6 C 155/2018-191 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 15. 5. 2018 domáhala na žalovanému uložení povinnosti vyklidit níže specifikovaný pozemek, a to s následujícím odůvodněním. Žalobkyně má do své správy ve smyslu ust. § 19 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze svěřenu nemovitou věc ve vlastnictví hlavního města Prahy, a to pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemek“). S ohledem na uvedené vykonává žalobkyně práva a povinnosti vlastníka pozemku. Na pozemku se nachází pouze dvě nadzemní stavby, které jsou movitými věcmi, a to prodejní stánek s občerstvením (dále též„ pivnice“) a dřevěný přístřešek (dále též„ prodejní kiosek“), který se nachází naproti pivnici přes cestu, na dlážděné ploše se sezením (dále spolu též„ stavby“). Žalovaný je vlastníkem předmětných staveb. Dle projektu skutečného stavu z 12/ 1995 zpracovaného projektovou kanceláří [název] je pivnice ze stavebnětechnického hlediska dřevěnou trámovou konstrukcí s opláštěním doplněná zasklením o půdorysu 7000 x 8000 mm, zastřešená nízkou valbovou střechou o výšce hřebenu 4100 mm, která spočívá na betonových panelech a štěrkovém podsypu a dle nákresu s technickými daty uzavřeného dřevěného přístřešku je prodejní kiosek dřevěnou stavbou o půdorysných rozměrech 2600 mm x 3300 mm, zastřešenou sedlovou střechou o výšce hřebene 3300 mm. Z uvedených dokumentů vyplývá, že obě stavby nejsou spojeny se zemí pevným základem, a proto jsou věcmi movitými. Právo mít na části pozemku umístěnu stavbu pivnice bylo žalovanému založeno z titulu nájmu části pozemku dle nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne 15. 7. 2004, která byla uzavřena na dobu určitou do 30. 9. 2004 (tj. na 78 dní) a která nahradila nájemní smlouvu z 8. 9. 2000. Pronajatá část pozemku byla specifikována geometrickým plánem [číslo] zpracovaným [právnická osoba] a potvrzeným Katastrálním úřadem [okres] pod [číslo] dne 22. 1. 1998, který je přílohou nájemní smlouvy. Toto právo již zaniklo. Právo mít na části pozemku vymezené dlažbou, naproti pivnici přes cestu, prodejní kiosek bylo žalovanému založeno souhlasem žalobkyně ze dne 22. 7. 2002. Tento souhlas byl žalobkyní odvolán v rámci výzvy k odstranění staveb před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2018, která byla žalovanému doručena dne 27. 4. 2018. Žalovaný však pozemek nevyklidil. Žalobkyně pro úplnost dále uvedla, že docházelo-li by k obnovování nájmu (který byl dle nájemní smlouvy z roku 2004 určen na dobu určitou 78 dnů), pak by nezbytně ve smyslu § 676 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a § 2230 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) muselo docházet k obnovování na dobu nájmu, tedy 78 dní. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému vyklizení předmětného pozemku spočívající v odstranění stavby prodejního stánku s občerstvením a dřevěného přístřešku s výčepem (příloha č. 9 žaloby). I kdyby mělo opakovaně docházet k prodlužování nájmu po dni 30. 9. 2004, pak by platilo, že od tohoto dne do doručení předžalobní výzvy ke dni 27. 4. 2018 uplynulo 4957 dní, tzn., mohlo dojít maximálně k 64 prodloužením nájmu. Výzva by pak byla doručena 43. den hypotetického 64. prodloužení nájmu), s tím že 78. den by nastal dne 1. 6. 2018. I v takovém případě by musel nájem ve smyslu § 2230 odst. 2 NOZ zaniknout nejpozději k tomuto dni. 2. Žalovaný naproti požadoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává. Namítal, že objekt stánku s občerstvením je nemovitou věcí a nikoli věcí movitou, jak tvrdí žalobkyně, neboť jeho výstavba i umístění prošlo řádným stavebním řízením, jemuž movité věci nepodléhají. S datem 20. 9. 1995 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena na dobu neurčitou nájemní smlouva k předmětnému pozemku, přičemž tento vztah byl následně právně realizován smlouvou ze dne 14. 2. 2000, [číslo jednací], s dodatkem o výši nájemného. Tato smlouva dle auditu vykazovala obsahové vady, a proto byla následně nahrazena smlouvou ze dne 15. 7. 2004 pod značkou [značka], která zaměnila původní dobu neurčitou na dobu určitou s platností nájmu do 30. 9. 