19 C 297/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali uložení povinnosti žalovanému zaplatit jim částku 32 190 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedli, že jsou vlastníky domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] [list vlastnictví], k. ú. [část obce], na adrese [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce], kdy v tomto domě se nachází v 1. podzemním podlaží byt [číslo] o velikosti 1 + 1, výměra 50 m2. Na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] se stal nájemcem uvedeného bytu žalovaný. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] do [datum], nájemné bylo ujednáno v částce 6 500 Kč měsíčně a zálohy na služby v částce 1 100 Kč měsíčně, s tím, že splatnost nájmu i záloh byla stanovena k 5. dni příslušného měsíce. Za obdobných smluvních podmínek užíval žalovaný byt i v období roku 2018 a 2019. Žalovaný však sjednané nájemné neplatil, proto došlo k ukončení nájemního vztahu, žalovaný byt vyklidil k [datum], ale dlužné nájemné a zálohy na služby žalobcům neuhradil. Žalovaný dluží žalobcům nájemné za únor 2020 ve výši 3 000 Kč, nájemné a zálohy za květen 2020 ve výši 7 600 Kč, nájemné a zálohy za červen 2020 ve výši 7 600 Kč, nájemné a zálohy za listopad 2020 ve výši 7 600 Kč a dále žalovaný žalobcům neuhradil nedoplatek na vyúčtování záloh a služeb za rok 2018 ve výši 5 004 Kč (splatnost [datum]) a za rok 2019 ve výši 1 386 Kč (splatnost [datum]). Žalobci vedle dlužné částky ve výši 32 190 Kč požadují úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Z nájemní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi žalobci jako pronajímateli a žalovaným jako nájemcem. Předmětem nájmu byl byt [číslo] o velikosti 1 +1, o výměře 50 m2, který je součástí budovy [adresa] na adrese [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 500 Kč měsíčně se platností nejpozději k 5. dni příslušného měsíce. Spolu s nájemným jsou hrazeny zálohy na služby, jejichž výše je určena ve výpočtovém listu nájemného. Z evidenčního listu soud zjistil, že od 1. 9. 2020 činilo nájemné 6 500 Kč měsíčně a zálohy na služby 1 100 Kč. Z odstoupení od smlouvy ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalobci žalovanému sdělili, že pro neplacení nájemného a záloh na služby, kdy žalovaný žalobcům dluží celkem 30 400 Kč, odstupují od nájemní smlouvy. Z přehledu plateb za rok 2020 soud zjistil, že žalovaný dluží žalobcům na nájemném a zálohách za služby celkem částku ve výši 25 800 Kč. Z vyúčtování nájemného a záloh za rok 2019 soud zjistil, že žalovanému vznikl nedoplatek za služby ve výši 1 386 Kč. Splatnost nedoplatku byla stanovena na 31. 8. 2020. Z vyúčtování nájemného a záloh za rok 2018 soud zjistil, že žalovanému vznikl nedoplatek za služby ve výši 5 004 Kč. Splatnost nedoplatku byla stanovena na 31. 8. 2019. Z protokolu o odevzdání bytu soud zjistil, že dne 11. 1. 2021 předal žalovaný žalobcům vyklizený byt. Současně s tímto protokolem podepsal žalovaný přehled plateb za rok 2020, ve kterém je uvedena částka představující dlužné nájemné a zálohy na služby ve výši 25 800 Kč. 5. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobci a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které se žalovaný zavázal hradit žalobcům nájemné a zálohy na služby. Žalovaný však nájemné a zálohy neplatil řádně, současně nezaplatil žalobcům nedoplatek za služby za rok 2018 a 2019. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle ust. § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Žalobci v řízení prokázali, že s žalovaným ve smyslu ust. § 2201 o. z. uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které přenechali žalovanému do užívání byt [číslo] v domě [adresa], v ulici [adresa žalovaného, žalobkyně a žalobce]. Žalovaný se zavázal hradit žalobcům nájemné a zálohy na služby v celkové výši 7 600 Kč měsíčně, a to do 5. dne příslušného měsíce za daný měsíc (§ 2251 odst. o. z.). Tato povinnost splněna nebyla, žalobcům tak vznikl nárok vůči žalovanému na uhrazení dlužné částky ve výši 25 800 Kč (dlužné nájemné a zálohy) a dále na uhrazení nedoplatků za služby za rok 2018 ve výši 1 386 Kč a za rok 2019 ve výši 5 004 Kč. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že částku 32 190 Kč uhradil, to však neučinil. Soud proto žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení, na které žalobcům vzniklo právo dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud tak, že žalobcům náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dle ust. § 142a o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jak z obsahu žaloby, tak z předložených listin nevyplynulo, že by žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. Soud žalobce vyzval, aby předložili předžalobní výzvu, žalobci však výzvě nevyhověli a předžalobní výzvu soudu nepředložili. Předžalobní výzva dle ust. § 142a o.s.ř. představuje poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na něž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení a jako taková má tedy zamezit neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů řízení, což při zohlednění výše uvedených podmínek nemohlo být splněno.