17 C 72/2021-76 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Původní žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, poplatku za upomínání ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 000 Kč kapitalizovanou ke dni 21. 1. 2021 částkou 5 408 Kč. 2. Podáním doručeným soudu dne 15. 6. 2021 žalobkyně s odkazem na § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) navrhla, aby na její místo do řízení vstoupila jako žalobkyně společnost [právnická osoba], neboť na ní byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2021 s účinností ke dni 11. 6. 2021. 3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. <b>5. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:</b> 6. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla původní věřitelka dne 30. 1. 2020 žalovanému částku 16 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. do dne 14. 2. 2020, nevrátil. Dopisy ze dne 4. 3. 2020 a 16. 3. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 25. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k jednorázovému vrácení částky 16 000 Kč do 14. 2. 2020 a dále k zaplacení: smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 000 Kč za každý den prodlení až do zaplacení jistiny, a poplatku za každou písemnou upomínku po 50 Kč <b>7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (právní předchůdkyně žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, které měl vrátit do 14. 2. 2020. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. 12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici. Nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál). Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou, je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 14. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z., byť si strany nesjednaly úroky za poskytnutí úvěru. To samo o sobě nečiní smlouvu o úvěru neplatnou (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3516/2009), avšak žalobkyně úroky nepožadovala; v této části je soud žalobou vázán a nemůže jí překročit. 15. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 16. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 150 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. 17. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Žalobkyně požadovala tuto smluvní pokutu v kapitalizované výši 5 408 Kč ke dni 21. 1. 2021. Proto soud žalobě v této části vyhověl. 18. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v této části. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 073,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 863 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 558 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále z částky 1 980 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) realizovaný po podání návrhu ve věci samé a jedné paušální náhrady výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 480 Kč ve výši 730,80 Kč.