém onemocnění. Tento závěr vyplývá i z Ambulantní zprávy sepsané dne 14.9.2017 ve Všeobecné fakultní nemocnici v [obec]. Žalobkyně disponuje odbornými pracovníky – revizními lékaři, z tohoto důvodu požádala svoji revizní lékařku o zhodnocení zdravotnické dokumentace žalované. Z vyjádření mimo jiné vyplývá, že na základě biopsie provedené dne 1.8.2017 v Užhorodě a vyhodnocené dne 15.8.2017 Institutem experimentální patologie, onkologie a radiobiologie Kyjev bylo žalované již na Ukrajině, tedy před jejím příjezdem do České republiky, diagnostikováno nádorové onemocnění. Žalovaná následně přijela do České republiky s výsledky z Ukrajiny, kde jí řekli, že jí nemohou poskytnout náležitou terapii. Ze zdravotnické dokumentace [ulice] vojenské nemocnice (dále jen,,ÚVN“) plyne, že žalovaná sama uvedla, že:,,pochází z Ukrajiny, kde má manžela a 3 děti, v České republice žije přechodně po dobu léčby u sestry“. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná do zaměstnání ani nenastoupila. Přestože je v pracovní smlouvě původně uvedeno datum nástupu 5.9.2017 a zaměstnavatel ji přihlásil k pojištění již od 5.9.2017, do lékařské zprávy sama uvedla, že do České republiky přijela až 7.9.2017. Na základě kontroly žalobkyně u zaměstnavatele bylo datum nástupu do zaměstnání změněno na 11.9.2017. Dne 12.9.2017 již byla žalovaná hospitalizována v ÚVN, a to po osobní domluvě. Žalovaná tak mohla pracovat pouze jediný den, a to 11.9.2017, neboť dny 9.9.-.10.9 připadají na víkend. Pokud by však osobní domluva v ÚVN proběhla v den předcházející hospitalizaci, tzn. 11.9.2017, nemohla žalovaná do zaměstnání ani nastoupit (jednalo se o sběr sezónního ovoce v jižních Čechách, ÚVN sídlí v [obec]). Tedy vzhledem k tomu, že a) se žalovaná musela o svém závažném onkologickém onemocnění dozvědět již na Ukrajině a b) na Ukrajině jí nemohla být poskytnuta náležitá terapie, přičemž c) okamžitě po svém příjezdu do České republiky nastoupila do ÚVN a d) mohla pracovat maximálně jeden pracovní den, dovodila žalobkyně fiktivnost uzavřeného pracovního poměru za účelem bezplatného čerpání hrazených služeb žalovanou v České republice. Dne 25.10.2017 podala žalovaná prostřednictvím zmocněnce (své sestry) u Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR žádost o pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. V návaznosti na tuto žádost odbor azylové a migrační politiky MV ČR povolil žalované pobyt a udělil jí vízum strpění dle ust. § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od 3.1.2018 do 2.1.2019. V tomto období již žalovaná spadá do kategorie státních pojištěnců, poskytnuté zdravotní služby tedy byly v souladu s právními předpisy hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění. Z tohoto důvodu žalobkyně zahrnula do žaloby období od 5.9.2017 do 2.1.2018. Žalobkyně tedy uzavírá, že v období od 5.9.2017 do 2.1.2018 nebyla žalovaná pojištěnkou žalobkyně a v období od 12.9.2017 do 2.1.2018 bezplatně čerpala zdravotní služby na účet žalobkyně v celkové výši 1 666 034,51 Kč. Tuto částku žalobkyně za žalovanou reálně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb a požaduje ji po žalované vyplatit zpět. Úhradu zdravotních služeb tvoří úhrada za poskytnutou ambulantní péči ve výši 390 742,03 Kč, úhrada za hospitalizační péči ve výši 1 263 503,63 Kč, úhrada za dopravu činila 845,52 Kč a úhrada za léky na receptech činila 10 943,33 Kč. V součtu se jedná o částku 1 666 034,51 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nezpochybňuje, že by pracovní smlouva uzavřená mezi žalovanou a zaměstnavatelem po formální stránce nesplňovala zákonem požadované náležitosti, přesto považuje uzavření pracovního poměru ve smyslu ust. § 580 ve spojení s ust. § 588 o.z. za neplatné pro zjevný rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Zároveň se dle názoru žalobkyně jedná o nepoctivé jednání žalované a zjevné zneužití práva, neboť žalovaná zneužila principů, na nichž stojí systém veřejného zdravotního pojištění. V jednání žalované shledává žalobkyně zejména rozpor s veřejným pořádkem, neboť její chování vykazuje rysy tzv. sociální turistiky. Blízká časová souvislost mezi uzavřením pracovní smlouvy a nastoupením léčby není dle názoru žalobkyně náhodná. Žalovaná sama v ÚVN sdělila, že žije s manželem a dětmi na Ukrajině a v České republice je pouze za účelem léčby, neboť na Ukrajině jí nebylo možno poskytnout náležitou terapii. Žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp.zn l .ÚS 2/15 ze dne 3. května 2017, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že,,základním dělícím kritériem (pro bezplatné poskytování zdravotních služeb) není otázka existence státního občanství, nýbrž faktického sepětí jedince a státu v podobě pobytu či výkonu práce na jeho území.“ Je zjevné, že v případě žalované nelze o žádném faktickém sepětí s Českou republikou hovořit. Žalobkyně jakožto správce veřejných prostředků nemůže tolerovat, aby osoby, které nemají žádný faktický vztah k České republice a žádným způsobem se nepodílejí na systému veřejného zdravotního pojištění, z něj bezplatně čerpaly zdravotní služby. V podání ze dne 10. 2. 2021 žalobkyně dále upřesnila, že podstatné skutečnosti o fiktivnosti uzavřeného pracovního poměru žalobkyně zjistila zejména v souvislosti s provedením mimořádné kontroly [právnická osoba] s.r.o. dne 26.6.2018. Z předložených podkladů vyplynulo spousta nesrovnalostí a rozporů: 1) žalovaná se údajně dostavila do sídla společnosti dne 4.9.2