7 C 60/2016-444 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] domáhal zaplacení částky 25 801 Kč s příslušenstvím jako škody, která mu vznikla neoprávněným strháváním částky důchodu žalovanou a dále částky 1 500 Kč představujících paušální náhradu za další vzniklou škodu. Žalobce tvrdil, že škoda mu vznikla nezákonným postupem soudní exekutorky, neboť ta vydala dne [datum] nezákonný exekuční příkaz, č. j. [číslo jednací], který postihoval příjmy manžela povinné a kterým byl dán příkaz [obec] správě sociálního zabezpečení, aby prováděla srážky z jeho příjmů - důchodu. Exekuční příkaz byl vydán na základě usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce a provedením exekuce pověřena žalovaná. Po vydání nezákonného exekučního příkazu č. j. [číslo jednací] a deponaci exekuovaných částek z důchodového účtu se žalobce snažil exekuci zastavit a odložit návrhy ze dne [datum] a dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce důrazně žalovanou žádal o vrácení zadržovaných prostředků. Dne [datum] byl podán opětovně návrh na částečné zastavení exekuce, dne [datum] byl soudní exekutorce doručen další dopis, ve kterém jí žalobce opětovně vyzývá k vrácení protiprávně vymoženého plnění z důchodových příjmů s upozorněním, že nebude-li tato výzva respektována, bude věc předána k soudnímu projednání. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo soudem judikováno, že exekuce na majetek povinného nařízená přede dnem [datum] nelze vést srážkami z příjmů manžela povinného. [příjmení] závěr přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Nárok nemůže být dle žalobce promlčen, neboť v době vydání exekučního příkazu ze dne [datum] nebylo ještě rozhodnuto o odvolání proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], navíc přímá škoda nevznikla již exekučním stražením, neboť částky byly deponovány a nebyly odesílány přímo exekutorce. Žalobce nemohl podat žalobu dříve, neboť soustavně činil úkony k odblokování finančních prostředků, a nemělo smysl podávat žalobu na náhradu škody, která by byla uplatněna předčasně. Běh promlčecí doby byl tak přerušen. Promlčecí doba navíc není dvouletá, ale tříletá, neboť se jedná o škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., kde nárok na náhradu škody se promlčuje za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Škoda byla žalovanou způsobena úmyslně, promlčecí doba je tak desetiletá a jako profesionálka si musí být vědoma, jaké jednání je souladné se zákonem. Námitku žalované, kterou uplatnila promlčení nároku, považoval žalobce za rozpornou s dobrými mravy. Dále tvrdil, že sám se dozvěděl, že částka stržená z jeho důchodu byla proplacena oprávněnému až na jednání u soudu dne [datum]. Žalobce proto dopisem ze dne [datum] vyzval oprávněného [jméno] [příjmení] k vrácení bezdůvodného obohacení, stejnou skutečnost pak žalobce sdělil oprávněnému prostřednictvím dopisu ze dne [datum]. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením žalované, že není pasivně věcně legitimována, neboť dle přechodných ustanovení zákona [číslo] 2012 má být na exekuční řízení zahájená před účinností novely dne [datum] použito znění zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), dále jen„ exekuční řád“, účinné před [datum], to se vztahuje i na ustanovení § 32 exekučního řádu, dle kterého lze ve znění účinném před [datum] žalovat na odpovědnost za nesprávné rozhodnutí jako exekutora, tak stát. Další vzniklou škodu ve výši 1 500 Kč představovaly náklady žalobce v paušalizované výši 300 Kč za každé podání, které měl s podáními ze dne [datum], [datum], 2. 6 2015, [datum] a dne [datum]. 2. Žalovaná s žalobou dne [datum] nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že postup žalované, kdy postihla část příjmu manžela povinné, byl v souladu s platnou právní úpravou účinnou v době vydání exekučního příkazu a to s ohledem na ustanovení čl. LII odst. 1 zákona č. 303/2013 Sb. Pokud žalobce citoval rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], tvrdila, že sporované ustanovení článku II. bod 2. zákona č. 303/2013 Sb., bylo vykládáno rozdílně, což potvrdil i Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 115/2015 Sb. Co se týká rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], ten se vztahuje na situaci, kdy exekutor vydal příkaz před [datum]. Rovněž dle ustálené soudní judikatury, nemůže dojít v rámci