7 C 421/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 21. 8. 2020 domáhala zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), a žalovaným byla dne 18. 4. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému prostředky komunikace na dálku (prostřednictvím internetových stránek a e-mailových zpráv) poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal k její úhradě do 13. 5. 2017. Této své povinnosti však nedostál a poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2017 pak právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ve výši 5 000 Kč na žalobkyni. Žalovaný pak ničeho neuhradil ani poté, co byl k úhradě dlužné částky vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 24. 2. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud pak ve věci dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Ze smlouvy o poskytnutí zápůjčky [číslo] soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis žalovaného však není připojen. Výše zápůjčky je ve smlouvě uvedena v částce 5 000 Kč, tato měla být uhrazena do 13. 5. 2017. 6. Ze sdělení [název banky] [anonymizováno] ze dne 8. 1. 2021 bylo zjištěno, že v dubnu roku 2017 byla na účet žalovaného vedený pod č. [bankovní účet] připsána částka 5 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2017 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 24. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání této výzvy, k němuž došlo dne 24. 2. 2020, jak vyplývá z podacího archu. 9. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. 10. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně žádost o zápůjčku. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu. 11. V řízení se tak podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla v dubnu 2017 poukázána částka ve výši 5 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o.z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. 12. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 14. 5. 2017, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 13. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 24. 2. 2020, kdy mělo být plněno do 7 dnů ode dne odeslání výzvy, tj. do 2. 3. 2020. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 24. 2. 2020 byla určena lhůta 7 dnů ode dne jejího odeslání, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 3. 3. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. S ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 14. 5. 2017 do 2. 3. 2020. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, i když tato měla ve věci pouze částečný úspěch, jelikož neúspěch žalobkyně se týkal jen poměrně nepatrné části věci. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), z částky 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč. 16. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím svého právního zástupce jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový popis bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) a.t..