19 C 430/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 25 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla uzavřena dne 3. 12. 2012 smlouva o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši ve výši 26 957 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 389 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 098 Kč a poplatkem za hotovostní splácení ve výši 15 470 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatek ve 100 týdenních splátkách po 530 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 3. 11. 2014. Žalovaná však poslední splátku uhradila dne 26. 2. 2018. Ke dni 25. 6. 2018 činila dlužná jistina 9 711 Kč a dlužné poplatky 15 849 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, úročí se jistina ve výši 9 711 Kč od 25. 6. 2018 úrokem ve výši 19 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 27 397 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 25 560 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 9 711 Kč a z dlužných poplatků ve výši 15 849 Kč, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 2 947,02 Kč (19 % ročně z 9 711 Kč od 25. 6. 2018 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 572,91 Kč (8,50 % ročně z 9 711 Kč od 6. 3. 2018 do 20. 1. 2020), úrok 19 % ročně z dlužné částky 9 711 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky 9 711 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 12. 2012 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Výše zápůjčky činila 26 000 Kč. Poplatek za zápůjčku byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 389 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 098 Kč a poplatkem za hotovostní splácení ve výši 15 470 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 52 957 Kč měla žalovaná hradit formou celkem 100 splátek ve výši 530 Kč týdně. Při 100 splátkách byly sjednány úroky ve výši 19 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, jak vyplývá z oznámení ze dne 20. 1. 2020. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalované zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 24. 4. 2020. 5. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 26 000 Kč Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaná měla spolu s poplatky ve výši 26 957 Kč hradit celkem 52 957 Kč formou týdenních splátek. Žalovaná se dostala do prodlení a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud se nejprve zaobíral tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení tzv. poplatků (poplatek za administrativní činnost ve výši 6 098 Kč a poplatek za hotovostní splácení ve výši 15 470 Kč). Jde-li o zpoplatnění administrativní činnosti a hotovostní splácení, pak zde se zřejmě ve skutečnosti nejedná ani tak o zpoplatnění hotovostního splácení, jako o zpoplatnění poskytnutí půjčky v hotovosti. Dlužníci jsou totiž často v situaci, kdy jedině tzv. půjčka na ruku má pro ně význam a proto jsou ochotni si za tento způsob jejího poskytnutí připlatit. Na druhou stranu ale pro dlužníka již obvykle nebude mít nijak zásadní význam, zda bude půjčku splácet v hotovosti, anebo bezhotovostně. Proto pokud dochází k navázání hotovostní půjčky na hotovostní splácení, pak soud takový postup hodnotí jako zbytečné navyšování nákladů půjčky, kdy dlužník je v konečném důsledku donucen platit za službu, o kterou neměl zájem, aby dosáhl vyplacení finančních prostředků v hotovosti. I v tomto případě pak soud hodnotí poplatek jako zcela neadekvátní (viz rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. [insolvenční spisová značka]). V daném případě jde tak spíše, nežli o poplatky odrážející cenu poskytnuté služby, o další skrytý úrok. Sjednané poplatky v celkové výši 21 568 Kč představují 83 % z poskytnutých finančních prostředků ve výši 26 000 Kč. S ohledem na uvedené, kdy tedy požadované poplatky zjevně představují skryté úroky a dále i s přihlédnutím ke sjednanému úroku ve výši 19 % ročně, považuje soud skutečnou výši úroků za zcela nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím k tomu, že ke dni podpisu smlouvy činil úrok u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti poskytovaný bankami 14,02 % ročně (viz ARAD - Systém časových řad - Česká národní banka (cnb.cz)). 8. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). 9. V dané věci tedy skutečný úrok mnohonásobně převyšuje průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v době uzavření smlouvy, a jako takový se příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 3 obč. zák. Takový úrok je proto absolutně neplatný pro zjevný rozpor se zákonem či dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. 10. Částka, kterou již žalovaná zaplatila (27 397 Kč), nemohla být započítána na úhradu poplatků, které byly od počátku neplatné. Proto soud žalobu zamítl co do částky 21 568 Kč odpovídající poplatku ve výši 6 098 Kč za administrativní činnost a dále poplatku ve výši 15 470 Kč za hotovostní splácení. 11. Naproti tomu soud shledal nárok žalobkyně důvodným ohledně části dlužné jistiny, kdy soud žalobkyni přiznal částku ve výši 3 992 Kč (žalovaná částka 25 560 Kč ponížená o poplatky ve výši 21 568 Kč). Rovněž byl shledán oprávněným nárok žalobkyně v té části, v níž se domáhala zaplacení sjednaných úroků ve výši 19 % ročně a zákonného úroku z prodlení. 12. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku ve výši 3 992 Kč uhradila, popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinila, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou d