20 C 357/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 11 319,46 Kč (včetně poplatku za upomínku ve výši 100 Kč) s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným dne 20. 9. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] dne 6. 11. 2018 smlouvu o úvěru téhož čísla, na základě kterých poskytl žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky a Sazebník právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal zaplatit zpět právnímu předchůdci žalobkyně úvěr i s příslušenstvím v celkové výši 23 022 Kč nejpozději do 6. 12. 2018. Žalovaný úvěr s úrokem ve stanovené době řádně neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 19 000 Kč taktéž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru. Smlouvou bylo ujednáno, že poruší-li žalovaný svou povinnost se zaplacením jakékoliv splátky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni 28. 8. 2020, byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 7 022 Kč, úroku z prodlení z jistiny ode dne 29. 8. 2020, tj. následujícího dne po dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, do zaplacení ve výši 9 % ročně, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 059,65 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Dále se také žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 297,46 Kč, tedy 0,25 % za každý den prodlení z jistiny za období ode dne 7. 12. 2018, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do dne 9. 8. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Z předžalobní výzvy ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 5. 5. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Z výpisu [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 24. 9. 2018 zaslána právní předchůdkyní žalobkyně částka 8 000 Kč, dne 20. 9. 2018 částka 6 000 Kč a dne 1. 10. 2018 částka 5 000 Kč. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 18. 8. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 9. 2018 a Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 6. 11. 2018 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 19 000 Kč. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do deseti dnů od obdržení oznámení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 9. 9. 2020, jak vyplývá z podacího archu ze dne 9. 9. 2020. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že z účtu č. [bankovní účet] byla zaslána na účet právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 0,01 Kč dne 24. 10. 2017. Ostatní důkazy soud neprováděl, neboť z těchto důkazů již nebyly zjištěné žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení skutkového stavu věci a nárok žalobkyně lze posoudit již na základě shora uvedených důkazů. 5. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byly uzavřeny předmětné úvěrové smlouvy, neboť smlouvy o úvěru byly předloženy bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měly být tyto smlouvy uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého potvrzení o provedené platbě, že byla žalovanému poukázána na jeho účet celková částka 19 000 Kč. V řízení tak bylo pouze prokázáno, že žalovanému byly zaslány peněžní prostředky v celkové výši 19 000 Kč, a naopak nebyl nikterak prokázán právní důvod (uzavření předložených smluv o úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména smluvní pokuty), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrových smluv mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu ani nárok na smluvní pokutu ve výši 4 297,46 Kč a na náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Soud proto musel v této části žalobu zamítnout. 8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 29. 8. 2020, tj. ode dne po postoupení pohledávky. S tímto požadavkem žalobkyně se soud neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“. Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, žalovaný měl plnit do 18. 9. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 8. 9. 2020 byla určena lhůta 10 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, resp. právním předchůdcem žalobkyně, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 19. 9. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 7 022 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 7 022 Kč od 29. 8. 2020 do 18. 8. 2020 a jak uvedeno, požadavek na smluvní pokutu a paušální náhradu na upomínání. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věc