exekučního řízení ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované soudní exekutorky. Co se týká žalobcova tvrzení o výši náhrady škody v rozsahu 1 500 Kč, která má představovat paušální náhradu nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s opakovaným vyzýváním žalované, nelze s tím souhlasit, protože si nelze svévolně určit paušální náklady, bez relevantního tvrzení k náhradě škody. Rovněž tvrdila, že žaloba je podána předčasně, žalobce se měl nejprve obrátit na oprávněného v exekučním řízení, neboť právě on měl majetkový prospěch ze srážek z důchodu manžela povinného. Co se týká námitky nedostatku pasivní věcné legitimace, žalovaná nesouhlasila s výkladem přechodných ustanovení v bodě 1. novely exekučního řádu, zda ta dopadá i na řízení zahájená před účinností zákona č. 396/2012 Sb. V případech, kdy jsou novelizována ustanovení procesního charakteru, regulující průběh exekučního řízení, na průběh již zahájených exekučních řízení tak nepřipouští pravou retroaktivitu. Výjimkou jsou pak ustanovení § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely. Ohledně pasivní věcné legitimace dále tvrdila, že novela ustanovení §32 exekučního řádu mění dosavadní pravidla uplatňování náhrady škody způsobené exekutorem, neupravuje však procesní pravidla. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], řeší primárně podmínky, za nichž lze uplatňovat proti státu náhradu škody, je-li uplatňována pouze proti němu, ač §32 exekučního řádu ve znění do [datum] upravuje současně i odpovědnost exekutora, což je vztah hmotněprávní. K zahájení exekučního řízení, ke škodě i k zahájení nalézacího řízení o náhradu škody došlo před ve věci projednávané judikátem účinností zákona č. 396/2012 Sb., na rozdíl od sporu mezi žalobce a žalovanou. Práva poškozeného na náhradu škody nejsou předmětem exekučního řízení, v němž došlo k porušení exekutorovy právní povinnosti, a uplatňuje-li je, činí tak žalobou u obecného soudu odpovědné osoby, nikoliv např. u exekučního soudu. V soudních řízeních o náhradu škody zahájených po účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., tj. po [datum] se pak použije novelizované znění § 32 exekučního řádu nově vymezující okruh povinných k náhradě škody tak, že odpovědným za škodu v souladu se zvláštním předpisem (zákonem č. 82/1998 Sb.) zůstává již pouze a výlučně stát. K tvrzené škodě došlo nejdříve v červenci 2013 a k zahájení tohoto nalézacího řízení o náhradu škody v únoru 2016. Pasivně věcně legitimovaným v tomto sporu je s ohledem na ustanovení § 32 exekučního řádu ve znění platném po 1. lednu 2013 výlučně stát. Nárok žalobce je rovněž promlčený. Žalobce se o vzniku tvrzené škody dozvěděl k okamžiku, kdy mu [ulice] správa sociálního zabezpečení nevyplatila plnou částku důchodu. Část důchodu byla Českou správou sociálního zabezpečení deponována v červenci 2013, žalobce si převzal exekuční příkaz žalované, č.j. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí] a počínaje červencem 2013 si žalobce musel být vědom, že mu byly srážky prováděny. 3. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav: 4. Z exekučního příkazu žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že nařídila provedení exekuce k vymožení částky 2 380 Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů manžela povinné, žalobce. 5. Z usnesení žalované ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že vyzývá nového plátce mzdy manželky žalobce, aby pokračoval ve srážkách ze mzdy manželky žalobce. 6. Z e-mailu žalobce adresovaného žalované dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované číslo bankovního účtu, kam mu má být vrácen přeplatek. 7. Z výpisu bankovní transakce ze dne [datum] bylo zjištěno, že je evidována odchozí platba ve výši 120,05 Kč na účet č. [bankovní účet]. 8. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, že od července 2013 do ledna 2014 strhávala žalobci částku ve výši 2 081 Kč měsíčně, od února 2014 do května 2014 strhávala částku 2 556 Kč měsíčně, v červnu 2014 strhla 122 Kč. V dubnu 2014 byl žalované poukázán doplatek ve výši 19 679 Kč, v dubnu a květnu 2014 částka 2 556 Kč, v červnu částka 122 Kč. 9. Ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, žalobci byl po celou dobu vyplácen důchod k 8. dni měsíce. 10. Z obratu na bankovním účtu [číslo] vedeného společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet