19 C 452/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované uhradit jí částku 14 526 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 2. 8. 2017 uzavřena smlouva o nájmu bytu, jejímž předmětem byl byt [číslo] ve [číslo] nadzemním patře domu [adresa], na adrese [adresa žalované] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, kdy dle Dodatku č. 3 ze dne 28. 12. 2018 byla doba nájmu prodloužena do 31. 12. 2019 a zároveň bylo ujednáno nájemné ve výši 18 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2019. Žalovaná byla dále povinna platit žalobkyni zálohy na ostatní služby ve výši 2 500 Kč měsíčně. Při uzavření nájemní smlouvy uhradila žalovaná žalobkyni jistotu ve výši 14 500 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni zálohy za měsíc únor 2019 ve výši 2 500 Kč, dále nájemné a zálohy za březen 2019 ve výši 20 500 Kč, dále vyúčtování služeb za rok 2018 ve výši 3 104 Kč a vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 2 922 Kč. Žalovaná tak žalobkyni dluží celkem 14 526 Kč (po započtení žalovanou složené jistoty ve výši 14 500 Kč). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzývána, dosud však žalobkyni ničeho neuhradila. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o nájmu bytu má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi účastníky dne 2. 8. 2017. Předmětem nájmu byl byt [číslo] ve [číslo] nadzemním patře domu [adresa], na adrese [adresa žalované] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 10. 8. 2017 do 31. 12. 2017 s možností prodloužení. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla dále dle smlouvy povinna hradit žalobkyni zálohy na ostatní služby ve výši 2 500 Kč měsíčně. Nájemné a zálohy byly splatné vždy k 25. dni předcházejícího měsíce. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že žalovaná při podpisu smlouvy uhradí žalobkyni 14 500 Kč jako jistotu, která bude vrácena žalované při skončení nájmu s tím, že si žalobkyně z této částky započte, co jí žalovaná dluží. Z dodatku č. 3 k nájemní smlouvě uzavřené dne 2. 8. 2017 má soud za prokázané, že byl uzavřen mezi účastníky dne 28. 12. 2018. V dodatku si účastníci ujednali prodloužení doby nájmu do 31. 12. 2019 a dále změnu výše nájemného, které od 1. 1. 2019 činilo 18 000 Kč měsíčně. Z předávacího protokolu ze dne 27. 3. 2019 soud zjistil, že dne 27. 3. 2019 předala žalovaná prostřednictvím své matky žalobkyni byt [číslo] ve [číslo] nadzemním patře domu [adresa], na adrese [adresa žalované]. Z vyúčtování záloh za služby pro rok 2018 ze dne 9. 4. 2019 má soud za prokázané, že byl žalované vyúčtován nedoplatek služeb za rok 2018 ve výši 3 104 Kč. Z vyúčtování záloh za služby pro rok 2019 ze dne 20. 7. 2020 má soud za prokázané, že byl žalované vyúčtován nedoplatek služeb za rok 2019 ve výši 2 922 Kč. Z dokumentu„ Saldo ke dni 12. 5. 2021“ má soud za prokázané, že žalovaná ke dni 12. 5. 2021 dluží žalobkyni částku ve výši 14 526 Kč (6 026 Kč dlužná vyúčtování za roky 2018 a 2019, 23 000 Kč dlužné nájemné a zálohy za únor a březen 2019, započtení složené jistoty ve výši 14 500 Kč). Z výzvy k plnění ze dne 20. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky, která po započtení pohledávky žalované za žalobkyní představující složenou jistotu ve výši 14 500 Kč, činí 14 526 Kč. Výzva byla žalované zaslána dne 20. 5. 2021. 5. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Dle ust. § 2254 odst. 2 věta první o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ust. § 2201 o. z. uzavřena nájemní smlouva, na základě které přenechala žalobkyně žalované do užíváním byt [číslo] ve [číslo] nadzemním patře domu [adresa], na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni nájemné a plnění spojená s užíváním bytu v celkové výši 20 500 Kč měsíčně. Tato povinnost splněna nebyla, žalobkyni tak vznikl nárok vůči žalované na uhrazení dlužné částky ve výši 14 526 Kč (po započtení žalovanou složené jistoty ve výši 14 500 Kč). Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že celkovou dlužnou částku ve výši 14 526 Kč uhradila, popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinila, soud proto na základě uvedeného žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) po 1 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 8 060 Kč.