5 C 336/2017-221 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 12. 2014, která byla podána u soudu dne 30. 12. 2014, domáhala určení neplatnosti celkem 3 smluv o půjčce uzavřených s žalovaným, 3 notářských zápisů a 2 zástavních smluv z let 2009 a 2010. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 20. 2. 2009 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem bylo plnění ve výši 100 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne), dne 9. 4. 2009 smlouvu o půjčce na částku 60 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne) a dne 1. 10. 2010 smlouvu o půjčce na částku 35 000 Kč (uzavření potvrzeno notářským zápisem NZ [spisová značka] [rok], [spisová značka] z téhož dne). Plnění ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 2. 2009 bylo zajištěno zástavním právem, zřízeným na nemovitostech žalobkyně zapsaných na [list vlastnictví] pro kat.území [obec], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, na základě zástavní smlouvy ze dne 7. 10. 2009 a plnění ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2009 bylo zajištěno zástavním právem na totožných nemovitostech zástavní smlouvou ze dne 1. 10. 2010. Finančního plnění ze smluv o půjčkách se podle tvrzení žalobkyně nedostalo jí, nýbrž známému žalovaného, panu [příjmení] Tito měli na žalobkyni podpisy připravených smluv vylákat pod záminkou pouhého ručení pro případ, že by pan [příjmení] nebyl schopen půjčky žalovanému řádně splácet. Žalovaný věděl již od počátku společného podnikání s panem [příjmení] (leden/únor 2007), že tento není dlouhodobě schopen hradit své závazky, že do podnikání vstoupil se statisícovými dluhy, měl exekuce, a ani jemu dluhy nesplácí. Musel si být vědom toho, že pan [příjmení] poskytnuté finanční plnění nebude schopen vrátit, neboť byl absolutně bez prostředků, o čemž však žalobkyně nebyla informována. Finanční prospěch z uvedených smluv však nezískala žalobkyně, ale pan [příjmení], který finance použil na úhradu svých závazků. Žalovaný požaduje plnění po žalobkyni, a to jistinu půjček včetně úroku z prodlení a smluvních pokut v celkové výši 372 441,76 Kč. Žalobkyně tvrdila, že všechny tři smlouvy o půjčce, včetně smluv zástavních a notářských zápisů, jsou absolutně neplatné, neboť byla jednáním žalovaného a pana [příjmení] uvedena v omyl a do podpisu předmětných dokumentů byla vmanipulována. Žalobkyně tvrdila, v podání ze dne 10.3.2016, že jí vznikla, v tomto podání specifikovaná škoda, ve výši celkem 171 533 Kč. Tato škoda souvisí s podáním insolvenčního návrhu věřitelem žalobkyně společností [právnická osoba], za aktivní účasti žalovaného. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovala žalobkyně v tom, že žalovaný své nároky vůči ní uplatnil v insolvenčním řízení, čímž ji značně poškodil jak z hlediska finančního, tak také morálního. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je spojen také s úmyslem žalobkyně podat žalobu na náhradu škody. Celkově pak jednání žalovaného a jeho kamaráda [příjmení], kteří na žalobkyni vylákali podpisy smluv o půjčkách, na notářských zápisech a zástavních smlouvách, označila za rozporné s dobrými mravy, a proto absolutně neplatné. 2. Řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 5C 158/2016. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 8. 2017 č. j. 5 C 158/2016-79, jež nabylo právní moci dne 8. 6. 2017, byla ta část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 171 533 Kč, vyloučena k samostatnému řízení, a to pod spisovou značkou 5 C 336/2017. 3. Rozsudkem ze dne 7.7.2020, č.j. 5 C 158/2016-227 zamítl Obvodní soud pro Prahu 3 žalobní požadavek žalobkyně na určení neplatnosti tří smluv se zajišťovacími instrumenty uzavřenými mezi účastníky s tím, že žalovaný nemá nárok na přijetí plnění z výše uvedených neplatných smluv (výrok I.) Soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 55 660 Kč, k rukám jeho právní zástupkyně. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 26.2.2021, č.j. 12 Co 330/2020-251, které nabylo právní moci dne 31.3. 2021 rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 66 792 Kč Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně po hodnocení podmínek řízení (§ 103 o.s.