11 C 268/2020-172 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 9. 2020 doplněnou podáním ze dne 11. 1. 2021 (č.l. 66) ve znění částečného zpětvzetí žaloby učiněné při jednání dne 7. 9. 2021 domáhala na žalovaném povinnosti zajistit na vlastní náklady v deníku AHA! a na internetových serverech Ahaonline.cz, Blesk.cz a Super.cz uveřejnění omluv za výroky popsané ve výroku tohoto rozsudku a dále zaplacení částky 200 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy v penězích. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný jako bývalý manžel žalobkyně a otec jejich společné dcery [jméno] od roku 2019 i v minulosti šíří o žalobkyni nepravdivé zprávy týkající se vztahu žalobkyně a jejich společné dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], která byla soudem omezena ve způsobilosti k právním úkonům a jejíž je žalobkyně opatrovnicí. Žalobkyně jako nepravdivé a difamační označila 1) vyjádření žalovaného v deníku AHA! ze dne 17. 1. 2019 ve znění:„ [příjmení], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších šťastných a hlavně svobodných let ne v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě“, přičemž toto prohlášení publikoval žalovaný rovněž [datum] na webovém serveru Ahaonline!.cz a dne [datum] na serveru Blesk.cz; 2) prohlášení žalovaného ve znění:„ Protože ji její matka nechala zbavit svéprávnosti,…“ učiněné žalovaným v deníku AHA! dne [datum] a na serveru Ahaonline.cz a dne [datum] na serveru Blesk.cz; 3) prohlášení žalovaného ve znění:„ Bohužel, já mám teďka neustálý soudní spory s bývalou ženou, která si chce [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“ učiněné dne [datum] a publikované na internetových stránkách deníku Super.cz. Žalobkyně označila veškeré výše uvedené výroky žalovaného jako nepravdivé, lživé a difamační, poukázala na to, že pravdivost těchto tvrzení musí prokázat žalovaný. Tvrzení žalovaného jako taková zasahují do osobnostních práv žalobkyně. Z obsahu článků je zřejmé, že žalovaný je šířil na veřejnosti a negativně ovlivňují pověst žalobkyně na veřejnosti, její vážnost ve společnosti, její čest a soukromí a zejména se dotýkají silně její rodiny (nejen vztahu s dcerou [jméno], ale i s druhou dcerou, která se vším žalobkyni pomáhá). Žalovaný zasáhl nejen sféru osobnostní, ale rovněž pracovní, když zveřejněná dehonestující vyjádření žalovaného následně byla častým tématem kolegů žalobkyně, kteří se tázali na její vztah k dceři a na celou situaci. Žalobkyně rovněž od května 2018 do února 2019 byla nezaměstnaná, aby byla plně k dispozici dceři. Následně ustoupila ze své kariéry a v září 2019 nastoupila na pozici asistenta pedagoga. Co se týče pobytu dcery [jméno] v denním stacionáři, dcera je tam velmi spokojená, navštěvuje jej pouze ve dne, zapojuje se do práce v chráněné dílně; žalobkyně poukazuje na skutečnost, že zdravotní stav dcery [jméno] vyžaduje nepřetržitou péči, dcera není schopna se o sebe postarat. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že citlivost tématu neznamená automaticky nemožnost kritiky, ale jde o meze, které zde byly hrubě překročeny. Vyjádření žalovaného jsou nejen nepravdivá, ale zraňující obecně v intimní sféře. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že výroky žalovaného byly uveřejněny v jedněch z nejčtenějších periodik v České republice v tištěné i internetové podobě vydání. Samotná omluva proto nenaplňuje preventivně sankční funkci, žalovaný sleduje skandalizační a pomlouvačné cíle s vysokou mírou zranitelnosti. V důsledku výroků žalovaného žalobkyně musela vyhledat psychologickou pomoc, kam již víceméně pravidelně dochází. Žalobkyně dále odmítla tvrzení žalovaného, že by sama oslovila jakékoliv média za účelem propagace svých postojů. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V podání ze dne 3. 12. 2020 (č.l. 38) a ze dne 18. 6. 