7 C 661/2018-107 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, kterým žalovaná ukončila pracovní poměr žalobce dne 19. 9. 2018 a jemu bylo doručené dne 21. 8. 2018, je neplatné. Žalobce popíral skutečnosti uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru. Tvrdil, že v účetní evidenci žalované jsou dokumenty prokazující zaúčtování hotovostních transakcí, které navíc byly s jednatele projednávány dopředu. K předání obou vozů vyzván nebyl, vůz Škoda Superb si žalovaná v dohodnutém termínu nevyzvedla. Žádnou výtku ohledně neplnění cílů neobdržel, sám zajišťoval obrat žalované. Domnívá se, že se jedná o osobní mstu jednatele. Jeho sdělení, že trvá na dalším zaměstnávání, žalovaná nijak nereflektovala. 2. Žalovaná dne 28. 4. 2019 navrhla zamítnutí žaloby. Odůvodňovala to tím, že byly naplněny důvody, které tvrdila v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 9. 2018. Žalobce vybral prostřednictvím platební karty více než 1 milion Kč a neprokázal, jak s vybranými prostředky naložil, zda to bylo ve prospěch žalované. Žalobce dále dlouhodobě zadržoval majetek žalované. Vůz Škoda Superb byl žalované vydán se značným zpožděním. Vůz Mazda CX-5 nebylo dosud vydán, neboť na něj pod smyšlenou legendou uplatňuje zadržovací právo partnerka žalobce. S ohledem na intenzitu jednání žalobce nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala do konce výpovědní doby. Žalované tak stačí prokázat jeden z tvrzených důvodů okamžité zrušení pracovního poměru, aby bylo učiněno platně. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav: 4. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 8. 2015 mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelkou soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán jako obchodní zástupce s místem výkonu po celé ČR. Pracovní doba činila 40 hodin týdně s nerovnoměrným rozložením. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Dle článku XI. pro případ, že žalovaná svěří žalobci pro výkon jeho práce mobilní telefon a osobní motorové vozidlo, je žalobce oprávněn je užívat až do skončení pracovního poměru. 5. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení pracovní kázně ze dne 19. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná mezi důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru uvádí, že v období od září 2017 do současné doby došlo prostřednictvím žalobcem užívané platební karty vydané na jméno žalobce k výběru částky ve výši 967 821 Kč a žalobce nedoložil, jakým způsobem byla částka použita a nebyly předány doklady prokazující účel a důvod vynaložení prostředků vybraných prostřednictvím platební karty. Dalším důvodem je, že od 27. 8. 2018 byl žalobce opakovaně vyzýván k vrácení vozidel Škoda Superb, [VIN kód] a Mazda CX-5, [VIN kód]. Vozidla nevrátil, ani když si pro ně statutární zástupce žalované [jméno] [jméno] s obchodním partnerem [jméno] [jméno] dne 6. 9. 2018 osobně dojeli do místa bydliště žalobce. Dalšími důvody, které žalovaná uváděla, bylo neplnění obchodních cílů žalované, kdy od 1. 10. 2017 měl žalobce zobchodovat pouze jednu zakázku. A dále používání pracovního e-mailu pro soukromé účely. 6. Z nedatovaného podání, ke kterému byl přiložen podací lístek ze dne 26. 9. 2018, žalobce určeného žalované ([jméno] [jméno]), bylo zjištěno, že žalobce trvá na tom, aby ho žalovaná nadále zaměstnávala. Dále navrhuje, jakým způsobem by mohlo dojít ke smírnému řešení sporu. 7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 11. 2020, č.j. 7 C 661/2018 – 76, došlo k přerušení řízení, protože byl zjištěn úpadek žalobce spojený s povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Zároveň byla insolvenční správkyně vyzvána, aby se vyjádřila, zda navrhuje pokračování v řízení. Ta se v lhůtě dané soudem nevyjádřila a pokračování navrhl žalobce. Soud proto v řízení pokračoval. 8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 8. 2020, č.j. 7 C 661/2018 – 65, byla žalovaná vyzvána k doplnění tvrzení ohledně jaká byla pravidla pro používání hotovosti na základě výběru z platební karty u žalované, zejména jakým způsobem se prokazovalo použití finančních prostředků, jak tato pravidla konkrétně žalobce porušoval, jak se měly získané prostředky vyúčtovat, jaké konkrétní částky a kdy žalobce neoprávněně vybral, a to v období od září 2017 do září 2018, a kdy se žalovaná o tomto porušování dozvěděla. Dále soud poučil ohledně doplnění tvrzení k užívání vozů Škody Superb a Mzda CX-5, dále ke skutečnosti, jak vznikla žalobci povinnost tyto vozy vydat a dále k doplnění k pravidlům ohledně plnění obchodních cílů žalované, k pravidlům používání pracovního e-mailu a povinnosti poskytování informací ohledně plnění pracovních povinností. Soud připomněl žalované uložení této povinnosti i v předvolánce na jednání na den 25. 2. 2021, která jí byla doručena dne 5. 1. 2021. Žalovaná však ničeho nedoplnila. 9. Dále společně s předvoláním k soudu na den 25. 11. 2019 byla žalovaná vyzvána k předložení důkazů, které navrhla, avšak soudu nepředložila. Ke stejnému byla soudem vyzvána telefonicky dne 22. 5. 2020. Žalovaná však ničeho nedoplnila. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce s žalovanou uzavřeli dne 1. 8. 2015 pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Žalobce pracoval pro žalobkyni jako obchodní reprezentant. Dne 19. 9. 2018 dala žalovaná žalobci okamžité zrušení pracovního poměru pro porušování pravidel při využívání hotovostních finančních prostředků žalované vybraných prostřednictvím bankovní karty ve výši 967 821 Kč, pro nevrácení dvou osobních vozů, pro neplnění obchodních cílů žalované a používání pracovního e-mailu pro soukromé účely. Žalobce podáním zaslaným dne 26. 9. 2018 sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. 11. Po právní stránce soud postupoval dle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2018, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno dne 21. 9. 2018. 12. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle odstavce 2 zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. 13. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. 14. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. 15. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. 16. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. 17. Podle ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. 18. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 19. Soud nejprve posuzoval, zda žalobce podal žalobu v prekluzivní lhůtě podle ustanovení § 72 zákoníku práce, a zda žalobce bez zbytečného odkladu oznámil žalované, že na zaměstnávání trvá. Žalobci bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne 21. 9. 2018, což bylo mezi stranami nesporné. Žalobce podal žalobu dne 19. 11. 2018, tedy v prekluzivní lhůtě. Rovněž oznámení žalobce, doručené žalované dne 26. 9. 2018, že na