7 C 488/2021-42 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouva o revolvingovém úvěru. Svoji vůli žalovaný projevil tak, že do pole v uživatelském účtu vložil jedinečný identifikační kód. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 8,4 % ročně z poskytnutého úvěru a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, nejméně však ve výši 1 000 Kč. Žalovaný čerpal částku ve výši 6 000 Kč, kterou měl v souladu se smlouvou splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu. Žalovaný z celkové čerpané výše úvěru neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč, tu měl v souladu s příslušnými výpisy generovanými na uživatelském účtu vrátit do [datum]. Žalobkyně tak požaduje po datu splatnosti od [datum] zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1003 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], [IČO], a ta ji postoupila smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a požadovala pouze jistinu ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 5. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaném, úvěrový limit byl sjednán ve výši 35 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný byl povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum] Smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis žalovaného. Součástí smlouvy byly informace o spotřebitelském úvěru a Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. 7. Z potvrzení o provedení plateb soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši 6 000 Kč. 8. Z výpisu z účtu, [variabilní symbol], bylo zjištěno, že ke dni [datum] má žalovaný uhradit 6 000 Kč na jistině a 1 000 Kč na poplatku. Z dalšího výpisu bylo zjištěno, k datu [datum] jsou splatné splátky úvěru ve výši 2 000 Kč. Z dalšího výpisu pak bylo zjištěno, že ke dni [datum] je splatná část úvěru ve výši 3 000 Kč. 9. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni – nejprve byla postoupena na společnost [právnická osoba], později na žalobkyni. (v příloze byla pohledávka žalovaného uvedena na řádku [číslo]). 10. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do sedmi dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne [datum], jak vyplývá z podacího archu ze dne [datum]. 11. Z [jméno] [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, údaje o úvěru. Uvedené informace nejsou žalovaným podepsány. 12. Z dopisu [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum], byla na účet č. [bankovní účet] převedena částka ve výši 6 000 Kč z účtu č. [bankovní účet], majitelem účtu, na který byla částka zaslána, je žalovaný. 13. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o revolvingovém úvěru, neboť smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala z předložených potvrzení o provedených platbách, že byla žalovanému poukázána částka ve výši 6 000 Kč. Nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatku za poskytnutí úvěru), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 15. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od [datum]. S tímto požadavkem žalobkyně se soud neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalovanému zasláno dne [datum] žalovaný měl plnit do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do [datum]. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne [datum] byla určena lhůta 7 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo]). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, spíše se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od [datum] ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a n