2021 (č.l.116) uvedl, že a) není prokázán zásah do osobnostních práv žalobkyně, zejména nebylo prokázáno, že označenými výroky by došlo ke zveřejnění nepravdivého údaje o žalobkyni; b) nároky žalobkyně uplatněné žalobou jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy, neboť rovněž žalobkyně v minulosti medializovala konfliktní situaci s žalovaným při sporech o péči o dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně], přičemž v daném případě lze prokazatelně doložit, že podané a zveřejněné informace se nezakládaly na pravdě. Pokud se nyní žalobkyně domáhá ochrany svých osobnostních práv (ač má žalovaný za to, že nedošlo k jejich narušení) za obdobných okolností, za jakých sama v minulosti osobnostní práva žalovaného porušila, příčí se takové jednání dobrým mravům; c) není zde jakkoli prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem nároku na náhradu nemajetkové újmy, tím spíš ve výši, v jaké je žalobkyní požadována. Ad a) žalovaný rozvedl, že v daném případě je třeba posoudit proporcionalitu mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti. V této souvislosti je třeba analyzovat povahu výroků žalovaného uveřejněných v médiích. Stran„ napadených výroků“ žalovaného nerozlišuje žalobkyně, zda se jedná o nepravdivý údaj či hodnotící soud. Zatímco sdělení obsahující zjevně nepravdivý údaj zpravidla (ne však vždy) zakládá zásah do práva na ochranu osobnosti, v případě hodnotícího úsudku jde o subjektivní postoj osoby, která úsudek provedla, byť na základě nepravdivých či ne zcela přesných faktů, pokud je prokázáno, že hodnotitel měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost informace, kterou šířil a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.7.1995, sp. zn. Cdon 24, ze kterého vyplývá, že„ samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti, odůvodňující požadavek na poskytnutí zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 o. z. Použití kritiky, ironizování, odsuzování a zavrhování jednání nebo činnosti fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován nepravdivý údaj, představuje zpravidla citelný neoprávněný zásah do práva fyzické osoby na ochranu její osobnosti, přičemž tu jde o značnou intenzitu neoprávněného zásahu, který bude obvykle mít nepříznivé důsledky pro takto postiženou osobu co do jejího postavení v rodině a ve společnosti. Kritiku počínání fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj (nejde-li o tvrzení, které se dotýká intimní sféry života fyzické osoby), nelze zpravidla pokládat za odporující ustanovení § 11 o. z., a to i když v kritice bylo použito v odpovídající míře ironizování, odsuzování a zavrhování kritizovaného počínání fyzické osoby.“ Optikou výše uvedeného je třeba posuzovat jednotlivé výroky žalovaného, za které se žalobkyně domáhá omluvy a prohlášení o jejich nepravdivosti. Co se týče vyjádření žalovaného označeného v žalobě:„ [příjmení], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších šťastných a hlavně svobodných let na v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě,“ vzkazuje prostřednictvím Aha! dceři její táta“ (prohlášení ze dne [datum] publikované v deníku Aha!), žalobkyně zjevně napadá spojení„ ne v ústavu, kam tě matka odložila“. V daném případě se jedná o hodnotící úsudek žalovaného, který nadto vychází z pravdivých informací o tom, že žalobkyně (zároveň opatrovnice ustanovená soudem [jméno] [celé jméno žalobkyně]) umístila opatrovankyni nejprve do pobytového zařízení [anonymizována tři slova] a následně do stacionáře v [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa]. Tato tvrzení ostatně prokazují důkazy předložené žalovaným i žalobkyní, umístění a pobyt [jméno] [celé jméno žalobkyně] v těchto zařízeních je nespornou skutečností. Pokud jde o zvolená slova, je zjevné, že pro žalovaného jde o citlivou záležitost, kdy žalovaný s postupem žalobkyně nesouhlasil. Za daných okolností považuje žalovaný označený výrok (hodnotící úsudek) za přiměřený, nepřesahující přípustnou míru zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Co se týče vyjádření žalovaného označeného v žalobě:„ Bývalá žena tvrdí, že jsem se obohatil. Šetřil jsem dceři peníze formou pojištění. Protože ji ale její matka nechala zbavit svéprávnosti, musel jsem vést účet na své jméno,“ snaží se objasnit situaci [celé jméno žalovaného]“ (prohlášení ze dne [datum] publikované v deníku Aha!), žalobkyně zjevně rozporuje vyjádření žalovaného„ protože ji ale její matka nechala zbavit svéprávnosti“. [jméno] žalobkyně však v replice žalobkyně ze dne 11. 1. 2021 uvádí:„ Žalobkyně zcela odmítá tvrzení žalovaného, že v roce 2007, kdy proběhlo první posouzení svéprávnosti dcery, ji ona sama nechala zbavit její svéprávnosti. Takto rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7, a to na základě odborných posudků lékařů a vyhodnocení soudkyně. Návrh na posouzení svéprávnosti u dcery podala žalobkyně tak, jak jí bylo doporučeno na OSPODu [obec a číslo]“ Z tohoto tvrzení žalobkyně samotné je zjevn