ř.), v důsledku kterého měl za splněné podmínky pro věcné rozhodnutí o žalobě. Odvolací soud uzavřel, že v incidenčním řízení bylo pravomocným rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 19.1.2017, potvrzeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č.j. [číslo jednací], postaveno najisto, že zajištěné pohledávky žalovaného byly řádně zjištěny, a to na základě žaloby žalobkyně ze dne 17.6.2013 podané k Městskému soudu v Praze, pracoviště [ulice], ve které někdy i stejnými slovy uplatňuje stejné důvody neplatnosti smluv o půjčkách a zajišťovacích instrumentů jako v žalobě v tomto řízení, ze dne 30.12.2014, podané o 1,5 roku později. Z těchto skutečností vyšel také Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 26.8.2019, č.j. [spisová značka], kterým potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.6.2019, č.j. MSDPH [spisová značka], kterým byl, mimo jiné, udělen souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení žalovanému jako zajištěnému věřiteli ve výši 254.907,52 Kč. Žalobkyně tak nemůže cestou žaloby na určení neplatnosti smluv dosáhnout toho, čeho nedosáhla v předchozím sporu na plnění, kteroužto funkci incidenční řízení v rámci řízení insolvenčního bezpochyby plní. Proto měl soud I. stupně v pravomocných soudních rozhodnutích v insolvenčním, a zejména incidenčním řízení, spatřovat překážku bránící dalšímu pokračování v řízení o neplatnost hmotněprávního základu žalovanému přiznaných a poskytnutých plnění z předmětných smluv o půjčce (§ 159a odst.4 o.s.ř.). 4. Usnesením ze dne 9.5.2018, č.j. 5 C 336/2017-74 soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu a k ochraně zájmů jí ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. [jméno] [příjmení]. 5. Dříve než soud začal ve věci jednat, vzala žalobkyně žalobní návrh, kterým se domáhala náhrady škody, částečně zpět. V rozsahu částečného zpětvzetí bylo toto řízení o částkách 9 248, 10 Kč a 7 357,65 Kč zastaveno (§ 96 o.s.ř.). 6. Podáním ze dne 2.6.2021 (ve znění jeho opravy ze dne 3.6. 2021) rozšířila žalobkyně svůj návrh na náhradu škody na částku 662 501,84 Kč. Žalobkyně tvrdila, že nebýt návrhu žalovaného a 1.věřitele [právnická osoba], nedošlo by vůbec k zahájení insolvenčního řízení a škoda by žalobkyni nevznikla. Hlavní věřitel by musel vymáhat své pohledávky u obecného soudu a nemohl by se na úkor žalobkyně obohatit o nezákonné navýšení jistiny, nebyla by insolvence a nevznikla by další škoda. Žalovanému, dle zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 10.2.2020 byla vyplacena částka 254 907,52 Kč. Pohledávky žalovaného nebylo možné meritorně v insolvenčním řízení projednat, neboť se jednalo o pohledávky zajištěné. Soud v tomto řízení neměl oprávnění provádět důkazy a sám pohledávku přezkoumat, ani jako předběžnou otázku. Další žalobkyní specifikovanou škodu představuje žalobkyní specifikovaná odměna insolvenčních správců, kterou žalobkyně zaplatila ve formě měsíčních splátek, dle splátkového kalendáře určeného soudem. Žalobkyně byla nucena v průběhu insolvenčního řízení, před podáním návrhu na oddlužení, konzultovat věc s advokáty a požádat je o právní pomoc. Podíl nákladů na právní služby rovněž učinila předmětem řízení. Dále žalobkyně požadovala náhradu za ušlý příjem ve výši 109 680 Kč za dobu od listopadu 2011 do listopadu 2013, neboť v té době byl vůči ní podán insolvenční návrh a nemohla dále na živnostenský list pracovat a po celé dva roky neměla zdroj příjmů. V listopadu 2013, kdy jí byla práce na živnostenský list soudem povolena, vydělávala průměrně 9 140 Kč měsíčně. Za 24 měsíců ji vznikla minimálně škoda ve výši 219 360 Kč, přičemž polovina této částky je žalobkyní požadovaných 109 680 Kč. Dle této zprávy uhradila žalobkyně do majetkové podstaty ve splátkách 245 500 Kč. Z toho 25,546% činí 62 715,40Kč, které žalovaný obdržel. V insolvenčním řízení získali další dva věřitelé - zdravotní pojišťovna a ČSSZ 68% z přihlášených zajištěných pohledávek a žalobkyni tak vznikla další škoda i škoda navýšená o penále. Žalobkyně dále tvrdila, že v důsledku insolvenčního řízení se škoda zvýšila ještě o 379 903,16 Kč v souvislosti se zpeněžením nemovitosti žalobkyně za zlomek její skutečné tržní ceny. Žalobkyně požaduje ½ této částky tj. 189 951,58 Kč. Příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody vidí žalobkyně v tom, že jí žalovaný zatajil, že pan [příjmení] nesplácí dluhy, které u něj má. Vzhledem k tomu, že pan [příjmení] získal trestnou činností spoustu finančních prostředků, nejevilo se žalobkyni, že by byl v nějaké finanční tísni. Žalovaný jí to měl říct a měl jí na to upozornit. Před žalo