20 C 271/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 29 997 Kč (včetně poplatku za upomínku ve výši 217 Kč) s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným dne 22. 6. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky a Sazebník právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal zaplatit zpět právnímu předchůdci žalobkyně úvěr v celkové výši 23 320 Kč s příslušenstvím nejpozději do 6. 7. 2020. Žalovaný úvěr s úrokem ve stanovené době řádně neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a úroku ve výši 3 320 Kč taktéž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru. Smlouvou bylo ujednáno, že poruší-li žalovaný svou povinnost se zaplacením jakékoliv splátky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, s účinností ke dni 10. 12. 2021, byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, úroku z prodlení z jistiny ode dne 11. 12. 2021, tj. následujícího dne po dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky, do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 210,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 470 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 217 Kč. Dále se také žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 780 Kč, tedy 0,1 % za každý den prodlení z jistiny za období ode dne 7. 7. 2020 do dne 8. 11. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 3. 10. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 9 780 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 470 Kč. Soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil a rozhodl tak jak ve výroku I. uvedeno. 4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 5. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 6. 2020 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 20 000 Kč, úvěr měl být uhrazen do 6. 7. 2020. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že na účet č.: [bankovní účet] pod [variabilní symbol] byla dne 22. 6. 2020 zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 20 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného zaslaného soudu bankou [právnická osoba] za období červen 2020 soud zjistil, že dne 22. 6. 2020 byla na účet žalovaného zaslána částka 20 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobkyně pod [variabilní symbol]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do 31. 1. 2022. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 15. 4. 2022. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 4. 2022, jak vyplývá z podacího archu. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva, neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého potvrzení o provedené platbě, že byla žalovanému poukázána na jeho účet částka 20 000 Kč. V řízení tak bylo pouze prokázáno, že žalovanému byly zaslány peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a naopak nebyl nikterak prokázán právní důvod (uzavření předložené smluvy o úvěru včetně sjednaných podmínek), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. 8. Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu nárok na náhradu nákladů na upomínání ve výši 217 Kč. Soud proto musel v této části žalobu zamítnout. 9. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 11. 12. 2021, tj. ode dne po postoupení pohledávky. S tímto požadavkem žalobkyně se soud neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“. Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 1. 2022. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 12. 1. 2022 byla určena lhůta do 31. 1. 2022, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, resp. právním předchůdcem žalobkyně, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 1. 2. 2022 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení (před částečným zpětvzetí žaloby ze dne 3. 10. 2022) zaplacení částky v celkové výši 29 780 Kč. Co do 32,84 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do 67,16 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný by tak měl uhradit žalobkyni 34,32 % z jejích nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu pop