2004, ačkoliv jejím účelem bylo toliko narovnat práva a povinnosti ze sporných právních úkonů, což nebylo pronajímatelem respektováno. Žalobkyně využila této potřeby a zcela jednostranně změnila časový údaj platnosti smlouvy z původní doby neurčité na určitou, což činí tuto smlouvu neplatnou. Žalovaný řádně platí nájemné a pronajaté pozemky užívá již 25 let. Takový stav již v podstatě indikuje opodstatněnost principu smluvní autonomie s oprávněnou domněnkou, že smluvní vztah již naplňuje neurčitou dobu trvání. Uzavřený nájemní vztah v rozsahu smluvních podmínek pokračuje bez přerušení stále s konkludentním souhlasem žalobkyně. Mezi stranami bylo jednáno o uzavření další dohody o narovnání, která dávala žalovanému perspektivu nové písemné úpravy nájemního vztahu a možnosti pokračování jeho podnikatelské činnosti, k podpisu této dohody však nikdy nedošlo. Později žalovaný namítal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, a také, že mu k předmětnému pozemku vzniklo právo stavby vydržením ve smyslu § 1243 NOZ. Rovněž žalovaný namítal, že není vlastníkem prodejního kiosku, neboť tento vlastní společnost [právnická osoba], jak je patrné z žádosti k jeho instalaci ze dne 10. 6. 2002. 3. V souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, č. j. 11 Co 165/2019-69, kterým byl zrušen kontumační rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 2. 2019, č. j. 6 C 155/2018-27, vyzval zdejší soud žalobkyni k doplnění a upřesnění žaloby – žalobního petitu, který žalobkyně na základě provedeného znaleckého posudku za účelem zjištění, zda se jedná o věci movité či nemovité, upřesnila tak, že navrhla odstranit prodejní stánek s občerstvením, který se nachází na pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to v těsné blízkosti stavby občanské vybavenosti postavené na pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a vyklidit pozemek č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v části dlážděné plochy, kde se nachází dřevěný přístřešek na zpevněné cestě, na druhé straně proti prodejnímu stánku s občerstvením, vše v blízkosti stavby občanské vybavenosti, postavené na pozemku [číslo]. 4. Na základě zjištění učiněných z dokazování a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Hlavní město Praha je vlastníkem předmětného pozemku, který byl žalobkyni svěřen do správy (viz výpis z KN, § 19 a § 34 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). Z nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 1995 bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je část pozemku o ploše 56 m2, kterou žalobkyně žalovanému přenechala k užívání za účelem stánkového prodeje. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou s účinností od 20. 10. 1995, přičemž vztahy mezi smluvními stranami neupravené touto smlouvou se řídily právními ustanoveními OZ a ostatními obecně závaznými právními předpisy. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 8. 9. 2000 bylo zjištěno, že tentýž předmět nájmu blíže specifikovaný jako prodejní stánek, prostor pro stoly a lavice, WC, byl pronajat žalovanému na dobu neurčitou od 1. 9. 2000 s čtvrtletním nájemným 7 000 Kč, přičemž smluvní strany si v čl. VI. odst. 6 této smlouvy ujednaly, že prodlení se zaplacením nájemného je pro pronajímatele (tj. žalobkyni) důvodem pro výpověď této nájemní smlouvy s výpovědní lhůtou jeden měsíc, která končí uplynutím posledního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena, a také, že, dle čl. VII. odst. 13 této smlouvy, není žalovaný oprávněn přenechat najaté prostory ani jejich část jiné právnické či fyzické osobě do podnájmu bez předchozího písemného povolení pronajímatele nebytové prostory spoluužívat s jinými subjekty, např. na základě smlouvy o sdružení. Porušení a obcházení tohoto zákazu je důvodem pro výpověď této nájemní smlouvy žalobkyní s výpovědní lhůtou jeden měsíc, která končí uplynutím posledního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. Dle čl. VIII této smlouvy si smluvní strany rovněž ujednaly, že nájemní vztah založený touto smlouvou končí a) písemnou výpovědí pronajímatele (tj. žalobkyně) nebo nájemce (tj. žalovaného) bez uvedení důvodu s tím, že výpovědní lhůta činí tři měsíce a počítá se od prvého dne měsíce následujícího po doručení výpovědi, b) písemnou dohodou smluvních stran, c) písemnou výpovědí pronajímatele pro důvody uvedené v čl. III. odst. 2, čl. VI. odst. 6, čl. VII. odst. 8 a odst. 13. Dle čl. VII. odst. 16 této smlouvy se nájemce (tj. žalovaný) zavázal vrátit pronajímateli (tj. žalobkyni) v den skončení nájmu předmět nájmu ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k běžnému opotřebení, případně k pronajímatelem povoleným stavebním úpravám. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 7. 2004 bylo zjištěno, že touto smlouvou účastníci narovnali své dosavadní právní vztahy ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 8. 9. 2000 a její výpovědi ze dne 11. 2. 2004 tak, že smluvní strany nemají vůči sobě, vztažmo k těmto právním jednání